Více než patnáct let byla na evropské úrovni řešena otázka, jakým způsobem omezit v televizním vysílání reklamu propagující nezdravé potraviny, aby tato komerční komunikace neovlivňovala dětské diváky, kteří ve vzrůstající míře podléhají obezitě a souvisejícím zdravotním problémům.
Po celou tuto dobu byla Rada v dané oblasti velmi aktivní. Již v červnu 2011 vyzvala Asociaci televizních organizací jako samoregulátora pro sektor televizního vysílání s výzvou, aby si zástupci nejvýznamnějších televizních médií uvědomili svoji spoluzodpovědnost v této oblasti a v rámci samoregulace přistoupili k přijetí pravidel, podle nichž do vysílání nebudou přijímat reklamy, které oslovují dětské spotřebitele s nabídkou potravin a nápojů obsahujících vysoké procento tuků, solí a cukrů, nebo pravidel, která by alespoň přispěla k omezení vysílání tohoto typu obchodních sdělení.
Rada zdůraznila, že vnímá jako velice citlivou skutečnost, že v České republice jsou vysílány reklamy zacílené na dětského diváka propagující tučné a nezdravé potraviny, obsahující cukr a soli, včetně produktů tzv. rychlého občerstvení. Dětská nadváha a obezita spolu s nezdravým životním stylem představuje celoevropské téma. Je zjevné, že reklama propagující produkty s vysokým obsahem tuků, soli a cukrů přispívá ke spotřebě těchto produktů dětmi, které jsou ohroženy nejen nadváhou, ale i dalšími negativními dopady, jež nezdravé stravování přináší.
V roce 2012 Rada zadala zpracování rozsáhlého reprezentativního sociologického výzkumu, jehož cílem bylo zjistit podíl reklamy na uvedené komodity na reklamních investicích v televizním vysílání, spotřebitelský efekt těchto kampaní na děti a jejich rodiče a schopnost potenciálních spotřebitelů kriticky tato obchodní sdělení vyhodnocovat. Závěry tohoto výzkumu jsou k dispozici níže.
V roce 2018 byla schválena novelizovaná Směrnice o audiovizuálních mediálních službách, která reflektovala skutečnost, že snaha o jednotnou zákonnou regulaci v dané oblasti se ukázala být neuspokojivým řešením, proto Směrnice rozhodla uplatnit pravidla samoregulační.
Zásady samoregulace se následně transpozicí Směrnice odrazily rovněž v národní právní úpravě, tedy v zákoně č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Samoregulace je typem dobrovolné iniciativy umožňující subjektům regulace přijímat společná pravidla a postupy jejich vynucení pro sebe samé. Institut samoregulace získal novelou zákona jasnějších a zejména pevnějších kontur.
Dle § 5 odst. 1 písm. w) zákona o vysílání Rada napomáhá rozvoji samoregulace v oblasti své působnosti a spolupracuje se samoregulačním orgánem, je-li součinnost Rady se samoregulačním orgánem písemně vyžádána, a to zejména při vytváření účinných samoregulačních systémů, a dále při zavádění opatření na podporu mediální gramotnosti; seznam samoregulačních orgánů zveřejňuje na svých internetových stránkách.
Dle § 5 odst. 1 písm. x) zákona o vysílání pak Rada zaujímá na žádost samoregulačních orgánů stanoviska a předkládá doporučení k jejich vnitřním předpisům, pokud stanovují povinnosti provozovatelů televizního vysílání, provozovatelů převzatého televizního vysílání, poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nebo poskytovatelů služeb platforem pro sdílení videonahrávek, zejména v oblasti ochrany nezletilých osob před pořady, které mohou narušit jejich fyzický, psychický nebo mravní vývoj, a to prostřednictvím etického kodexu.
Samoregulační orgán definuje § 2 odst. 2 písm. j) zákona o vysílání jako právnickou osobu založenou v souladu s právním řádem České republiky, jejímž prostřednictvím provozovatelé vysílání, poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nebo poskytovatelé služeb platforem pro sdílení videonahrávek sobě a ve svém zájmu samoregulací kultivují služby, které poskytují, do podoby příznivé pro jejich další rozvoj a za tím účelem se písemně zavazují dodržovat pravidla stanovená v etickém kodexu, přičemž etickým kodexem se rozumí soubor pravidel pro provádění samoregulace přijatý jejími hlavními zúčastněnými subjekty, který stanoví zejména cíle samoregulace, postupy pravidelného, transparentního a nezávislého sledování a vyhodnocování plnění těchto cílů a mechanismus řešení stížností, včetně mechanismu prosazování přiměřených sankcí za porušení stanovených pravidel.
Jedním ze stěžejních úkolů samoregulace je nastolení zvýšené ochrany dětských diváků před reklamou na alkohol a reklamou na nezdravé potraviny. Závazky samoregulátorů v dané oblasti mají být formulovány v etických kodexech.
Zákon č. 231/2001 Sb. uvedené zakotvuje v § 52 odst. 2 a 3:
§ 52 odst. 2: Etické kodexy samoregulačních orgánů stanoví podrobnější požadavky na obchodní sdělení týkající se alkoholických nápojů. Jejich cílem musí být dosažení účinného omezení vystavování nezletilých osob obchodním sdělením týkajícím se alkoholických nápojů.
§ 52 odst. 3: Etické kodexy samoregulačních orgánů stanoví podrobnější požadavky na obchodní sdělení, která provázejí pořady pro děti nebo jsou v těchto pořadech obsažena a která se týkají potravin a nápojů obsahujících živiny a látky s výživovým a fyziologickým účinkem, zejména tuk, nasycené tuky, transmastné kyseliny, sůl nebo sodík a cukry, jejichž nadměrný příjem ve stravě se nedoporučuje. Jejich cílem musí být dosažení toho, aby obchodní sdělení nezdůrazňovala kladné vlastnosti nutričních aspektů těchto potravin a nápojů, a rovněž účinně omezit vystavování nezletilých osob obchodním sdělením týkajícím se těchto potravin a nápojů.
Zda se provozovatelé zapojí do samoregulačních aktivit a zda jsou naplňovány zákonem a Směrnicí předvídané cíle v oblasti ochrany dětí před reklamou na nezdravé potraviny a alkohol, Rada sleduje a pravidelně vyhodnocuje.
(Dokument, PDF) Výzkum_reklama_nezdrave potraviny.pdf
