Názorové rozdíly ve společnosti, které se patrně nejintenzivněji projevují v online prostoru, začínají být oprávněně považovány za ohrožení zdravého fungování mezilidských vztahů. Abychom byli přesní, problém nespočívá v tom, že máme na různé věci odlišné názory, to je zcela přirozené a je to i zárukou společenské diskuse, která tříbí pohledy a postoje a je pohonem vývoje. Problém je, že v souvislosti s charakterem komunikačních kanálů, jejichž prostřednictvím k výměně názorů dochází, tedy zejména prostřednictvím komentářů a sociálních sítí, ve skutečnosti nedochází k diskusi, která by měla produktivní povahu. Omezili jsme se na jakési jednostranné výkřiky, na které stejně jednostranně reagují názoroví oponenti. Navíc často neomaleně, bezohledně či dokonce vysloveně urážlivě. Pomalu se vytratila složka naslouchání, respektu a snahy pochopit toho druhého.
Tohle se pokouší změnit akce Česko si povídá, kterou do České republiky přinesla iniciativa HateFree Culture. Smyslem konceptu je přivést k jednomu stolu dva lidi naprosto odlišných názorů, aby mohli o svých přesvědčeních debatovat.
A jak to probíhá?
V měsíci květnu při čtení článků na webech Aktualne.cz, Novinky.cz, Info.cz, Echo24.cz, Heroine.cz, Denikreferendum.cz a Romea.cz mohli čtenáři natrefit na otázku s možnostmi odpovědí ANO – NE. Pokud se na ni rozhodli odpovědět, dostali se k několika dalším otázkám a na základě jejich odpovědí jim speciální software přiřadil diskuzního partnera s názory, které se zásadně liší od těch jeho. O víkendu 18. a 19. června se spolu diskusní partneři sejdou a popovídají si.
Projekt je nastaven tak, aby vzdálenost bydlišť obou diskutujících byla maximálně 30 kilometrů. Výběr témat, místo setkání i jeho délka je čistě na debatujících.
Smyslem celé akce je vytáhnout lidi z facebookových bublin a přimět ke společné diskuzi ty, kteří by si na sociálních sítích jen nadávali.
Že je o projekt zájem se potvrdilo už v zemi původu, když historicky první diskuzní akci zorganizoval německý Die Zeit v roce 2017 poté, co tamní společnost rozdělily parlamentní volby. Zájem o setkání s názorovým odpůrcem předčil veškerá očekávání. První rok se zaregistrovalo 12 000 zájemců, další rok už to bylo 28 000. Ne všichni sice získali diskuzního partnera a skutečně se s ním sešli, ale některé diskuze trvaly i několik hodin. Akce „Deutschland Spricht“ se nepřestala konat ani během covidového lockdownu a kromě Německa se rozšířila do desítek dalších zemí od USA po Tchajwan.
Organizátoři akce zdůrazňují, že podle sociologických průzkumů za posledních deset let výrazně klesla naše ochota brát v úvahu argumenty těch, kdo si myslí něco jiného než my sami. Hlavním viníkem nejsou sociální média a jejich algoritmy, ale prohlubování rozdílů a frustrace ve společnosti. Na to upozorňuje německý sociolog Armin Falk, který jednotlivé ročníky diskuzní akce „Deutschland Spricht“ vědecky zkoumal. „Naslouchat druhému je důležitější než mluvit,“ říká Falk a dodává: „Do diskuze s názorovým oponentem by lidé měli jít s tím, že se budou snažit porozumět jeho perspektivám, omezením a myšlenkám. To neznamená, že mají převzít jeho názory, ale že uznají, že i on má co říct. Pokud toto lidé neuznávají, společnost se rychle polarizuje.“
Studiem účastníků „Deutschland Spricht“ Falk zjistil, že už dvouhodinová konverzace dokáže zmenšit propast mezi lidmi s opačnými názory. Osobní setkání pomohla odhalit předsudky lidí vůči těm druhým, kteří si myslí něco jiného. Po diskuzích lidem jejich názoroví protivníci celkově připadali méně nekompetentní, zlí a špatně informovaní. Dokonce u diskuzních dvojic zeslábl dojem, že se na ničem neshodnou.
Nezbývá než doufat, že i v ČR projekt pomůže lidem zase se naučit naslouchat druhým a překonávat rozdíly.
- ZPĚT -
