Před časem jsme na webu www.detiamedia.cz představili film InRealLife (česky Skutečnější než realita), uvedený v rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2014. V kategorii Moc médií byl ovšem uveden i jiný zajímavý film, na který bychom nyní chtěli také poukázat. Na jeho příkladě lze totiž ilustrovat, jakou moc mohou mít média nad našimi životy.
Jde o řecký dokumentární film Kismet z roku 2013, který se zabývá dopadem telenovel na diváka a jeho osobní osud. Dle tvůrců dokumentu způsobily turecké telenovely v muslimském světě malou revoluci – tím, že zobrazují moderní, silné, emancipující se ženy, nacházející odvahu bojovat s životními překážkami či se postavit hrubému zacházení, ovlivnily mnoho divaček i v reálném životě. Ženy se s hrdinkami ztotožňují a začínají i pro sebe vyžadovat větší respekt společnosti i partnerů.
Českému divákovi budou alespoň podle názvu patrně povědomé seriály Tisíc a jedna noc (NOVA, Telka) či Velkolepé století (Televize Barrandov), dokument dále zmiňoval seriály Núr, Fatmagul či Život jde dál.
Anotace, uváděná festivalem, shrnuje film takto: Turecké telenovely, které pronikly s nečekaným úspěchem na televizní obrazovky milionu domácností ve Spojených arabských emirátech, v Egyptě a dalších zemích, vyvolaly v muslimském světě vlnu rozvodů. Ve scénářích, které píšou převážně ženy, jsou hlavní hrdinky záměrně zobrazovány jako silné a statečné osobnosti, které jsou rozhodnuty bojovat za spravedlnost a svá práva.
Režisérka Nina-Maria Pashalidou na příkladu osudů několika věrných divaček ukazuje, jakým způsobem může oblíbenost tzv. soap oper inspirovat k emancipaci žen a ke změně životních postojů a hodnot ve společnosti.
Ženy v reálném životě tedy dle dokumentu začaly mít pod vlivem určitých seriálů s emancipovanými ženskými hrdinkami větší požadavky na rovnoprávnost, dokonce do té míry, že v zemích, kde jsou tyto seriály populární, stouplo množství rozvodů. Dle dokumentu je mezi vlivem těchto telenovel a zvýšenou mírou rozvodovosti přímý vztah.
Pokud jde o dosah soap oper, nejedná se pouze o Turecko či Egypt a blízkovýchodní region obecně, tedy o muslimské země – své zapálené příznivkyně si tyto seriály našly např. i v křesťanském Řecku (odkud také pocházejí tvůrci dokumentu). Zde se ovšem nálady vůči těmto seriálům různí – jedni je milují a sledují, jiní je odsuzují a veřejně proti nim demonstrují, leckdy i s poukazem na to, že se jedná o tvorbu vzešlou ze země „nepřítele“ (jde o animozitu pramenící z historických souvislostí). V muslimském světě se zase proti seriálům tohoto typu staví ta část společnosti, které je blízký život v souladu s tradicemi a dominanci muže v rodině považuje za přirozenou.
V dokumentu zazní (byť okrajově) i nikoliv neoprávněný názor, že ženy mohou z televizních obrazovek získat až pokřivený náhled na partnerský život. Je pravdou, že ženy mohou náhle na muže klást přemrštěné požadavky a že soužití partnerů může být narušeno iluzorními očekáváními ze strany ženy, ovlivněné kýčovitou romantikou a nereálnou idylou umělého televizního světa. Jinou věcí jsou pak ovšem příkré odsudky některých tradicionalistických mužů volajících po zákazu těchto seriálů.
Byl zmíněn případ ženy, s níž se manžel nakonec rozvedl, neboť si začala plánovat veškerý čas podle toho, kdy byl vysílán její oblíbený seriál. V Řecku bylo zase vysílání seriálu dokonce pro mnohé ženy impulsem k tomu, aby se začaly učit turecky.
V jiném případě vypovídá mladá žena, která si našla ženatého milence, a svoje nynější nejednoduché postavení srovnává se situací hrdinů v telenovele a doufá, že stejně jako její oblíbené postavy i ona překoná všechny překážky a situace se vyřeší.
Dokument i v dalších případech nechává promlouvat ženy s různými životními zkušenostmi, které otevřeně vypovídají o tom, jak je romantické seriály ovlivnily. Rovněž zde vypovídají herečky a herci, ztvárňující hlavní role v daných seriálech, stejně jako autoři těchto děl. Nutno zdůraznit, že mnohé výpovědi jsou velmi silné a žádnou naivitu neobsahují.
Jeden ze seriálů (Život jde dál) líčí příběh ženy, která byla v patnácti letech nedobrovolně provdána za cca sedmdesátiletého muže, který ji o svatební noci znásilnil. O obdobné životní zkušenosti vypráví i jedna ze zpovídaných žen.
Jiný seriál (Fatmagul) zase popisuje příběh mladé ženy znásilněné třemi muži. Žena našla sílu obrátit se na policii a její boj za spravedlnost nakonec skončil úspěšně. V dokumentu je pak uveden skutečný příběh ženy, která líčí, že za nepokojů v Egyptě byly ženy mnohdy nevybíravě obtěžovány, a to i ze strany úředních osob. Pod dojmem seriálu se ženy začaly bránit a prosazovat alespoň dílčí nápravu. Další žena vypráví, jak pod vlivem těchto seriálů našla odvahu a sílu se po třinácti letech neuspokojivého manželství rozvést.
Seriály tedy v daném regionu otevírají dosud tabuizovaná témata, jako je domácí násilí či nucená manželství. Ač jsou tyto soap opery v našich podmínkách často (a mnohdy oprávněně) vysmívané, zdá se, že mohou skutečně výrazně zasáhnout do života svých divaček, ať v pozitivním či negativním smyslu. Jejich vliv je v muslimském světě značný a ovlivňuje nepochybně i muže, ať již skrze vliv žen nebo i přímo, neboť na seriály se mnohdy dívají i muži společně se svými ženami.
Příklad tureckých seriálů tak nutí k zamyšlení i nás, neboť razantněji demonstrují, co nám často uniká – že to, co vídáme na obrazovce, nás skutečně ovlivňuje, mění naše představy o lidech i normách, a v neposlední řadě určuje i naše očekávání do budoucnosti.
Jestliže je televizí takto výrazně ovlivněn dospělý divák, o dětech to platí dvojnásob. Každý z nás je denně ovlivňován tím, co spatří na obrazovce. Role pozorného rodiče, který svému dítěti pečlivě vybírá pořady úměrné jeho věku, je tak stále nezastupitelná.
Lenka Burešová
- ZPĚT -
