V České republice je licencováno několik desítek televizních programů, zpravidla šířených prostřednictvím družice či zvláštních přenosových systémů, které jsou vysílány nejen na území ČR ale také do zahraničí, nebo dokonce pouze do zahraničí.
Příkladem takových programů je Comedy Central Polska, Nickleodeon Polska, VIVA Hungary, FILM CAFE ROMANIA, DISNEY JUNIOR a řada dalších. Mezi programy licencovanými Radou pro rozhlasové a televizní vysílání jsou zastoupeny i takové, které mohou sledovat diváci v Burkina Faso, v Kazachstánu, v Botswaně, na Madagaskaru, na Seychelách, v Súdánu či v Kataru.
Z takto vzdálených destinací si dosud žádní diváci na obsah programů nestěžovali, ale je běžné, že se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zabývá stížnostmi občanů ze zemí Evropské unie. Nejčastěji z Polska, Maďarska a velmi často také z Rumunska. Podněty od diváků z těchto zemí jsou zpravidla přeposílány tamními regulačními orgány.
Z obsahu těchto stížností lze dovodit, nakolik odlišná socio-kulturní specifika ovlivňují vnímání toho, jaké mediální obsahy nejsou vhodné pro dětské diváky.
Z nejčerstvějších případů je možné připomenout stížnost rumunského diváka, který byl pohoršen televizní reklamou na panenky Monster High. Stěžovatel dával jako příklad nevhodnosti pro děti jméno jedné z postav Draculaura, jelikož toto jméno obsahuje slovo „ďábel“ (rumunsky „dracul“). Nelíbilo se mu rovněž, jakými schopnostmi Monster High disponují – jedna mluví s duchy, jiná je vampýr apod.
Rovněž z Rumunska byla doručena stížnost – otevřený dopis skupiny rumunských občanských sdružení, která se týkala seriálu Good Luck Charlie. V jedné z epizod seriálu si malá dívenka Charlie hraje s kamarádkou, která má dvě maminky, ale žádného tatínka, neboli v úloze rodičů je lesbický pár. Právě tento moment, který by byl ve většině evropských států vnímám jako výchova k toleranci vůči sexuálním menšinám, považují rumunští rodiče za závadný.
Zatímco tyto dvě stížnosti Rada pro rozhlasové a televizní vysílání shledala jako neopodstatněné, v případě další stížnosti, která byla doručena také z Rumunska, konstatovala porušení zákona. Konkrétně v případě podání, vztahujícího se k seriálu Fetele, vysílanému na rumunském programu HBO. V souvislosti se dvěma epizodami z tohoto seriálu Rada uložila upozornění na porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. V obou případech z důvodu, že pořady obsahovaly explicitní sexuální scény, které mohly vzbudit u nezralého dětského jedince předčasný zájem o sexuální oblast. Navíc v jedné z inkriminovaných epizod je obsažena scéna sexuálního aktu, v níž je žena v silně submisivním postavení a ačkoliv jí vykonávané sexuální praktiky jsou očividně značně nepříjemné, podrobuje se partnerovu diktátu, což v dětském divákovi, jemuž nemusí být zcela zřejmý kontext scény, může vyvolat zkreslené chápání mužské a ženské sexuální role a tím může být ohrožen jeho psychický a mravní vývoj.
Věnujeme-li se stížnostem, které Rada řešila na základě zahraničního podnětu, nemůžeme nevzpomenout případ, kterým se zabývala v roce 2009. Tehdy se na Radu prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí ČR obrátila Evropská komise s výzvou k prošetření podnětu, vztahujícího se ke dvěma dílům seriálu Maďarské lidové pohádky, odvysílaným v rumunské verzi programu Minimax, který je licencován v České republice.
Konkrétně podání upozorňovalo na epizody Princeznina mateřská znaménka a Rychtářova chytrá dcera, které údajně zahrnovaly nevhodné obsahy, spočívající v neslušném chování se sexuálními konotacemi. Odvysíláním předmětných animovaných pohádek mohlo dle pisatelů dojít k vážnému narušení vývoje dětí tím, že obsahovaly pornografii.
Rada si nechala zpracovat obsahovou analýzu obou epizod pohádek a zjistila, že pohádka Rychtářova chytrá dcera je tematicky podobná s příběhem, který je u nás známý jako Chytrá horákyně. Král se opakovaně snaží nachytat rychtáře. Dává mu neřešitelné úkoly pod výhružkou setnutí hlavy. Ale rychtář si vždy nechá chytře poradit od své dcery a krále přelstí. Až nakonec král připraví nesnadný úkol přímo pro jeho dceru – ta musí přijít na zámek, ale nesmí přijet ani na koni, ani na voze, ani přijít pěšky, nesmí být nahá ani oblečená, musí přinést ale zároveň nepřinést dar. Dívka přijde na zámek, polosedíc na kozlovi, přinese jako dar holuba, který vzápětí uletí a oblečena je jen do podprsenky. Na dotaz krále, proč si raději neschovala „to druhé“ (rozuměj přirození) dívka odpoví: „Vznešený tatíčku králi, to mám od Boha, ale prsa jsem si vypěstovala sama, za ně se stydím, a proto jsem je schovala“. Král ocení dívčinu chytrost a ožení ji se svým synem.
Nahota dívky byla v pořadu jen náznaková. Přirození bylo vykresleno ve tvaru žlutého tulipánu. Opakovaně byly znázorněny nahé hýždě dívky. Většinou při její jízdě na kozlovi. V jedné z úvodních sekvencí si dívka nadzdvihne sukni a vystrčí na otce nahatý zadeček. Smysl této scény ovšem není v odhalení hýždí, nýbrž v tom, že dívka otci názorně předvádí, že záplaty se šijí na rubu šatů.
Druhá epizoda, která byla předmětem stížnosti, Princeznina mateřská znaménka, pojednává o pasáčkovi prasátek, který hraje na píšťalku a jeho prasátka u toho tančí. Když to uvidí z nedalekého zámku princezna, zatouží vlastnit tančící prasátko. Přijde za chlapcem a prosí ho, aby jí prodal jedno tančící prasátko za mošnu zlaťáků. Chlapec ale nechce peníze, řekne: „Ale když si vyhrneš sukni po kolena, dám ti jedno.“ Dívka nadzdvihne sukni ke kolenům a chlapec jí daruje prasátko. Druhý den princezna „koupí“ další prasátko výměnou za to, že si vyhrne sukni po pás. Třetí den se vše opakuje. Tentokrát chlapec požaduje, aby si sukni vyhrnula až po krk. Za nějaký čas dá král vyhlásit, že kdo uhodne, kde má jeho dcera, princezna, tři mateřská znaménka, dostane ji za manželku. Chlapec, který mezitím dospěl v muže, se vydá na zámek. Přijde před krále a hádá, kde má princezna mateřská znaménka. A jelikož ji viděl nahou, ví to zcela přesně. Povídá: „Na bříšku jí září paprsek jitřní hvězdy (ve skutečnosti hvězda překrývá její přirození). Na prsech jí září paprsek slunce a paprsek měsíce.“ Mladý baron, který před krále předstoupí spolu s ním, ovšem namítá, že to také věděl a chtěl říci přesně to samé. Král neví, jak to vyřešit. Až poručí, že mají oba mladé muže uložit na lože spolu s princeznou. Ta má ležet uprostřed a ke kterému se otočí, za toho se vdá. A mladík si svým důvtipem opět poradí. Navede barona, aby si dal k jídlu svůj podpatek. Ten se nechá napálit a dokonce nabídne podpatek princezně. Ta se rozzlobí, barona vyžene z postele a pochutnává si s chlapcem na sladkostech. Když ráno král zjistí, že v posteli u princezny už je jen chlapec, rozhodne, že to je ten pravý ženich pro princeznu.
V této epizodě je v jediné scéně znázorněna nahota dívky. Jde však o ztvárnění silně stylizované. Přirození dívky je překryto zlatou hvězdou, která má představovat její mateřské znaménko. Obdobné je to i s ňadry. Přes jedno je kresba slunce, přes druhé měsíce. Oboje představuje princeznina mateřská znaménka.
Analýza popsaných epizod konstatovala, že náměty maďarských lidových pohádek jsou mnohdy zvláštní a v příbězích určených dětem nečekané. Pochopitelně nám nepřísluší hodnotit maďarskou lidovou slovesnost a její tradice. Nicméně je v tomto kontextu nutno uvést, že lidové příběhy, a to nejen maďarské, ale výrazně třeba také ruské, německé či romské, které se v minulosti přenášely z generace na generaci zejména ústní formou, mnohdy popisují děsivé, brutální či naopak košilaté události. Posluchači těchto příběhů bývaly celé rodiny, děti nevyjímaje. „Pohádkami“ byly mnohé z těchto příběhů nazvány až mnohem později. A tím, že byly takto označeny, se začaly považovat za příběhy primárně určené dětem. Ve skutečnosti však zpracování takových příběhů do skutečně pohádkové úpravy, vhodné a cíleně určené dětskému divákovi, vyžaduje značnou tvůrčí zručnost. Lze konstatovat, že maďarští tvůrci se maximální měrou pokusili příběhy, jejichž témata nelze považovat za ryze „dětská“, upravit do srozumitelného jazyka a do decentní formy. Problematické pasáže jsou vždy znázorněny jen náznakově. Možnost ohrožení dětského diváka jejich zhlédnutím je možné zcela vyloučit.
V příběhu, v němž rychtářova chytrá dcera přijíždí na zámek bez spodního prádla, může hledat sexuální konotace pouze dospělý divák, který mívá tendenci vidět v příběhu více, než tam skutečně je zachyceno. Dítě v dívčině nahotě uvidí jen prostý opak oblečenosti a přechytračení krále. Podobně scénu, v níž dívka nadzdvihne před otcem sukni a odhalí tak nahý zadeček, je nutno hodnotit pouze tím, jaké je sdělení této scény. Dívka otci ukazuje, že záplata se šije na rubu sukně, nikoli na jejím líci.
Příběh o chytré horákyni byl několikrát audiovisuálně zpracován i u nás. I v těchto zpracováních se tvůrci museli vypořádat se zadáním „ani nahá, ani oblečená“. Například v hrané verzi této pohádky, Koloběžka první, to vyřešili tak, že herečku oblékli do rybářské sítě. Jen pozorný divák pod sítí zaznamenal ještě splývající spodní prádlo. Je tedy zjevně na úvaze tvůrčího týmu, jak se s nahotou, kterou pohádka předpokládá, vypořádá. Lze konstatovat, že animátoři Maďarských lidových pohádek přistoupili k látce poměrně realisticky, nicméně vkusně a decentně.
Ve druhé pohádce, Princeznina mateřská znaménka, lze obrazové ztvárnění nahoty hodnotit obdobně. I zde byla nahota nevyhnutelná, jelikož byla nedílnou součástí děje. Pokud by pasáček neviděl princeznu nahou, nikdy by neuhodl, kde má mateřská znaménka a nemohl by se s ní oženit. I v tomto případě však byla nahota znázorněna maximálně decentně. Navíc choulostivé partie – přirození a ňadra byla překryta kresbami mateřských znamének. Problematické tak v daném případě není obrazové ztvárnění, jako spíše obsahové sdělení příběhu.
Výpověď pohádky Princeznina mateřská znaménka by bylo možno v krajním případě interpretovat jako návodné k nemravnému chování. Princezna, aby získala nějaký prospěch, v tomto případě dar – prasátko, je ochotna ukázat svoji nahotu. Tento výklad je ovšem typický pro dospělého diváka. Dětský divák bude s největší pravděpodobností pohádku chápat jen prostřednictvím základní dějové linie – pasáček musí vidět nahou princeznu, aby věděl, kde má znaménka a mohl si ji vzít za ženu.
V této souvislosti je vhodné upozornit, že i tato pohádka má svou českou obměnu. V české inscenační pohádce ze sedmdesátých let ovšem „prodává“ pasáček prasátka za hubičky od princezny. Zpracování je tak sice jiné, ale sdělení podobné.
Případ Maďarských lidových pohádek tak byl uzavřen s tím, že jejich odvysíláním nebyl porušen zákon.
Vilma Hušková
- ZPĚT -
