Jednoznačně nejcitlivěji rodiče reagují na násilné obsahy, zejména v pořadech s kriminální tematikou, ale často i ve zpravodajství. Určitý segment diváků velmi nelibě snáší vulgární vyjadřování ve vysílání a dalších médiích. A značnou negativní diváckou odezvu mívají i pořady s otevřenými erotickými scénami a nahotou.
Mnozí rodiče pak kriticky reagují na reklamu a obecně obchodní sdělení zaměřená na děti. Řada rodičů považuje za nesprávné, že česká právní úprava umožňuje, aby před či po dětských pořadech byla do vysílání zařazována reklama. V tomto kontextu je však třeba zdůraznit, že v současnosti jsou obchodní sdělení v televizním vysílání marginální záležitostí ve srovnání s obrovským vlivem komerční komunikace, které jsou děti vystavovány na internetu, na sociálních sítích, v produkci influencerů apod. Naštěstí i daná oblast již podléhá postupně zaváděné regulaci a přijímána jsou i samoregulační opatření ze strany představitelů byznysu.
Je nesporné, že mnohé audiovizuální obsahy mají prokazatelně negativní vliv na dětské konzumenty, naproti tomu ale někteří diváci a uživatelé dalších audiovizuálních mediálních služeb, a nemusí to být zdaleka pouze rodiče, vnímají jako škodlivé i mediální obsahy, kterých si děti často ani nepovšimnou, či je nechávají zcela lhostejnými. Takový divák má tendenci interpretovat zhlédnutý obsah očima dospělého člověka, tedy člověka, který již disponuje určitými znalostmi, rozhledem, zkušeností a schopností analyzovat situaci a domýšlet a představovat si důsledky. Jinými slovy: dospělý divák má někdy sklon vidět a slyšet víc, než co a kolik bylo ve vysílání skutečně explicitně prezentováno a vysloveno.
Část rodičů jako nežádoucí působení televize a dalších médií vnímá konfrontaci jejich dítěte s problematickým, choulostivým nebo složitým obsahem (otevřená komunikace o sexu, LGBTQ problematika, zpravodajství o násilných činech, informování o válečných událostech apod.), přestože takový obsah nemusí mít reálný potenciál dítě skutečně ohrozit. Medializací obdobných obsahů nicméně dochází k situacím, kdy se rodič může dostat do úzkých a neumět adekvátně reagovat. Někteří rodiče nejsou schopni nebo ochotni dítěti vysvětlit podstatu, souvislosti a konsekvence zhlédnutého obsahu.
Tyto problémy ovšem nevyřeší ani zákon, ani dozorový orgán, přestože z korespondence stěžovatelů je zřejmé, že by to někteří diváci uvítali. Je nesnadným úkolem rodičů naučit se s dětmi hovořit i o tématech, která u nich samotných vzbuzují stud, obavy, úzkost či rozpaky.
- ZPĚT -
