Ve dnech 24.–25. září 2013 se v Telči uskutečnila konference Mediální reflexe, uspořádaná Radou pro rozhlasové a televizní vysílání ve spolupráci s Českým rozhlasem a Českou televizí.
Vedle panelů, které se věnovaly tématu předvolebního vysílání, stereotypům v médiích či roli veřejnoprávních médií, byla pozornost zaměřena rovněž na problematiku klasifikace audiovizuálních produktů podle věkových skupin, tzv. labelling.
V rámci tohoto panelu přednesli příspěvky zástupci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, slovenské Rady pre vysielanie a retransmisiu a Asociace televizních organizací.
První příspěvek, Vilmy Huškové, která zastupovala Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, přinesl všeobecný vhled do problematiky označování audiovizuálních obsahů. Seznámil přítomné s funkcí labellingu, přiblížil klasifikační systémy v zahraničí a zejména pak holandský systém Kijkwijzer, který je považován za nejpropracovanější v Evropě. Příspěvek se ovšem zaměřil rovněž na slabiny klasifikačních systémů. Zejména zdůraznil, že labelling vždy bude poskytovat jen povrchní informaci o tom, jaký rizikový obsah pořad zahrnuje, aniž by byl schopen zohlednit, zda tento obsah skutečně reálně může dětského diváka ohrozit. Labelling nespekuluje o tom, jaké potenciálně negativní dopady může konkrétní obsah mít na dítě, ani o tom, jak bude dítě schopno interpretovat, pochopit a zpracovat rizikový obsah, ztvárněný za využití konkrétních audiovizuálních prostředků a v kontextu celého díla.
Příspěvek nicméně zdůraznil, že labelling i přes jeho zjevná omezení je velmi přínosnou službou, zejména pro rodiče, kterým není lhostejné, jakým způsobem média působí na jejich děti.
Příspěvek předsedy slovenské Rady pre vysielanie a retransmisiu, prof. Miloše Mistríka, přítomné obeznámil s jednotným klasifikačním systémem ve Slovenské republice, přičemž podrobně vysvětlil i vývoj, jaký slovenský systém zaznamenal v čase. Předseda slovenské Rady zdůraznil, že slovenská veřejnost vítá klasifikační systém jako velmi užitečnou pomůcku při dozoru nad tím, jaké audiovizuální obsahy konzumují dětští diváci.
Jednatelka Asociace televizních organizací, Vlasta Roškotová, deklarovala připravenost televizních provozovatelů, sdružených v rámci Asociace, k přistoupení ke klasifikačnímu systému, bude-li v České republice uzákoněn. Asociace televizních organizací považuje za ideální model holandský systém Kijkwijzer.
Z následné diskuse k nastolenému tématu vyplynulo, že pokud v České republice bude k zavedení labellingu přistoupeno, bude nezbytné prostřednictvím médií zorganizovat edukační kampaň, která veřejnost seznámí s cíli a funkcí labellingu a zejména naučí rodiče efektivně pracovat se symboly, které pro účely označování budou využívány.
