Je nezpochybnitelnou skutečností, že v životě dnešních dětí mají média obrovskou roli. Nemá smysl bojovat s jejich existencí, jen je nezbytné naučit se je používat tak, aby nám sloužila a prospívala.
Základním pravidlem, kterým bychom se měli řídit, je nepoužívat televizi, mobil či počítač jako všudypřítomnou nezbytnou kulisu, součást každého dění. K médiím bychom měli usedat či je brát do ruky jen s konkrétním záměrem a ve zvoleném čase. Takové předsevzetí se ovšem zejména u teenagerů, kteří mobilní telefon prakticky neodkládají z ruky, jeví jako nereálné.
Přesto je vhodné stanovit si v rodině některá nepřekročitelná pravidla. Takovým pravidlem by mělo být odložení mobilního telefonu či notebooku a vypnutí televize během společného jídla nebo během oslav apod. Vypnutí mobilního telefonu a dalších zařízení produkujících modré světlo by mělo být vyžadováno vždy s předstihem alespoň několika desítek minut před spaním, aby nebyla kvalita spánku negativně narušena.
Striktním pravidlem v rodinách s malými dětmi by mělo být, že monitor ani televizní obrazovka nejsou určeny dětem do dvou let, jelikož opakované výzkumy prokazují, že sledování televize a jiných obdobných obsahů u batolat blokuje vývoj mozku.
Příjemné naproti tomu mohou být určité rodinné rituály, k nimž média mohou sloužit jako užitečný prostředek. Například plánování televizních pořadů, které bude celá rodina sledovat společně. Společné sledování oblíbených filmů nebo seriálů přináší do rodiny sdílené zážitky, které stmelují.
Rozhodnete-li se regulovat přítomnost dítěte na mobilu či jiném zařízení, pak je možné se řídit doporučením Americké akademie pediatrů, že by denní doba strávená dětmi před obrazovou a monitorem neměla přesáhnout dvě hodiny. V této souvislosti je nezbytné zdůraznit, že řídit se pravidlem – jde o animovaný pořad, tudíž je to pořad pro děti – je velmi ošemetné. Řada animované tvorby nejenže není určena dětem, ale je pro děti vysloveně nevhodná.
Pokud rodič dítěti zakáže sledovat určitý pořad, dítě by vždy mělo vědět, proč tomu tak je. Dítě by mělo pochopit, že se ho rodič snaží uchránit obsahu, který by mu neprospěl, způsobil by mu noční můry apod.
Odborníci nedoporučují, aby sledování televize a užívání telefonu a počítače bylo využíváno jako motivační prvek. Je-li užívání komunikačních technologií odměnou, či naopak jejich zákaz trestem, pak nabývají ještě na větší váze a důležitosti, než by v životě měly mít.
Důsledně je třeba varovat před umísťováním televize do dětského pokoje. Rodič, který dá dítěti vlastní televizi, fakticky rezignuje na jakoukoli kontrolu nad tím, co a kdy dítě sleduje. Ovšem to samé platí i notebooku, počítači a mobilu, protože kterékoli z těchto zařízení, bez nastavených blokací, znamená fakticky svobodu v neomezeném používání a s tím souvisejících rizicích.
Naopak druhý extrém, úplný zákaz televize, mobilu, notebooku, rovněž nelze považovat za šťastný. Děti, které nemají přístup ke komunikačním technologiím, trpí ve školním kolektivu pocitem vyřazenosti, jelikož se svými kamarády nemohou sdílet „mediální“ zážitky a zkušenosti.
Tou závěrečnou, ale patrně nejdůležitější radou je, aby se rodiče dětem v jakémkoli věku pokoušeli nabízet alternativní způsob trávení volného času, než je televize a jiná média. V dnešní době bohužel paradoxně platí, že obklopeni nejmodernějšími komunikačními prostředky stále méně mluvíme se svými nejbližšími.
Sociální prostředí, v němž děti vyrůstají, je pro jejich zdravý vývoj tím rozhodujícím. Média však netřeba démonizovat, jen je třeba s nimi nakládat jako s prostředkem, který můžeme využívat v případě potřeby, ať již k zábavě, vzdělávání, komunikaci, ale nikoli jako s dalším členem rodiny.
- ZPĚT -
