Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání v některých oblastech do značné míry kopíruje ustanovení zákona o vysílání. Takřka shodná je například úprava podmínek pro obchodní sdělení propagující alkoholické nápoje. Ovšem s tím rozdílem, že v případě audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání se stanovené povinnosti nevztahují na sponzorská označení a umístění produktu.
Jak ve vysílání, tak v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání platí zákaz umísťování produktů do dětských pořadů.
Odlišně formulované povinnosti jsou nicméně zakotveny v souvislosti s obsahy nevhodnými pro dětské diváky. Zákon o audiovizuálních mediálních službách nerozlišuje mezi pořady, které mohou narušit a které mohou vážně narušit fyzický, psychický či mravní vývoj nezletilých osob, jako je tomu v zákoně o vysílání, ale pracuje pouze s kategorií pořadů, které „mohou narušit“, přičemž ovšem do této kategorii zahrnuje pořady, které zákon o vysílání charakterizuje jako pořady, které „mohou vážně narušit“ fyzický, psychický či mravní vývoj nezletilých osob.
§ 6a odst. 1 písm. a) zákona č. 132/2010 Sb. ukládá povinnost, aby poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání zajistil volbou vhodných opatření, aby pořady, které mohou narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj nezletilých osob, jako je pornografie nebo hrubé samoúčelné násilí, neměly tyto osoby za běžných okolností možnost vidět nebo slyšet; tato opatření zahrnují nástroje pro ověřování věku nebo jiná technická opatření, která umožňují zamezit nezletilým osobám přístup k pořadu, a
§ 6a odst. 1 písm. b) zákona č. 132/2010 Sb. ukládá povinnost, aby poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání poskytl k pořadům podle písmene a) dostatečné informace o obsahu potenciálně závadném pro nezletilé osoby, který se v těchto pořadech vyskytuje, a to tak, aby byly snadno a bezúplatně dostupné.
