Celosvětová eskalace nenávistného a protiprávního obsahu na sociálních sítích vyvolala zcela zásadní diskusi o tom, zda a jak takovýto obsah regulovat a eliminovat. Tato diskuse ovšem přináší nevyhnutelný konflikt mezi právem na ochranu před protiprávním obsahem a svobodou slova. Zastánci obou těchto práv přesvědčivě argumentují, proč právě to jejich právo má být upřednostněno. Je ovšem jasné, že v zájmu celospolečenského smíru i v zájmu jednotlivců je najít optimální míru a cestu regulace.
Patrně nejrazantněji se k této otázce v současnosti postavilo Německo, kde od 1. ledna letošního roku vstoupil v účinnost zákon o prosazování práva na sociálních sítích, pro který se vžilo označení NetzGD. Zákon byl schválen již v polovině minulého roku, ale jeho účinnost byla odložena na začátek roku 2018, aby se provozovatelé sociálních sítí měli možnost technicky a prakticky připravit.
Zákon ukládá povinnost provozovatelům sociálních sítí, které mají více než 2 miliony uživatelů, aby do 24 hodin od oznámení porušení zákona odstranili protiprávní obsah. Za protiprávní obsah se v tomto kontextu považují zejména nenávistné projevy, fake news, pravicově nacionalistický, rasistický nebo xenofobní obsah a také obsah, jímž se šíří dětská pornografie nebo obsah, který podněcuje terorismus.
Provozovatel, který takový obsah neodstraní, se vystavuje riziku sankce, která může překročit až miliardu korun. V současnosti se zákon vztahuje zejména na YouTube, Twitter, Facebook, Tumblr, Reddit a další.
V praxi se zákon uplatňuje zpravidla tak, že závadný obsah je nahlášen provozovateli sociální sítě na základě jím zveřejněných instrukcí tak, aby inkriminovaný obsah byl dohledatelný a identifikovatelný. Například Facebook či Google na svých stránkách připravily formulář, který uživatelům dává pokyny, jak v případě potřeby přesně postupovat.
Pokud příslušná sociální síť na nahlášení protiprávního obsahu nezareaguje jeho odstraněním, musí se stěžovatel obrátit na německé ministerstvo spravedlnosti.
Zákon je nicméně kritizován nejen pro porušování práva na svobodu slova, ale také proto, že na provozovatele sociálních sítí klade obrovské nároky, zejména personální. A navíc právě na ně primárně přenáší odpovědnost za posouzení toho, co je obsahem protiprávním a co nikoli.
