„Mediální mámy a digitální tátové“ to je titul nové publikace, která zkoumá vliv moderních komunikačních technologií na děti a dospívající. Autorkou knihy je dr. Yalda T. Uhls, psycholožka a sama matka dvou teenagerů.
Uhls oslovuje rodiče, kterým záleží na tom, jak jejich potomci obstojí v digitálním věku. Všechna svá tvrzení a doporučení staví na konkrétních vědeckých zjištěních. Odkazuje na stovky výzkumů, čtenář tak může v případě potřeby vyhledat konkrétní doplňující informační zdroje.
Je sympatické, že se autorka nepokouší přesvědčit čtenáře o jediné možné pravdě, ale vždy zdůrazní, pokud pro některé jevy existují různé výklady či vzájemně se popírající závěry. Překvapivě se tak například dozvídáme, že dnešní mládež, jakkoli měla od raného věku díky internetu možnost konzumovat různé typy nevhodných mediálních obsahů, vykazuje mnohem méně rizikového chování než generace předcházející. Dnešní dospívající mají dle aktuálních výzkumů menší sklony k pití, kouření cigaret, užívání tvrdých drog, páchání trestné činnosti či nezodpovědnému sexuálnímu chování.
Autorka se ovšem zdaleka nevěnuje pouze dospívajícím, ale pozornost soustřeďuje na děti všech věkových kategorií. Velmi podrobně například zkoumá vliv médií na miminka a batolata. V této souvislosti připomíná i základní pravidlo, že děti do dvou let by prostřednictvím monitoru či displeje vůbec neměly být vystavovány médiím. V daném kontextu vysvětluje, jak je ohrožen zdravý vývoj nemluvňat, pokud mezilidský kontakt nahrazují elektronická média, včetně těch, která jsou vydávána za vzdělávací právě pro uvedenou věkovou kategorii uživatelů.
U dětí školního věku pak autorka hledá jakousi optimální a kompromisní cestu využití moderních technologií, aby byly zužitkovány možnosti dnešních technologií v zájmu vzdělání a osobního rozvoje a přitom nevedly k ochuzení dětí v důsledku nedostatku pohybu a reálného kontaktu s vrstevníky. Autorka radí, jak nastavit rodinná pravidla pro používání mobilního telefonu, sociálních sítí apod. Rozhodně však nehledá jen negativa a rizika digitálních technologií, ale naopak se mnohdy snaží odbourávat některé předsudky rodičů a vysvětlovat jim, proč je pro mladé život v „digitálním prostředí“ tak důležitý a jakou funkci pro jejich dospívání mají lajky či sdílení.
Překvapivá zjištění přináší zejména kapitola věnovaná hraní videoher. Autorka se věnuje studiím, které zkoumaly otázku, zda násilné videohry vedou k násilnému chování u dětí, přičemž uzavírá, že tento vliv na děti nezpochybnitelně prokázán nebyl. Naopak studie zjistily, že videohry výrazným způsobem zvyšují některé dovednosti, zejména prostorové. Věnují-li se například videohrám chirurgové, vede tato záliba ke zvýšení přesnosti při laparoskopických chirurgických zákrocích.
Každé téma publikace, které autorka nastolí, je zakončeno shrnutím základních faktů a také konkrétním doporučením pro rodiče. Pro zajímavost si uveďme, jaká doporučení autorka formuluje v souvislosti s aktivitami dětí na sociálních sítích:
1) Poznejte své dítě. U většiny dětí výhody sociálních médií – snaha zapadnout, sociální učení a sebedůvěra – předčí nevýhody.
2) Máte-li však podezření, že má vaše dítě problém se sociálním vyloučením nebo má nerealistický pohled na živost svých vrstevníků, věnujte zvláštní péči jejich onlinové aktivitě. Bedlivě ji sledujte.
3) Promluvte si se svým dítětem o FOMO (fear of missing out / strach, že něco propásnu) a o stinných stránkách a potížích spojených s internetovou cestou ke slávě.
4) Když dáte svému dítěti první fotoaparát a prostředky k umísťování fotek na internet, zvažte, zda mu nezakázat selfies. Poproste ho, aby vyvěšoval pouze fotky ostatních lidí či svého prostředí. Na nějakou dobu to zkuste.
5) Pomozte svému dítěti, aby si všimlo, jak se při vyvěšování příspěvků chovají jeho vrstevníci. Obléká se někdo určitým způsobem, nebo pouze vyvěšuje selfies? Snažte se naznačit spojitost s tím, co mohou příspěvky na internetu vyjadřovat o osobnosti a systému hodnot mimo internet.
6) Poučte své děti o konzumní povaze sociálních médií. Ukažte jim, jak souvisí to, co vyvěsí, s inzercí, která vyskakuje. Připomeňte jim, že značky, například všudypřítomného kosmetického průmyslu, v nás mohou někdy vyvolat pocit, že nejsme „dost dobří“, když si jejich produkt nekoupíme.
7) Pokud chcete pomoci svému dítěti i sami sobě přemýšlet o chování na internetu, můžete zkusit něco jako Think Up, což je onlinová předplacená služba, která analyzuje vaše chování na internetu (sleduje pouze Twitter a Facebook). Můžete využít čtrnáctidenní bezplatné zkušební užívání.
Kniha „Mediální mámy a digitální tátové“ autorky Yaldy T. Uhls vyšla ve vydavatelství Portál.
