Jak čtenáři webu Děti a média již dávno vědí, na zdejších stránkách čas od času informujeme o zajímavých dokumentárních filmech, zabývajících se novými medii a různými fenomény s nimi souvisejícími. Obvyklým zdrojem takových snímků pro nás bývá mezinárodní festival dokumentárních filmů Jeden svět neziskové organizace Člověk v tísni, a nejinak tomu bude i nyní.
Nové oficiální znění názvu festivalu je Mezinárodní filmový festival o lidských právech Jeden svět (International Human Rights Film Festival One World). Festival v letošním roce přijal novou podobu – změnil svůj název i vizuál, a kromě dokumentů uvedl též fikční (tj. hrané) filmy, které se rovněž zaměřily na lidská práva.
My jsme však opět zvolili nehraný film, konkrétně devadesátiminutový německý dokument ze sekce Máte právo vědět, nazvaný O karavaně a psech (Of Caravan and the Dogs) z aktuálního roku 2024. Jako režiséři jsou uvedeni Askold Kurov a Anonymous1.
Jedná se o snímek, mapující nezávislou mediální scénu v Rusku, a to jednak nedlouho před válkou, a následně i po vypuknutí války. Touto válkou je míněn mezinárodní ozbrojený konflikt, který vypukl zrána 24. února 2022 ruským útokem na Ukrajinu.
Zdroj: Jeden svět
Jeden svět uvádí dokument následujícími slovy:
„Nezávislá média v Rusku se v době invaze na Ukrajinu snaží dál přinášet objektivní zprávy a zároveň odolat tlaku režimu. Celá ruská opozice tuší, že se jí Putin hodlá zbavit. Otázkou zůstává, kdy a za jakých okolností.
Šéfredaktor opozičních liberálních novin Novaja Gazeta Dmitrij Muratov udržuje redakci v chodu, i když v Rusku už není bezpečno. Při přebírání Nobelovy cenu za mír Muratov přirovnal společnost ke karavaně, která jede dál právě proto, že psi v podobě špičkových novinářů*ek, štěkají. Muratovovi kolegové*yně s hrůzou pozorují, jak v zemi přituhuje – nejvyšší soud rozpustil lidskoprávní organizaci Mezinárodní Memorial, a po zahájení ruské invaze na celé území Ukrajiny ostatní nezávislá média postupně mizí. Dramatické týdny kolem invaze na Ukrajinu dokumentuje anonymní autorský kolektiv v čele se známým ruským režisérem Askoldem Kurovem, který na festivalu Jeden svět uvedl již řadu filmů.“
Zastavme se hned u úvodu filmu: v říjnu 2021 získává Nobelovu cenu za mír (spolu s filipínskou novinářkou Mariou Ressaovou) Dmitrij Andrejevič Muratov, ruský novinář, spoluzakladatel a šéfredaktor ruského opozičního listu Novaja gazeta.
Novaja gazeta (česky Nové noviny) v té době sídlily v Moskvě a vycházely třikrát týdně. Svého šéfredaktora zde volili (neobvykle) sami redaktoři. Noviny byly založeny 1. dubna 1993, a od té doby bylo zavražděno několik jejich novinářů a jeden právník – nejznámějšími z nich byli Anna Politkovská, Anastasia Baburová a Jurij Ščekočichin.
K zisku Nobelovy ceny ještě redakci prezident Vladimír Putin pogratuloval. Další vývoj, jenž dokument mapuje, však již jednoznačně směřuje k postupnému utahování šroubů, pokud jde o svobodu projevu médií v Rusku. Divák je účasten porad redakce a vnímá dilemata, která musejí řešit jednotliví novináři a zejména pak šéfredaktor.
Na snímku D. Muratov.
Redakční komentář: „Naším úkolem je, cituji, říkat pravdu a neskončit v Bastile.“
Zdroj: trailer k dokumentu na YouTube
Základně informovaný divák se s těmito jevy již musel mnohokrát ve zpravodajství setkat – nejprve je to zákaz používání slova „válka“ (jde přece o „speciální operaci“), poté jsou zatýkáni lidé, kteří proti válce protestují; nakonec k zatčení stačí, pokud se někdo postaví na veřejné místo s prázdným papírem v ruce. Novaja gazeta se snaží své čtenáře o těchto událostech informovat nepokřiveně, a tak se na zmiňovaných poradách redakce neustále řeší způsoby, jak obejít stále silnější restrikce, až nakonec snaha i nadále publikovat znamená pro redaktory autocenzuru a vynechávání celých odstavců sepsaného textu. V platnost totiž vstupuje zákon zavádějící trestní odpovědnost za publikaci toho, co státní moc v Rusku označí jako dezinformace a lživé zprávy o ruské armádě, a za diskreditaci ozbrojených sil.
Redakční autocenzura
"Vidíte vojenskou agresi", nepovoleno
Zdroj: trailer k dokumentu na YouTube
Síla filmu tak tkví ve sledování tohoto postupného vývoje, jehož jsme si dnes vědomi, ale sledovat tento neblahý trend krok za krokem je skutečně mrazivé.
Přes veškerou snahu a mnohé ústupky je list nakonec nucen koncem března 2022 přerušit činnost. Stalo se tak poté, co obdržel druhé varování od ruského cenzurního orgánu Roskomnadzor, což je česky Federální služba pro dozor v oblasti telekomunikací, informačních technologií a masmédií. Jde o federální úřad spadající pod ministerstvo komunikací, zodpovídající za monitoring, kontrolu a cenzuru sdělovacích prostředků v Rusku. Majiteli internetového zdroje, který na žádost Roskomnadzoru odmítne vymazat „nelegální informace“, hrozí pokuta až čtyři miliony rublů (1 milion Kč).
Více se lze dočíst např. v článku Českého rozhlasu Moskva hrozí Wikipedii pokutou a žádá odstranění informací o ruské invazi na Ukrajinu, dostupného zde: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/rusko-valka-ukrajina-wikipedie_2204051132_cen
Začátkem dubna 2022 část novinářů, která Rusko od začátku invaze opustila, spustila v lotyšské Rize internetový zpravodajský portál Novaja gazeta Europe.
Dmitrij Muratov v červnu 2022 svou Nobelovu cenu vydražil za 103,5 milionu dolarů, které věnoval na pomoc ukrajinským dětem, uprchlým z Ukrajiny před ruskou agresí.
Dalším subjektem, který dokument sleduje, je sdružení ruských nevládních neziskových organizací Memorial, které dokumentuje politické represe sovětské éry a jejíž součástí bylo i centrum na ochranu lidských práv, věnující se od 90. let aktuálnímu dění a porušování lidských práv v Ruské federaci.
Nad rámec filmu uvádíme, že předseda výboru Oleg Orlov byl v únoru 2024 odsouzen ke 2,5 roku vězení, a to za opakovanou „diskreditaci armády“. Podle serveru Meduza (původně ruského zpravodajského serveru sídlícího nyní v lotyšské Rize) četl Orlov u soudu z románu Proces Franze Kafky. K členům Memorialu patřila rovněž novinářka Natalja Estěmirovová, zavražděná v roce 2009.
Organizace opakovaně – a úspěšně – čelila snahám o omezení či zastavení činnosti, což dokument mapuje. Osudným se Memorialu stal až zákon o takzvaných „zahraničních agentech“. Jedná se o zákon „o kontrole činnosti osob pod zahraničním vlivem“, který dává ruským úřadům možnost prohlásit v podstatě kohokoli v zemi za takzvaného zahraničního agenta. V listopadu 2021 ruská generální prokuratura požádala Nejvyšší soud Ruské federace, aby nevládní organizaci Memorial uzavřel, k čemuž došlo hned v prosinci.
Dokument závěrem sleduje, jak je celý archiv organizace Memoriál potajmu rozvážen na skrytá místa, aby nedošlo k jeho zabavení a zničení.
V říjnu 2022 se organizace Memorial stala jedním ze tří subjektů oceněných Nobelovou cenou za mír.
Závěrem bychom rádi zmínili odkaz, kde je dokument možno zhlédnout on-line, ale zdá se, že prozatím žádný takový není. Pokud se to v budoucnu změní, odkaz sem doplníme. Vzhledem k tomu, že dokument je z letošního roku, a tedy velmi aktuální, je šance, že se během času nějaký zdroj nakonec objeví, velká.
Prozatím se tedy musíme spokojit s pouhým doporučením filmu, který rozhodně stojí za pozornost.
Lenka Burešová
- ZPĚT -
