Se čtenáři webu Děti a média se naposledy vrátíme k festivalu dokumentárních filmů Jeden svět 2019. Již jsme si představili dva zajímavé filmy týkající se světa médií, nyní se zaměříme na dokument #FollowMe, který ukazuje pozadí fungování Instagramu – jedné z nejoblíbenější sociálních sítí současnosti, „výkladní skříně mileniálů“.
Hned v úvodu zmíníme, že dokument #FollowMe vybrala za svého vítěze studentská porota festivalu, přičemž uvedla: „Tento snímek jsme vybrali, protože se bezprostředně týká takřka nás všech, mladých lidí. Díky němu jsme mohli nahlédnout pod pokličku věcí, o kterých tušíme, že se dějí, ale často si to ani nechceme připustit.“
•
#FollowMe
Nicolaas Veul, Duco Coops
Nizozemsko | 2018 | 50 min.
Jazyk: anglicky, holandsky, italsky, rusky
Reportér Nicolaas se rozhodne založit si svůj první instagramový účet a nasbírat co nejvíce followerů. Postupem času se začíná více zajímat o pozadí sociální sítě Instagram a odhaluje dobře fungující systém založený na podvádění.
Instagram je jako výkladní skříň, kde lidé propagují sami sebe. „Všechno, co vidíte, je tato okouzlující stránka. Nevidíte ale, co se děje za oponou,“ vysvětluje Mike ze společnosti Dovetale, která analyzuje sociální média. Zatímco uživatelé nadšeně rozdávají lajky selfíčkům, na pozadí probíhá čilý obchod s uživatelskými účty. Vzniká obrovské množství falešných profilů a internetoví roboti vyrábějí nové followery pro ty, kteří si chtějí připadat úspěšnější. Je vůbec možné něčemu na Instagramu věřit?
•
Instagram je sociální síť ve formě volně dostupné aplikace, která svým uživatelům umožňuje sdílení fotografií a videí. Je nesmírně populární, neboť komunikace prostřednictvím obrázků je v době smartphonů nesmírně snadná – a lze ji využívat pro zábavu i pro business. Klíčovou výhodou Instagramu je právě jeho jednoduchost – nahrát obrázek je snazší, než sepsat byť i krátký text; navíc obrazové sdělení je daleko přímější.
Soustřeďme se nyní na Instagram jakožto výdělečný nástroj. V případě, že někdo chce využít Instagram k (při)výdělku, je třeba si vydobýt pozici tzv. influencera, někoho, kdo určuje trendy, kdo má velkou sledovanost. Cenu influencera určuje právě počet followerů (lidí, kteří jeho instagramový účet sledují).
Jednu cestu, tu poctivou, představuje kreativní vymýšlení a realizování obsahu svého účtu, jeho pravidelná – nejlépe denní – aktualizace, trpělivá komunikace s fanoušky a přirozeně rostoucí popularita. Na takového influencera se pak v ideálním případě mohou obrátit zástupci známých značek a dohodnout si s ním spolupráci – značky tak prostřednictvím influencerů budují povědomí o svých produktech. Influencer, který má velký počet followerů, zákonitě ovlivňuje velký počet potenciálních zákazníků, což je pro značku žádoucí. V podstatě se jedná o to, že influencer dělá značkám, s nimiž má smlouvu, reklamu. Influencer inzeruje sebe – i značku.
Existuje však ještě druhá cesta, daleko rychlejší, ale podvodná. Ta spočívá v umělém, falešném navýšení followerů tak, aby byl daný influencer pro svět businessu zajímavější a měl (zdánlivě) vyšší hodnotu. Takový nepoctivec předstírá, že má fanoušky, které ve skutečnosti nemá, jde o jakési „mrtvé duše“. A právě tímto fenoménem se reportážní formou zabývá Nicolaas Veul. Ve svém nesmírně zajímavém dokumentu názorně ukazuje, jak jednoduché je takové „mrtvé duše“ získat – koupit.
První pokus o „koupi duší“ byl spíše kuriózní, odehrál se prostřednictvím telefonického rozhovoru a reportér obdržel od 15letého hocha nabídku 10 000 followerů za 35€.
Následující pokus, kdy se reportér obrátil na tajemného muže s tváří skrytou za bělostnou maskou, však již byl podstatně zajímavější – muž o sobě tvrdí, že u něj končí všichni, co si chtějí nafouknout fanouškovskou základnu. Kupování imaginárních fanoušků tento maskovaný muž nazývá "marketingem sociálních médií" a tvrdí, že slavným může být naprosto kdokoli, pokud za to zaplatí. 10 000 followerů označuje za přílišnou skromnost a pouhý rozjezd.
Jaké jsou možnosti? Účty je možné klonovat – v takových případech se použije fotografie, informace a jména účtů již existujících. Účet je možné „hacknout“ – získat přístup k reálnému účtu a ten pak zneužívat ke svým cílům. Možností je i zapojit do „výměnných sítí“ reálné osoby, které dostanou za úkol lajkovat, okomentovat či pochválit obsah konkrétního účtu a stát se jeho fanouškem apod. Takto si přivydělávají např. matky na mateřské dovolené a jde o způsob, který je prakticky nevystopovatelný. Jednodušší – ovšem snadněji detekovatelný – způsob sbírání lajků probíhá prostřednictvím „klikacích programů“.
Muž v masce tvrdí, že získali přístup k milionům reálných instagramových účtů a mohou je kamkoliv nasměrovat. Každý podvádí každého. Z každého může být instantní virtuální celebrita. Svět chce být klamán. Instagram je fake. I muž v masce nad tím žasne. Především však vydělává ohromné peníze.
"Instagram se stal výkladní skříní, posty novými billboardy, followeři a lajky novou měnou", říká v úvodu svého dokumentu Nicolaas Veul. Samozřejmě, že jde o obrovské peníze.
Pokud někdo uměle navyšuje počet svých fanoušků, protože chce udělat dobře svému egu, je „pouze“ ješitný hlupák – pokud takto navyšuje počet svých fanoušků influencer, který má smlouvy s módními, kosmetickými, cestovními nebo jinými společnostmi nebo se je snaží nalákat, je to z hlediska těchto firem podvod, protože nikdo nechce oslovovat „mrtvé duše“, každý chce cílit na reálné lidi, potenciální kupce. Jak jsme již naťukli, Instagram je novou výkladní skříní. Ve chvíli, kdy jde o peníze klientů, se již nejedná o pouhé zvedání ega, ale o podvodné obohacení se.
Existují technické postupy, programy, algoritmy, pomocí nichž lze zjistit, v jakém stavu má ten který influencer účet, zda jsou jeho fanoušci skuteční, nebo zda mají převahu „mrtvé duše“. Jako obvykle však platí, že ti, kdo vytvářejí falešné účty, mají náskok – některé typy takových účtů lze vystopovat snadno, jiné vůbec.
Nicolaas Veul přivádí diváky do newyorské firmy, která umí analyzovat instagramové účty. Dle zdejších údajů i celebrity jako Katy Perry, Justin Bieber nebo Cristiano Ronaldo mají na svých účtech cca 20 % falešných fanoušků. Tedy i ti, o kterých by člověk řekl, že to vůbec nepotřebují.
Falešných účtů či duplikátů účtů může být až 30 %. Ze strany společnosti Facebook (což je vlastník Instagramu) však není zájem situaci řešit, neboť jeho cena je určena počtem uživatelů. A Instagram má miliardu uživatelů, což ho staví před sociální sítě Facebook i Twitter (jak jsme již zmínili, obrázky jsou prostě jednodušší). Přijít o 30 % účtů by bylo dozajista citelné.
Nicolaas Veul se pokusil navštívit odpovědné osoby v centrále Instagramu. Bezúspěšně. Jeho snahu patrně nejvíce vystihuje přirovnání ke Kafkově Zámku, v němž se zeměměřič K. marně pokouší dostat se k někomu z „vrchnosti“. Neuspěl ani on, ani Nicolaas Veul.
Je tedy nějaká jistota? Jistě. Lze se spolehnout na to, že na Instagramu nelze věřit ničemu. Je dobré být podezřívavý. Je dobré myslet na to, že jde o nablýskaný, umělý svět, který je daleko spíš pouhým pozlátkem, než aby nějakým způsobem odrážel realitu. Tu zde nehledejme. A to ani v případě číselně vyjádřené popularity – i ta je na prodej.
Nicméně jiskra naděje snad existuje. Instagram nedávno oznámil, že odstraní neautentické lajky, komentáře a účty. Pokud to není jen plané gesto, tím lépe.
Lenka Burešová
