30. ročník knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha 2025 (https://www.svetknihy.cz/) se sice uskutečnil již v květnových dnech, konkrétně ve dnech 15.–18. května 2025, my se za ním ovšem nyní se čtenáři webu Děti a média se zájmem ohlédneme.
Festival se – stejně jako v minulých letech – konal v nově zrekonstruovaných Křižíkových pavilonech a vystavovatelské hale na Bruselské cestě, programová část se odehrála v areálu Výstaviště v exteriérových sálech nesoucích názvy dle klasických českých autorů a autorek.
zdroj: archiv Svět knihy Praha 2025
V pátek dne 16. května 2025 od 13.30 hodin proběhl v pavilonu D křest knihy Hledání veřejné služby od novinářky, mediální a politické analytičky Ireny Ryšánkové. Knihu vydal Radioservis, a. s.
Kniha byla pokřtěna za přítomnosti generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala, bývalého generálního ředitele České televize Petra Dvořáka, mediálního teoretika prof. Jana Jiráka a mediálního analytika (zde moderátora) Filipa Rožánka. Pořadatelem byl Český rozhlas.
zdroj: Radiotéka
Autorka zdůraznila, že si neklade za cíl najít jedinou platnou správnou definici veřejné služby. To ani není možné. Veřejná služba totiž není něco statického, naopak, musí reagovat na technologický a společenský vývoj. Je bezesporu zajímavé se na řadu témat podívat jinou optikou, než je zákon o vysílání.
Pokud jde o roli státu a jeho orgánů vymáhání práva, ta je dle autorky nezastupitelná. Nové prostředí ovšem přináší stále nové výzvy – trh i legislativa se musí neustále adaptovat. Jakýmsi leitmotivem celé knihy je nutnost reagovat na změny a vývoj, neustrnutí na místě.
Jak zaznělo na křtu knihy – a jak je ostatně i uvedeno v kapitole „Definice veřejné služby polopatě“ – rolí veřejné služby je stále „informovat, vzdělávat a bavit celou společnost“. Dle těchto kritérií na obrazovky České televize rozhodně patří i leckdy kritizované formáty, jako je taneční soutěž StarDance nebo silvestrovský zábavní speciál. Patří sem zpravodajství a publicistika, dopravní informace i podpora distančního vzdělávání, cykly o přírodě i sportovní přenosy.
Média veřejné služby by také dle autorky měla být standardem kvality obsahu, měla by podporovat nové vysílací technologie, poskytovat informace a obsah prostřednictvím internetových stránek a aplikací a zajímat se setrvale o potřeby svých diváků a přizpůsobovat jejím měnícím se potřebám svou dramaturgii. Jejich hlavním kritériem ovšem není zisk, ale „řada činností, vedoucí k udržení a rozvoji živých kulturních tradic“.
Kniha shromažďuje dostupné české i evropské regulační normy, směrnice a obsahová doporučení, česká i evropská soudní rozhodnutí a různé průzkumy, které se médii a jejich rolí ve společnosti zabývají, včetně empirických údajů, grafů a schémat, a rovněž objasňuje klíčové pojmy.
Mj. pojednává i o vysoce aktuálních jevech, jimiž jsme se již na webu Děti a média opakovaně zabývali – fenomény deepfakes, jimiž kdysi předcházelo padělání obrázků a videí tradičnějšími metodami, než je nynější umělá inteligence (AI): retuší, montáží, střihem. Dnešní výtvory jsou, pokud jde o realističnost, neskonale dál.
Kniha, určená studentům a pedagogům společenských věd, mediálním profesionálům, právníkům, soudcům i zákonodárcům, obsahuje odkazy na QR kódy a poznámkový materiál s odkazy na zdroje.
Lenka Burešová
