Tzv. televizní děti trpí zpravidla nízkou koncentrovaností, nedostatečnou slovní zásobou a špatnou vyjadřovací schopností. Sledovány byly rovněž problémy se spánkem. Mnohé studie konstatují, že děti, které intenzivně sledovaly televizi již v předškolním, a dokonce batolecím věku, mají horší školní výsledky než jejich vrstevníci. Tyto jevy jsou způsobeny především tím, že sledování televize a dalších audiovizuálních médií u těchto dětí vytlačilo činnosti a aktivity, které jsou pro jejich zdravý vývoj zcela nezbytné. Zejména aktivní hru, poznávání okolního světa prostřednictvím všech smyslů, získávání zkušeností s přírodními zákonitostmi, rozvíjení fantazie. Neschopnost verbálně se vyjadřovat je způsobena tím, že takové děti se neučí komunikovat. Stávají se pouze jednostrannými příjemci mediálních sdělení. Dítě by ovšem mělo být vedeno k tomu, aby se naučilo reagovat, klást otázky.
Dítě, které získává většinu svých „životních“ zkušeností z televizní obrazovky nebo displeje mobilu, si vytváří deformovaný pohled na svět. Osvojuje-li si pokřivené hodnoty televizních postav a přijímá-li agresivní vzorce chování, pak je v ohrožení rovněž jeho přirozený mravní vývoj. Takové dítě ztrácí představu o reálném fungování mezilidských vztahů a může mít problémy s navazováním přátelských kontaktů s vrstevníky. Stává se osamělé, v důsledku čehož se ještě více uchyluje k televizním příběhům a digitálním technologiím.
Je alarmující, že výzkumy prokazují, že čas, který děti stráví s médii, v posledním desetiletí výrazně stoupl. Některá čísla hovoří o šesti či dokonce osmi hodinách denně. Tento údaj zahrnuje čas, kdy děti sledují televizi, sedí u internetu nebo videoher, komunikují prostřednictvím mobilních telefonů a sociálních sítí či poslouchají hudbu.
Děti tak postupně nahrazují reálný život a skutečné vztahy těmi fiktivními nebo digitálně zprostředkovanými. Zabránit tomuto nebezpečnému trendu mohou pouze zodpovědní rodiče.
