Provozovatel FTV Prima, spol. s r.o. na programu Prima televize odvysílal dne 11. února 2008 od 15.45 hodin epizodu amerického kriminálního seriálu Sběratelé kostí I. Epizoda nesla název Mumie ve zdi.
Jedná se o americký kriminální seriál, jenž byl natočen na základě skutečných případů podle knih antropoložky a spisovatelky Kathy Reichsové. Hlavní postava seriálu představuje soudní antropoložku, která pracuje pro FBI, Emily Deschanelovou (její kolegové ji nazývají přezdívkou Kůstka, dále K.).
V pořadu se vyskytla řada scén, při kterých bylo v různých souvislostech znázorněno fyzické násilí a byly zobrazeny části lidských ostatků, a to v některých případech drastickým způsobem.
Nejvíce problematické jsou záběry uříznuté lidské ruky, scéna s oddělováním kůže od zbytku tkáně a realistické záběry mumifikovaného těla na laboratorním stole.
Rada se shodla, že pořad obsahuje vizuálně expresivní scény, které vtíravě zobrazují svět těžkého zločinu a na dětského diváka mohou působit děsivě a vyvolávat v něm pocit strachu, případně při přísunu obrazů s podobnou tematikou ho pocitově otupit.
Děti, především s ohledem na jejich věk, ale i řadu dalších okolností se nemusí s obsahem pořadu vyrovnat ve vztahu k jeho celku. Scény by mohly zejména děti psychicky traumatizovat anebo přispívat ke snížení prahu jejich citlivosti při vnímání světa zločinu.
Rada rozhodla provozobvateli uložit pokutu ve výši 250.000,- Kč za porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. neboť odvysíláním pořadu se dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Provozovatel však rozhodnutí Rady napadl žalobou. Po soudním řízení Nejvyšší soud definitivně potvrdil správní rozhodnutí Rady.
Soud mj. konstatoval: Podle Nejvyššího správního soudu v této věci není pochyb o tom, jaký zájem byl porušen a že k tomu došlo v důsledku posuzovaného jednání žalobkyně. Zpřístupňuje-li tedy žalobkyně dětem a mládeži v různé míře agresivní záběry opakovaně, má to podle Nejvyššího správního soudu o to větší dopad do jejich podvědomí, což se jistě projeví v jejich představivosti, způsobu jejich přemýšlení, chování a schopnosti empatie. Závažnost protiprávního jednání žalobkyně se tak jeho opakovaností nepochybně zvyšuje.
(…)
Nejvyšším správním soudem pak v jeho rozsudku (…) bylo konstatováno, že žalobkyně byla již v minulosti upozorněna na konkrétní porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. z její strany a že jí za toto jednání byla dokonce několikrát uložena pokuta (ze správního spisu vyplývá, že pouze v roce 2007 se tak událo v osmi případech). Porušovala-li žalobkyně povinnost zakotvenou v citovaném ustanovení i nadále, svědčí to podle Nejvyššího správního soudu o jejím lhostejném vztahu k následku takového jednání, tzn. k možnému narušení fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých. Lhostejnost porušitele k tomu, zda následek nastane či nikoli, vyjadřuje jeho kladný postoj k oběma možnostem a jeho bezohlednost k zájmům chráněným porušovaným právním předpisem. Tyto skutečnosti bezpochyby vypovídají o psychickém vztahu žalobkyně ke svému protiprávnímu jednání, neboli o míře, resp. formě, jejího zavinění. Nejvyšší správní soud rovněž uvedl, že nebýt toho, že se žalobkyně dopustila tohoto jednání opětovně, hovořili bychom nejspíše o zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Za této situace je však nutno usoudit na zavinění ve formě nepřímého úmyslu, a proto Nejvyšší správní soud shledal postup žalované, která opakovanost porušení povinnosti zahrnula pod kritérium míry zavinění, za správný.
Sběratelé kostí, Mumie ve zdi_pokuta II.pdf Sběratelé kostí, Mumie ve zdi_pokuta.pdf Sběratelé kostí, Mumie ve zdi_rozsudek MS II.pdf Sběratelé kostí, Mumie ve zdi_rozsudek MS III.pdf Sběratelé kostí, Mumie ve zdi_rozsudek MS.pdf Sběratelé kostí, Mumie ve zdi_rozsudek NSS II.pdf Sběratelé kostí, Mumie ve zdi_rozsudek NSS.pdf
