Před časem jsme čtenářům webu Děti a média představili dokumentární film Čističi, který se zabývá lidmi, kteří vyhledávají a mažou na internetu závadný obsah. Tentokrát se budeme zabývat filmem, který je tematicky do jisté míry a v určitém ohledu jakýmsi protipólem Čističů. Jde o film Bellingcat – Pravda v postpravdivém světě. Občanští aktivisté sdružení pod tímto názvem totiž naopak ke své mimořádně záslužné činnosti potřebují, aby určité druhy videí a fotografií nikdo z internetu nemazal.
Nejdříve se ale vrátíme k Čističům. Film Čističi (The Cleaners) byl během letošního března opakovaně odvysílán Českou televizí, byť po půlnoci; dále pak byl po určitou dobu zpřístupněn prostřednictvím internetového vysílání ČT. Ta shrnuje, že film pojednává „o systému a lidech, kteří vyhodnocují, co může a co nesmí zůstat na Facebooku“. Úlohou těchto „čističů“ je tedy mazat nahlášený závadný obsah (sexuální násilí, dětskou pornografii, vraždy, sebepoškozování, týrání zvířat, nenávistné komentáře, teroristickou propagandu atd.). Jedná se o „moderátory obsahu sociálních sítí“, což zní poměrně vznešeně, ovšem pouze do chvíle, než si uvědomíme, že se v realitě často jedná o nepříliš vzdělané, chudobné lidi z rozvojových zemí, žijící mnohdy v podmínkách, jež jsou pro Evropana těžko představitelné, a jejichž životní a kulturní zkušenost je značně odlišná od světa člověka západního kulturního okruhu. Přitom právě tento svět mají – bez hlubších znalostí reálií – prostřednictvím svých zásahů do obsahu sociálních sítí spoluutvářet. Na rozhodnutí, zda něco ponechat či smazat, mají přibližně tři vteřiny. Ovšem jak se takto jednoznačně vypořádat s obrazy, které je možno vyhodnotit různými způsoby? A jejichž zodpovědné vyhodnocení by mnohdy představovalo dilema pro leckoho z nás?
Co když je obsahem některých obrazů/videí drastický výjev, který ale přináší cenné svědectví? Svědectví o tom, že se něco stalo, a které může mít jako takové zásadní důležitost. Svědectví, že se něco odehrálo určitým způsobem, svědectví, které může pomoci v tom, aby později nebyla tato pravda překroucena. To může platit v případě záběrů z válečných zón, ale i v případě nahrávek pořízených přímo teroristy. Dále zde máme vtipy a satiru. Nebo umění, které zobrazuje nahotu. Nebo dokonce angažované umění, které může kombinovat více potenciálně problematických prvků zároveň, které může prostřednictvím nesnadno stravitelného obsahu burcovat pozornost společnosti k vážným tématům. Kde končí v takovém případě ochrana uživatelů sociálních sítí a začíná cenzura a manipulace?
Jako příklad – z filmu Čističi – lze uvést kauzu mladé malířky, která zveřejnila svůj obraz amerického prezidenta Donalda Trumpa. Trump byl na tomto obraze ztvárněn nahý, s extrémně malým přirozením. Ovšem jednalo se o zcela nesexuální kontext. Odůvodnění smazání obrazu ze strany čističe znělo, že obraz je k prezidentovi neuctivý, a jako takový musí být odstraněn. D. Trump se později k obrazu veřejně a s nadhledem vyjádřil; jednalo se tedy o kauzu, která poměrně široce rezonovala ve veřejném prostoru.
Jinou kauzou pak bylo odstranění obrazů dětí, které zahynuly násilnou smrtí. Jednalo se o tvorbu syrského umělce, který ze své domoviny uprchl před válečným konfliktem, a kladl si za cíl alespoň tímto způsobem podávat svědectví o probíhajících hrůzách, přičemž sám trpěl silným traumatem z prožitých událostí. Nešlo tedy o žádnou senzacechtivost či hyenismus. Aby mohl své fotografie i nadále publikovat, rozhodl se mrtvé postavy z fotografií odstranit a ponechat na nich jen bílá vyškrabaná místa.
Jak je tedy vidět, vůbec se nejedná o černobílou a jednoznačnou problematiku, ač se tak třeba na první pohled může zdát.
A nyní již k dokumentu Bellingcat – Pravda v postpravdivém světě. Česká mutace Wikipedie shrnuje informace o Bellingcat (též bell¿ngcat) takto: Jde o webový portál založený britským občanským žurnalistou Eliotem Higginsem. Využívá veřejně dostupné zdroje a publikuje investigativní příspěvky mapující např. válečné zóny nebo kriminální podsvětí. (…) Autoři přispívající do Bellingcatu rovněž poskytují návody ke svým metodám výzkumu a případové studie. (…) V současnosti s Bellingcatem spolupracuje řada amatérských nadšenců, kteří poskytují doplňující informace, jimiž značně urychlují pátrání. (…) Bellingcat na svých stránkách zveřejnil velmi podrobný návod jak pracovat se zdroji jako jsou satelitní snímky, streetview, geolokace, fotografie, videa, sociální sítě, IP a webové stránky, údaje odopravě, časové údaje atd. [cit. 31. 3. 2019]
●
Film byl uveden v rámci letošního ročníku festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Údaje z webových stránek festivalu:
Bellingcat – Pravda v postpravdivém světě
Bellingcat – Truth in a Post-Truth World
Hans Pool
Nizozemsko | 2018 | 88 min.
Jazyk: anglicky
Kategorie: Máte právo vědět
Fake news. Alternativní média. Trollí farmy. To je jedna strana dnešní informační reality. Ale je tu i druhá. Fact-checking. Občanská žurnalistika. Sdružení Bellingcat.
Sestřelení letu MH-17, bombardování civilistů v Sýrii nebo otravu agenta Skripala obestírají nejasnosti umocněné cílenou digitální dezinformací. Jenže digitální zbraň nestřílí jen na jednu stranu a občanští novináři z mezinárodní sítě Bellingcat vědí, kam ji namířit. Snímek odhaluje pozadí této respektované organizace a na různých místech světa představuje hlavní aktéry, propojené přes elektronické komunikační kanály. Na konkrétních příkladech proložených komentáři srozumitelně předvádí, jak lze ze střípků digitálních stop rekonstruovat cosi, co se zdálo být dávno ztraceno. Fakta.
[https://www.jedensvet.cz/2019/filmy-a-z/38366-bellingcat-pravda-v-postpravdivem-svete]
Máte právo vědět
Soutěžní kategorie, která přináší ty nejzásadnější případy porušování lidských práv a dává prostor silným aktivistickým osobnostem z celého světa. (…)
[https://www.jedensvet.cz/2019/tematicke-kategorie/300-]
Debata (17. března 2019; Světozor): Ondřej Kundra, Respekt
●
Lidé, kteří se pokoušejí podle fotografií a filmových záběrů zveřejněných na internetu rekonstruovat události tak, jak se skutečně odehrály, navzdory tomu, že existuje tlak je zakrýt, ututlat či pozměnit jejich vyznění, nezbytně potřebují, aby tyto přímé prameny z internetu nemizely. Protože je však jisté, že určité obsahy odstraněny budou – a zde se dostáváme do přímého konfliktu s postupem „čističů“ – jsou nuceni okamžitě všechna relevantní data zálohovat a uchovávat vlastními zdroji.
Jejich motivem ovšem není nějaká patologická touha po drastických obrazech znázorňujících (ne)lidské utrpení, ale snaha zachovat cenné důkazy (v dokumentu zazní názor, že pokud by dnes neexistovaly tyto možnosti „kontroly“ mocných, tj. svědectví běžných obyvatel, nahrávajících své zkušenosti veřejně na sociální sítě, byla by na mnoha místech planety situace ještě beznadějnější, neboť by neexistovala již žádná zábrana, žádné přímé výpovědi o tom, co se děje, a nepohodlnou pravdu by bylo ještě daleko snazší ututlat). Pravdu se mohou snažit zamlžit jak např. nadnárodní korporace, tak autoritářské režimy. Význam občanské žurnalistiky je tak zcela zásadní. Název Bellingcat [volně přeloženo: „zvonící kočka“] vychází z příběhu o myších, které se ubránily kočce tak, že jí na krk uvázaly zvoneček/rolničku.
Dokument Bellingcat – Pravda v postpravdivém světě detailně přibližuje činnost a přínos této amatérské, nicméně vysoce funkční organizace. Vysvětluje, „jak to vše začalo“, když se Eliot Higgins coby nezaměstnaný otec v domácnosti začal roku 2012 zabývat jako naprostý amatér syrskou občanskou válkou, a pokoušel se dle veřejně dostupných zdrojů zjišťovat místa, kde se určité události odehrály či měly odehrát – a ověřovat jejich pravdivost. Pracoval výhradně s otevřenými internetovými zdroji (YouTube apod.), a nalezl důkazy o používání chemických zbraní a kazetových bomb ze strany syrského režimu.
Mimochodem, tento „amatérismus“ byl později hojně využíván k jeho očerňování těmi, komu se jeho činnost nehodila. Nejedná se však o amatérismus ve smyslu diletantství, ale o skutečnost, že se nejednalo o původní profesi (vyšetřovatele, novináře), a to ani jeho, ani později dalších členů organizace. V dokumentu se však právě o tomto „amatérismu“ hovoří jako o významné výhodě – je smutnou realitou, že v době, kdy i důležitá světová seriózní periodika zápasí se stále se zmenšujícími rozpočty, kdysi kvalitní novinářská práce upadá, neboť ji nikdo nezaplatí – a činnost novinářů náhle suplují zapálení amatéři-dobrovolníci, kteří se investigativní práci věnují s osobním nasazením ve svém volném čase v míře a rozsahu (a posléze i se zkušenostmi), jakých již klasičtí novináři často nejsou z výše uvedených důvodů schopni.
Bellingcat dbá na naprostou transparentnost svých postupů, která se zdá být dnes jedinou zárukou pravdivosti. Publikuje podrobné návody expertů, jak lze využívat geolokaci a další databáze k tvorbě interaktivních map. Spolupracuje s ním řada – jak jinak – amatérských nadšenců. V mnoha oblastech světa je něco takového velmi nebezpečné, což je ostatně v dokumentu taktéž reflektováno.
●
Bellingcat má na svém kontě několik významných úspěchů, na něž se film postupně zaměřuje. Zde shrneme dva nejslavnější:
1)
Jde např. o vystopování pohybu ruského raketového systému BUK, jehož raketa 9M38 roku 2014 sestřelila civilní letadlo nad Ukrajinou na trase z Nizozemska do Malajsie. Bellingcat dávno před oficiálním vyšetřováním vyslovil na základě své analýzy domněnku, že za sestřelením letadla stojí Rusko. Napomohla tomu např. rešerše záběrů z videokamer z osobních aut, která míjela transport, nebo dokonce satelitní snímky. Převážená technika se dala vizuálně identifikovat dle různých detailů na karoserii, podle vržených stínů apod., což je v dokumentu názorně ukázáno. Řada obrazových záznamů z té doby tak svědčí o tom, že v dané oblasti byl raketový systém Buk skutečně přítomen, a že se po sestřelení letadla vrátil do Ruska, přičemž mu chyběla jedna hlavice.
O celou záležitost se pochopitelně zajímala i tuzemská média. ČT později uvedla (s odkazem právě na Bellingcat): O vyslání protiletadlového raketového systému BUK na východ Ukrajiny rozhodl šéf ruské obrany Sergej Šojgu a prezident Vladimir Putin. V souvislosti s vyšetřováním tragédie MH17 to uvedla ve své zprávě skupina investigativních novinářů Bellingcat, která se opírá o veřejně dostupné zdroje. Tragédie si vyžádala životy všech 298 lidí na palubě.
Mezinárodní vyšetřovací komise později potvrdila, že odpalovací zařízení pocházelo z výzbroje 53. protivzdušné brigády ruské armády. Všechna vozidla v konvoji, který vezl tuto raketu, byla součástí ruských ozbrojených sil. Evropská unie posléze vyzvala Rusko, aby „přijalo zodpovědnost“. Rusko vinu trvale popírá.
2)
Bellingcat rovněž identifikoval ruské agenty, kteří způsobili otravu Sergeje Skripala a jeho dcery novičokem.
Otrava Sergeje a Julije Skripalových se odehrála počátkem března 2018, kdy bývalý dvojitý agent S. Skripal, pocházející z Ruska, a jeho dcera, ruská občanka, byli dne 4. března nalezeni v bezvědomí na veřejné lavičce v anglickém městě Salisbury. Podle závěrů vyšetřování byli otráveni bojovou nervově paralytickou látkou ze skupiny Novičok (A-234). Oba se podařilo zachránit; S. Skripal strávil v bezvědomí měsíc, jeho dcera 20 dní. Odpovědnost za útok přisoudily britské úřady Rusku.
Dne 30. června byl v anglickém městě Amesbury, 10 km od Salisbury, otráven britský pár Charlie Rowley a Dawn Sturgessová (ta na následky otravy zemřela). Podle vyšetřování britské policie nešlo o záměrný útok, ale o nedbalost při likvidaci látky použité při útoku v Salisbury.
Dne 5. září britští vyšetřovatelé označili za podezřelé z vraždy dva občany Ruské federace. Konkrétně se jednalo o tyto osoby (agenty ruské tajné služby GRU):
Při identifikaci agentů GRU, kteří se pokusili zavraždit Sergeje Skripala a jeho dceru, obdržel Bellingcat tip na učiliště ruských bezpečnostních složek na Dálném východě. Získal fotografie absolventů učiliště vyznamenaných za účast v Čečenské válce titulem Hrdina Ruské federace a nalezl jméno Anatolij Čepiga. Oba agenti GRU, kteří použili Novičok v Salisbury, mají shodná čísla pasů, která se liší pouze na posledním místě, a oba předtím často létali do Evropy.
Bellingcat spolu s Respektem a ruským webem The Insider identifikovali i třetího agenta GRU, vystupujícího pod falešným jménem Sergej Fedotov, který cestoval do Velké Británie zároveň s agenty Miškinem a Čepigou, ale jiným letem. Sergej Fedotov je ve skutečnosti vysoce postavený důstojník GRU Denis Vjačeslavovič Sergejev.
Tato zjištění o třetím agentovi již ve filmu nezazněla – film byl dokončen ještě před těmito událostmi. Zohlednila je však diskuse po skončení filmu.
Podobné případy nám dokazují, jak velice záslužnou práci podobní nadšenci vykonávají. Filmy, jako je Bellingcat – Pravda v postpravdivém světě o tom přinášejí cenná svědectví, jimž bychom měli věnovat pozornost.
Svět kolem nás není jednoduchý, naopak – leckdy je nadmíru komplikovaný, jen obtížně čitelný, a může být únavné se v záplavě protichůdných informací pokoušet v něm vyznat. Nikdy bychom však neměli na toto úsilí rezignovat.
●
Odkazy přímo na Bellingcat (anglicky):
https://cs-cz.facebook.com/bellingcat/
O činnosti Bellincatu a vyšetřování obecně v českých médiích:
ČESKÁ TELEVIZE. Investigativci ke zkáze MH17: Přesun systému BUK na Ukrajinu nařídil Putin. – ct24.ceskatelevize.cz. 2016-02-25. Dostupné on-line:
Aktuálně. Civilní letadlo nad Ukrajinou zasáhla raketa odpálená z území proruských rebelů, potvrdili experti. – www.zpravy.aktualne.cz. 2016-09-28. Dostupné on-line:
iDnes. Let MH17 sestřelily rakety ruské armády, potvrdila komise. Ukázala úlomek. – www.idnes.cz. 2018-05-24. Dostupné on-line:
iROZHLAS. ‚Přijměte odpovědnost za sestřelení letu MH17.‘ Nizozemsko a Austrálie zvažují žalobu na Rusko. – www.idnes.cz. 2018-05-25. Dostupné on-line:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/sestreleni-letu-mh17-rusko-odpovednost_1805251351_jak
iDnes. Bellingcat. Parta nadšenců, která odhalila agenty GRU s novičokem. – www.idnes.cz. 2018-10-09. Dostupné on-line:
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/bellingcat-elliott-higgins.A181009_130638_zahranicni_aha
iROZHLAS. Bellingcat: Třetí agent z kauzy Skripal se jmenuje Denis Sergejev, i on patří k ruské rozvědce GRU. 2019-02-14. Dostupné on-line:
Respekt. Bellingcat a respekt: útočník na skripala je zraněný "hrdina" z dagestánu. – www.idnes.cz. 2019-02-21. Dostupné on-line:
ČESKÁ TELEVIZE. Investigativci našli třetího agenta, který se prý podílel na otravě Skripala a jeho dcery. – ct24.ceskatelevize.cz. 2019-02-14. Dostupné on-line:
ČESKÁ TELEVIZE. Odhalili tajné agenty s novičokem i chemické zbraně v Sýrii. Jak pracuje organizace Bellingcat? – ct24.ceskatelevize.cz. 2019-02-24. Dostupné on-line:
Lidovky. Kdo věší kočkám na krk zvonky? Na festivalu Jeden svět se představí i Bellingcat. – www.lidovky.cz. 2019-03-07. Dostupné on-line:
Lenka Burešová
- ZPĚT -
