Provozovatel CET 21 spol. s r.o. na programu NOVA odvysílal dne 15. března 2009 od 21.20 hodin pořad Střepiny, v jehož rámci byla uvedena reportáž zabývající se fenoménem sebepoškozování – psychickou poruchou, kdy si člověk sám způsobuje fyzickou bolest, která mu přináší úlevu od bolesti psychické.
Reportáž se problematice věnovala jednak v obecné rovině, tj. informovala diváka o existenci tohoto fenoménu, o důvodech a následných dopadech takového chování na jedince sáhnuvšího k sebepoškozování jako k východisku, jednak tyto obecné údaje demonstrovala konkrétními případy.
Reportáž obsahovala hrané scénky a citace z internetu, vč. zpovědí dívek, a autentické výpovědi postižených či jejich blízkých, stejně jako ilustrační materiál v podobě fotografického doprovodu – během reportáží byly mnohokrát uvedeny fotografie ukazující zranění, jež si postižení působí. Tyto záběry byly velmi detailní a drastické.
Reportáž rovněž obsahovala záběry na osoby věnující se v okamžiku natáčení sebepoškozování (některé scény byly upraveny šedým filtrem, který poněkud mírnil drastičnost scény, avšak nedostatečně): ženu působící si řezné rány žiletkou na zápěstí; muže působícího si řezné rány žiletkou na předloktí; muže působícího si řezné rány žiletkou na krku – zřejmá byla bolestná grimasa postiženého i krvavá rána a tekoucí krev; muže, sekajícího se žiletkou do paže; muže pálícího se cigaretou na hřbetu ruky; dívky kousající se do předloktí a konečně ženu škubající si z hlavy chuchvalec vlasů.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pořad obsahuje fotografie a záběry poraněných či aktuálně se zraňujících lidí, fotografie pořezaných končetin, výpovědi popisující sebepoškozující praktiky. Tyto prvky jsou hojné a působí natolik děsivě, že mohou šokovat nejen dětského diváka.
Přitom je nutno konstatovat, že velký podíl spouštěče tohoto rizikového chování hraje nápodoba, a to zejména u mladších adolescentů a obecně jedinců s nevyvinutou schopností seberegulace. Známá je také tendence epidemických vzorců sebepoškozování v nemocničních a výchovných zařízeních, tedy charakter sociální nákazy. Reportáže, filmy a články o sebepoškozování, zvláště když obsahují realistický popis této činnost s případnými ilustračními záběry nebo fotografiemi, proto mohou mládež navést k samotné činnosti sebepoškozování.
Výše uvedené scény byly znázorněny velice realisticky a v dětech a mladistvých mohly způsobit traumatické pocity úzkosti, strachu a děsu, popřípadě působit návodně, čímž mohly narušit zejména fyzický vývoj, popřípadě i jejich morální vývoj. Návodnost spočívající ve faktu obeznámení se s fenoménem sebepoškozování jako možnosti ventilace duševního napětí je nutno vnímat jako obzvláště závažnou. Skutečnost, že reportáž byla vysílána těsně před 22. hodinou, nic nemění na odpovědnosti provozovatele, i v čase vysílání reportáže lze předpokládat výskyt zejména mladistvých diváků.
V daném případě má Rada za to, že pořad je způsobilý ohrozit zejména psychický vývoj (traumatizovat děti a mladistvé a působit návodně), Rada je přesvědčena, že pořad může ohrozit také fyzický vývoj dětí a mladistvých (možné napodobňování sebepoškozování s následkem fyzického poškození) nebo morální vývoj (sebepoškozování není v souladu s obecnou morálkou, tak jak ji chápe současná společnost).
Na základě těchto zjištění Rada rozhodla zahájit s provozovatelem CET 21 spol. s r.o. správní řízení pro možné ohrožení psychického, fyzického a mravního vývoje dětí a mladistvých. Toto správní řízení skončilo uložením pokuty ve výši 200.000,- Kč. Provozovatel rozhodnutí Rady napadl žalobou, ale soud uloženou pokutu potvrdil.
K samotnému deliktu Městský soud v Praze konstatoval: Soud se přiklání k názoru žalované, když její rozhodnutí považuje v tomto ohledu za srozumitelné, odůvodnění rozhodnutí je logické a přesvědčivé. Rada ve svém rozhodnutí podrobně popsala, které záběry považuje za děsivé (záběry na ženu působící si řezné rány žiletkou na zápěstí, muž působící si řezné rány žiletkou na předloktí, muž působící si řezné rány žiletkou na krku, muž sekající se žiletkou do paže, muž pálící se cigaretou na hřbetu ruky, dívka kousající se do předloktí, žena škubající si z hlavy chuchvalec vlasů). Ve všech těchto případech se jedná zcela nepochybně o situace, kdy si aktéři záběrů způsobují značnou bolest, a pokud tedy Rada hodnotila takové záběry jako šokující a děsivé, jedná se o závěr zcela logický a nevybočující z mezí správního uvážení. Jako logický a přesvědčivě odůvodněný se pak jeví závěr Rady, že takové záběry mohou narušit nebo ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých. Na tom nemůže ničeho změnit ani fakt, že některé z problematických záběrů byly upraveny filtrem a zpracovány tak, aby aktérům nebylo vidět do tváře.
Rada pak uvedla, že nelze akceptovat obhajobu žalobce v tom smyslu, že reportáž měla „výchovný“ účel a k jeho dosažení proto bylo nutno použít právě takové realistické záběry, aby bylo dosaženo žádoucího účinku. Soud je ve shodě s Radou toho názoru, že sledovaného účelu reportáže bylo možno dosáhnout i použitím podstatně menšího počtu ilustrativních záběrů, když rizika podobného chování a jejich následky jsou v reportáži zřejmé i ze slovních popisů obětí sebepoškozování, jejich blízkých nebo lékařů. Shledal-li žalobce pro naplnění svého dramaturgického záměru jako nutné doplnit reportáž ilustrativními záběry v použitém počtu, měl reportáž odvysílat až po dvaadvacáté hodině. Střepiny, sebepoškozování_pokuta.pdf
Střepiny, sebepoškozování_rozsudek MS.pdf
Střepiny, sebepoškozování_rozsudek NSS.pdf