Dětské televizní programy jsou vhodnou variantou pro rodiče, kteří chtějí mít jistotu, že se jejich dítě při sledování televize nestane konzumentem nevhodného obsahu. Například upoutávek na noční kriminální filmy, které některé stanice běžně zařazují do vysílání v průběhu dne, dokonce i mezi dětskými pořady.
Riziko zhlédnutí nepatřičného obsahu na dětském programu zpravidla zcela odpadá. Výjimkou jsou reklamy, které bohužel jsou zařazovány i do některých dětských programů. A navíc jde o reklamu, která cíleně oslovuje právě dětského diváka.
Jsou však i výjimky. Například program JIM JAM, který je určen předškolákům, je vysílán zcela bez reklam, což je samozřejmě podmíněno tím, že jde o placený kanál. Nutno zdůraznit, že předplacení podobného programu lze jen doporučit, protože nabízí nejmenším nejen zábavu, ale i pořady, které děti obohacují a rozvíjejí jejich fantazii a tvořivost.
Kvalitní pořady nabízí i placený program CS mini. Tento program, který provozuje česká společnost, se orientuje výhradně na českou a slovenskou audiovizuální tvorbu, zejména archivní. Děti mají možnost na tomto programu zhlédnout i velmi stará animovaná díla, která si oblíbila již generace jejich rodičů a prarodičů. Program nabízí pestrou nabídku filmů a pohádek pro děti od tří do dvanácti let. Výhodou tohoto programu je, že mnozí rodiče se na něj rádi dívají se svými potomky, protože si připomenou takové pamětnické klenoty jako Povídání o pejskovi a kočičce, O kocourovi Mikešovi, Potkali se u Kolína, Zahrada apod. CS mini ale nabízí i svou vlastní současnou tvorbu a také hravou výuku angličtiny pro nejmenší.
Dalším placeným programem v češtině, který se orientuje na pořady pro předškoláky a školáky, je program Minimax. Programová nabídka Minimaxu je sestavována ze zámořských i evropských zejména animovaných pořadů a seriálů.
Zajímavostí je, že před několika lety řešila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání několik stížností na tento program v souvislosti s vysíláním seriálu Maďarské lidové pohádky. Přesněji kvůli dvěma epizodám z tohoto více než třicetiletého cyklu, který dává audiovizuální podobu klasickým maďarským pohádkovým příběhům. Stížnosti se vztahovaly k dílům Princeznina mateřská znaménka a Rychtářova chytrá dcera.
Pohádka Rychtářova chytrá dcera byla tematicky podobná s příběhem, který je u nás známý jako Chytrá horákyně. V maďarské verzi dívka vyřeší úkol, aby nepřišla ani nahá ani oblečená, tím, že přijede na zámek pouze v podprsence. Král se ji zeptá: „proč sis raději neschovala to druhé“ (rozuměj přirození) a dívka odpoví: „vznešený tatíčku králi, to mám od boha, ale prsa jsem si vypěstovala sama, za ně se stydím, a proto jsem je schovala“. Král ocení dívčinu chytrost a ožení ji se svým synem.
Přestože nahota dívky byla vykreslena jen náznakově, vyvolala u některých rodičů scéna pobouření.
Druhá pohádka, Princeznina mateřská znaménka, pojednávala o vychytralém pasáčkovi prasat, který prodává princezně tancující prasátka výměnou za to, že si vyhrne sukni. Díky tomu pasáček ví, kde má princezna na těle mateřská znaménka, což mu v pointě příběhu pomůže získat princeznu za ženu.
I v této epizodě je znázorněna nahota dívky. Jde však o ztvárnění silně stylizované. Přesto ji někteří rodiče vnímali jako nepřístojnou.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nicméně dospěla k závěru, že ani jedna z pohádek nemá reálný potenciál ohrozit psychický, fyzický či mravní vývoj dětí a konstatovala, že náměty maďarských lidových pohádek jsou zvláštní, drsné a v příbězích určených dětem nečekané. Radě ovšem nepřísluší hodnotit maďarskou lidovou slovesnost a její tradice. Lidové příběhy, a to nejen maďarské, ale výrazně třeba také ruské, německé či romské, které se v minulosti přenášely z generace na generaci zejména ústní formou, mnohdy popisují děsivé, brutální či naopak košilaté události. Posluchači těchto příběhů bývaly celé rodiny, děti nevyjímaje. „Pohádkami“ byly mnohé z těchto příběhů nazvány až mnohem později. A tím, že byly takto označeny, se začaly považovat za příběhy primárně určené dětem. Ve skutečnosti však zpracování takových příběhů do skutečně pohádkové úpravy, vhodné a cíleně určené dětskému divákovi, vyžaduje značnou tvůrčí zručnost. Maďarští animátoři se maximální měrou pokusili příběhy, jejichž témata nelze považovat za ryze „dětská“, upravit do srozumitelného jazyka a do decentní formy.
Provozovatel programu Minimax se nicméně rozhodl epizody, které byly z pohledu některých rodičů považovány za problematické, z vysílání stáhnout.
Stejný provozovatel vysílá také program Megamax, který je určen již starším dětem, speciálně pak chlapcům od 8 do 12 let. Megamax se zaměřuje zejména na dobrodružné, akční a fantazijní žánry. Je dostupný ale zatím pouze v maďarštině.
Na převážně americkou produkci se soustřeďuje dětský program Disney Channel, dříve označovaný jako JETIX. Tento program má v nabídce jak bloky kreslených pohádek určených nejmenším dětem, tak bloky hraných pořadů zaměřených na teenagery.
Za poněkud problematické lze považovat vysílání programu Duck TV, které se prezentuje jako vhodné pro děti od šesti měsíců do tří let. Jeho provozovatelé zdůrazňují, že programová nabídka je tvořena spolu s dětskými psychology a podporuje harmonický rozvoj dítěte. To je ovšem v rozporu se závěry výzkumu Americké akademie pediatrů, která u dětí do dvou let vůbec sledování televize nedoporučuje, protože má negativní vliv na vývoj mozku.
Zmínit je nutno také chystaný projekt dětského programu veřejnoprávní České televize. Ta by chtěla dětský program spustit v závěru roku 2012 nebo na začátku roku dalšího. Dětský program ČT by se měl odlišovat zejména nabídkou interaktivních pořadů, které děti zapojí, aby nebyly jen pasivními diváky.
Česká televize plánuje výrobu originálních a experimentálních formátů za využití nejmodernějších technologií. Většina zahraniční pořadů by se měla vysílat výhradně v původním znění s titulky, čímž chce ČT přispívat k rozvoji jazykových znalostí dětí.
Vysílací schéma bude tvořeno tak, aby si svůj vysílací čas našly všechny věkové kategorie dětí a dospívajících, včetně teenagerů, na které bude pamatováno zejména večer.