O počítačových hrách toho již bylo řečeno mnoho, a zcela jistě ještě bude. Většinou se jedná o nářky nad tím, jak počítačové hry kazí nejmladší generaci, a jak ta zaostává oproti generaci svých rodičů a prarodičů v řadě dovedností, neboť namísto jejich rozvíjení „paří na compu hry od nevidim do nevidim“. Takto živelné a nekorigované hraní her samozřejmě prospěšné není (nikomu), ale objevují se stále častější hlasy, že hraní počítačových her nemusí nutně způsobit jen degeneraci mladého organismu, ale že může být pro dětského hráče i přínosem.
V loňském roce jsme své čtenáře informovali např. o studii, kterou nedávno zveřejnil vědecký časopis Nature Scientific Reports. Jednalo se o překvapivý objev, že dětem ve věku 9 až 11 let, které hrají intenzivně digitální hry, se znatelně zvyšuje inteligence. Jak jsme zde na webu Děti a média konstatovali, „uvážíme-li, že skoro 91 % dětí někdy počítačové nebo jiné formy digitálních her hraje, je dobrou zprávou, že taková činnost má i své benefity“.
Je však třeba zdůraznit, že stále zůstává platné doporučení psychologů, aby děti předškolního věku netrávily s digitálními zařízeními více než 20–30 minut denně, děti do deseti let 60 minut denně, a starší školní děti maximálně 2 hodiny denně.
Takto edukováni se nyní již můžeme přesunout k tématu našeho aktuálního článku, jímž jsou on-line hry, volně přístupné na webu České televize, konkrétně v sekci HRY na Déčku – https://decko.ceskatelevize.cz/hry. O webu Déčko jsme v obecné rovině psali již krátce po vzniku webu Děti a média, avšak od té doby uplynulo již opravdu hodně času, a celý projekt se výrazně vyvinul.
Web Déčko sám sebe představuje takto: „VÍTEJTE NA DÉČKU! Jsme webové hřiště a zároveň program České televize pro děti i dospělé, kteří z dětství nikdy nevyrostli. :) Vy všichni si u nás můžete HRÁT, sledovat VIDEA, zjistit víc o nových POŘADECH, vyzkoušet štěstí v SOUTĚŽÍCH, objevovat a poznávat nové věci. A to všechno bez starostí a bez reklamy.“
Zdejší sekce HRY obsahuje poměrně širokou škálu her pro děti různých věkových kategorií a zájmů. Řada z nich je tematicky propojena s konceptem celé déčkovské „Duhozemě“ nejen grafikou, ale i postavičkami – např. se opakovaně objevují špunti (malé figurky připomínající skřítky v kapuckách) či duhové ovečky, postavy z pohádek České televize atd.
Zdejší hry lze filtrovat dle typu (např. adventury, hádanky a šifry, pexesa, puzzle, skládačky, závody, hry převlékací, logické apod.), tématu (Déčko, Kouzelná školka, příroda, Šmoulové, Večerníček, vesmír atd.), školního předmětu (procvičování jazyků, dějepisu, matematiky, výtvarné výchovy a dalších) a konečně podle věku (nejmenší a starší děti). Mobilní aplikace jsou dostupné pro Android i Apple.
Předpokládáme, že mezi nejoblíbenější typ her budou spadat ADVENTURY, tj. hry s prvkem dobrodružství. Z těchto her můžeme zmínit pět, které jsme zkusili dohrát, nebo alespoň rozehrát.
Ostrov Kostrov a Tři pokoje představují typ hry, kdy hráč plní určité úkoly a získává klíče nebo jiné předměty, které mu dovolují se posouvat na další úrovně, respektive opustit místnost. Obě hry jsou vystaveny kolem více či méně rozvitého příběhu, ale podstata snažení je „dostat se odněkud někam“. I Záhada prázdného domu vyžaduje plnit úkoly a odemykat zámky, zde je však navíc přítomna skautská edukační linka. Zajímavé také je, že ústřední postavou zde není dítě, ale dědeček.
Propracovaná je hra Jak bylo ve škole, která před hráče, nacházejícího se v určité sociální situaci, klade vždy tři různé možnosti, jak se v danou chvíli zachovat. Výsledkem je řetězec událostí, který může – ale nemusí – vést ke kýženému výsledku.
Vyzkoušen máme první příběh, kdy je ve třídě přítomen slabý žák, který se stává terčem posměchu obecně neoblíbeného učitele matematiky. V našem případě se nám podařilo dovést hrdinku hry – s pomocí jejích rodičů – k tomu, že se nad celou situací pozastavila, zamyslela a nabídla pomoc. Nenechala se odradit zpočátku odmítavým chováním daného žáka, a doučovala ho. Dotyčný sice nezačal v matematice excelovat, ale alespoň nepropadl (což by asi zhruba odpovídalo reálnému životu), a navíc se ukázalo, že jeho nadáním je výtvarné umění a fotografie, tedy existuje něco, co ho může v životě ukotvit.
Hra Mendel: Navzdory vytrvat se věnuje přelomovým objevům Gregora Johanna Mendela, moravského přírodovědce německého původu, zakladatele genetiky a objevitele základních zákonů dědičnosti. Byl učitelem, mnichem, knězem a později opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně. O hře je uvedeno: „Píše se druhá polovina 19. století a schyluje se k jednomu z největších vědeckých objevů moderní historie. Pomoz v zábavné adventuře odhalit zákonitosti, díky nimž se navždy nesmazatelně zapíše do světových dějin!“
I v tomto případě hlavní postava vykonává různé dílčí úkoly, vedoucí k cíli, a mezí ní a ostatními figurami probíhá interakce, kterou hráč ovlivňuje svými rozhodnutími.
Pod heslem AKCE je umístěna také řada her, z nichž jsme vyzkoušeli ty s názvem Zvířená (nejspíše hříčka se slovem „házená“, kdy dvě zvířátka proti sobě hrají míčovou hru), Žížalí trenažér a Žížaliga šampiónů (žížala pod zemí pojídá lístky respektive sedmikrásky a je při tom ohrožována různými nebezpečími, jako je např. krtek; v hrách se střídají roční období respektive den a noc), Rostlinky (čtyři rostliny divoce rostou a nesmí se při tom srazit), Kutej, špunte! (malý permoníček – „špunt“ – se prokopává několika vrstvami duhozemě, sbírá cenné krystaly a hledá ztracený „pětiklíč“, tj. klíč, kterým obnoví Déčko, které „začalo zpomalovat“).
První z jmenovaných her (Zvířená, Žížalí trenažér či Žížaliga šampiónů) mohou být velmi krátké (je-li hráč nešikovný jako autorka textu), naopak poslední zmíněná hra (Kutej, špunte!) je poměrně komplexní (hledání krystalů, nákup lepšího vybavení, konečné nalezení klíče hluboko v podzemí) a také dlouhá; navíc může pokračovat i po nalezení klíče prakticky donekonečna (do vytěžení všech krystalů?).
V kategorii Příroda může být dětmi vnímána jako velmi milá hra Frnky frnk, v níž hráč postupně vede různé ptačí druhy při vyvádění mláďat během prvního letu. Ptačí druhy jsou reálné, od denních pěvců až po noční sovy.
Z různých edukačních her lze zmínit např. hru Opernice („operní popelnice“). Hráč se učí, do jakého (barevného) kontejneru patří jaký tříděný odpad. Když je úspěšný, popelnice mu na závěr zazpívají árii.
Mezi edukační hry patří i Lesík, kde hráč hádá písmena, slova, názvy či jména z nabízených okruhů. Když je úspěšný, sází nové stromky a chrání lesík před pytláky. Když úspěšný není, za zvuku pily zmizí z herní plochy stromeček. V naší ukázce níže jsme navolili těžkou obtížnost a jako téma stanovili literaturu.
Z cizích jazyků jsme vyzkoušeli Angličtinu s Bílou paní. Na hrad přijíždí restaurátorka obrazů s celou hordou neposedných synů, kolem jejichž vylomenin se točí příběh. Bílá paní je zde svého druhu „hlídačka“, nakonec bdící zejména nad tím, aby se nikomu nic nestalo. Samozřejmostí je sada titulků, které si hráč může navolit dle potřeby.
Lze shrnout, že hry na webu Déčko mohou být zábavné i poučné. Nelze očekávat, že by se zde vykytovaly hry, které by byly nějakým způsobem potenciálně závadné.
Apelujeme však na rodiče, aby raději hlídali délku on-line hraní svých dětí. I naše pokusné hraní nám zabralo spoustu času, a to i nad rámec původního plánu. Hry jsou prostě opravdu chytlavé.
Lenka Burešová
