Čtenářům webu Děti a média pravidelně přinášíme informace o nových zajímavých publikacích na českém knižním trhu, a nejinak tomu bude i nyní. Tentokrát jsme zvolili poněkud širší záběr, ale v každém případě mají všechny knihy, nově zařazené do sekce DOPORUČENÁ LITERATURA, nějaký vztah k (novým) médiím.
Zmínit můžeme např. letos nakladatelstvím Academia vydanou knihu Doporučeno nezveřejňovat: Fungování propagandy, cenzury a médií v pozdně normalizačním Československu od Davida Klimeše, která si všímá, jak fungovala propaganda a cenzura v mediálním prostředí normalizačního Československa.
Dalším zajímavým titulem z letošního roku je kniha Novinářky: Rozhovory se ženami v českých médiích od Lindy Bartošové, vydaná nakladatelstvím CPress, která ukazuje „českou mediální scénu pohledem žen, které mají zásadní vliv na její podobu“.
Z loňského roku je pak titul Za zrcadlem: Hybridní válka jako staronový fenomén mezinárodních vztahů nakladatelství Academia. Sborník nabízí dvacet provázaných statí českých autorů, kteří se na téma hybridní války a hybridních hrozeb podívali z různých úhlů, přičemž neopomněli ani kybernetický prostor.
Lehce staršího data – leč žel stále platná, a možná aktuálnější než kdy dřív – je pak kniha Nic není pravda a všechno je možné: Surreálné srdce nového Ruska od Brita ruského (ukrajinského) původu Petera Pomerantseva z roku 2016 nakladatelství Dokořán (dotisk 2018). Autor se po univerzitních studiích v roce 2001 přestěhoval do Ruska, kde několik let natáčel dokumentární filmy a pracoval pro televizní kanál TNT. V knize ukazuje současnou ruskou mentalitu a její proměny, a popisuje své zkušenosti se zdejším mediálním byznysem a propagandou – výrobou informací, jež vytvářejí úplnou alternativní realitu.
Z titulů vydaných v dřívějších letech jsme náš přehled doplnili např. o knihu 1. 5. 1953 – Zahájení televizního vysílání: zrození televizního národa od Martina Štolla o historii televizního vysílání u nás, nebo o publikaci Česká novinářská fotografie 1945–1989 od Aleny Lábové, která mapuje proměny novinářské fotografie a rekapituluje postavení fotožurnalismu.
V neposlední řadě pak přibylo několik titulů určených studentům (učební texty) či naopak pedagogům (výuka mediální gramotnosti u předškoláků a školáků). Bohužel právě v těchto případech platí, že se jedná o vydání již „staršího“ data (jde o roky 2011–2016, a mediální svět zastarává rychle) – dané publikace tak nemusejí již být v některých aspektech plně aktuální. V touze po co nejúplnějším přehledu však i ty zařazujeme na seznam – navíc s vědomím, že zajisté ani texty staršího data nezastaraly úplně a ve všem, a je koneckonců na čtenáři, které pasáže pro sebe shledá nejpodnětnějšími.
Lenka Burešová
