Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání zakotvuje povinnosti provozovatelů, jejichž cílem je zvýšit přístupnost obsahu televizních programů pro osoby se sluchovým a zrakovým postižením. Zákon stanovuje, že určitá část vysílaných pořadů musí být pro osoby se sluchovým postižením zpřístupněna prostřednictvím skrytých nebo otevřených titulků. Vysílání lze pro tyto osoby zpřístupnit rovněž tlumočením do znakového jazyka. Osobám se zrakovým postižením se audiovizuální obsah zpřístupňuje díky tzv. audiopopisům, což je speciální zvuková stopa, v níž je popisováno vše zásadní, co se momentálně děje v obrazové složce pořadu.
Uvedené zákonné povinnosti jsou odlišně stanoveny u provozovatelů, kteří vysílají své programy na základě licence, a u provozovatele ze zákona, tedy u České televize. Komerční provozovatelé celoplošného televizního vysílání jsou povinni pro osoby se sluchovým postižením opatřit alespoň 15 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky. Pro osoby se zrakovým postižením alespoň 2 % pořadů. Požadavky kladené na Českou televizi jsou výrazně vyšší. ČT musí opatřit alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky a alespoň 2 % vysílaných pořadů vyrobit v českém znakovém jazyce nebo simultánně tlumočit do českého znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením. Pro osoby se zrakovým postižením musí ČT zpřístupnit alespoň 10 % vysílaných pořadů.
Dodržování těchto povinností ze strany provozovatelů je dozorováno Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Rada každoročně žádá od provozovatelů předložení dat, která prokáží, jaké bylo procentuální zastoupení zpřístupněných pořadů ve vysílání jednotlivých televizních programů v daném kalendářním roce.
Bohužel dohled a zejména efektivní vymáhání dodržení těchto povinností je značně ztíženo faktem, že právní úprava je poněkud vágní. Zákon neposkytuje dozorovému orgánu dostatečnou oporu. Základním nedostatkem je, že zákon neukládá provozovatelům povinnost shromažďovat údaje o konkrétních zpřístupněných pořadech a poskytovat tyto údaje Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Někteří provozovatelé se tak doložení své zákonné povinnosti vůči osobám se sluchovým a zrakovým postižením vyhýbají. Resp. mnozí provozovatelé na výzvu Rady deklarují jen procentuální údaj o zpřístupněných pořadech, aniž by jeho správnost jakkoli doložili přehledy skutečně zpřístupněných pořadů.
Platná právní úprava rovněž neurčitě stanovuje, zda se povinnost provozovatele vysílání vztahuje ke každému jednomu jím provozovanému programu, nebo ke všem jeho programům. Jelikož zákon tuto otázku jednoznačně nezodpovídá, provozovatelé zpravidla uplatňují takový výklad, který je pro ně výhodnější. Proto někteří provozovatelé vykáží jediný procentuální údaj o zpřístupněných pořadech, který je souhrnný pro všechny jejich programy. V praxi to znamená, že provozovatel na některém ze svých programů nezpřístupňuje vůbec žádné pořady, zatímco na jiném svém programu tento nedostatek kompenzuje vyšším zastoupením zpřístupněných pořadů, než vyžaduje zákon.
Tento přístup má své přednosti i nedostatky. Zásadním nedostatkem je, že pro osoby se zrakovým nebo sluchovým postižením tak nebývají zpřístupňovány žádné pořady na menšinových, tematicky zaměřených programech. Například na programech, které se orientují na dokumentární tvorbu, což lze chápat jako diskriminační vůči divákům s postižením, kteří vyhledávají podobné programové žánry. Naproti tomu předností tohoto přístupu je, že osobám s postižením bývají dlouhodobě zpřístupňovány rozsáhlé projekty typu nekonečných dramatických seriálů, což obvykle vítá většinová část publika se sluchovým a zrakovým postižením.
Osoby se sluchovým a zrakovým postižením a zejména pak organizace, které jejich zájmy zastupují, poukazují i na další zásadní chybu platné právní úpravy, která spočívá v tom, že zákon již řadu let zakotvuje stále stejné procentuální zastoupení pořadů, které má být zpřístupňováno, zatímco ve většině vyspělých zemí je zákon nastaven tak, aby se každým rokem podíl zpřístupněných pořadů na jednotlivých programech zvyšoval. Tento požadavek má své logické opodstatnění, jelikož jeho cílem je reálně uspokojovat potřeby osob se smyslovým postižením a předcházet tak situacím, se kterými se opakovaně setkává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, kdy někteří provozovatelé své povinnosti naplňují jen formálně tak, že stále dokola reprízují ty samé zpřístupněné pořady, které zařazují do vysílání v pozdních nočních či brzkých ranních hodinách.
Nadějí na zlepšení situace pro osoby se sluchovým a zrakovým postižením bude novelizace zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, kterou dochází k transpozici evropské Směrnice o audiovizuálních mediálních službách, která se, mimo jiné, soustřeďuje právě i na problematiku efektivního a progresivního zpřístupňování audiovizuálního obsahu prostřednictvím titulků a audiopopisů.
Tato směrnice se týká nejen oblasti televizního vysílání ale i audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, tedy služeb, u nichž si uživatel vybírá obsah, který chce zhlédnout, z katalogu pořadů. Tyto služby, které zažívají obrovský boom, by v budoucnu mohly být velkým přínosem právě i pro komunitu diváků se smyslovým postižením.
Na závěr doplňme, že web Děti a média se tématu zpřístupňování vysílání osobám se sluchovým a zrakovým postižením věnuje dlouhodobě, a to zejména s ohledem na nevidomé a neslyšící dětské diváky, na jejichž specifické potřeby se mnohdy zapomíná. Děti se sluchovým postižením, které ještě neumějí číst, pochopitelně nemohou sledovat pořady s titulky, pro ně jsou pohádky a další pořady zpřístupňovány tlumočením do znakového jazyka. Takové pořady ovšem nabízí jen zlomek provozovatelů vysílání a poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Zcela nezastupitelnou roli v této oblasti sehrává Česká televize.
ČT v roce 2020 na svém programu pro dětské diváky ČT:D zpřístupnila pro děti se sluchovým postižením 91,2 % pořadů prostřednictvím titulků a 2,5 % prostřednictvím znakového jazyka, pro děti se zrakovým postižením pak 12,7 % pořadů prostřednictvím audiopopisů.
Lze doufat, že i komerční provozovatelé, zejména ti, kteří nabízejí tematické programy určené dětem, se budou v budoucnu více zaměřovat na uspokojování potřeb dětských diváků se zrakovým a sluchovým postižením.
- ZPĚT -
