V poslední době se v médiích opakovaně – a stále častěji – objevují apely na rodiče, aby se více zajímali o to, jaké webové stránky jejich dětí navštěvují a s jakými lidmi prostřednictvím sociálních sítí udržují kontakt. Svět internetu je při běžném užívání anonymní, a tudíž snadno zneužitelný. Prostředí, v němž jeho uživatelé vystupují pod anonymními přezdívkami (tzv. nicky), zákonitě přitahuje jedince, kteří z tohoto faktu těží. Kreslené karikatury zobrazující mohutného dospělého muže, kterak na klávesnici „datluje“ údaje na svůj internetový profil, v němž předstírá, že je křehkou dívkou dosud školou povinnou, tak bohužel nespadají pouze do roviny vtipů.
Pokud dítě užívá internet a účastní se různých diskusí na zájmových webech či sociálních sítích, mělo by být rodiči poučeno nejen o kladech takové komunikace, ale i o jejích nezpochybnitelných rizicích. Dítě by mělo vědět, že za internetovým profilem se může skrývat kdokoliv – tedy nejen vrstevník se společnými zájmy, ale i dospělá osoba, jejíž úmysly jsou zločinné. Další rovinou této problematiky je pak skutečnost, že i samy děti se mohou stát agresory a zle potrápit některého ze svých vrstevníků při tzv. kyberšikaně. Výchova a osvěta ze strany rodičů je proto zcela nezbytná.
Je však smutnou skutečností, že rodiče často sami nemají dostatečné informace, znalosti, zkušenosti a přehled v oblasti nových médií. Jinými slovy, nemohou svým dětem poskytnout žádnou osvětu v případě, že jim samým osvěta chybí. Bohužel se můžeme až příliš často setkat s případy, že sami rodiče se chovají v internetovém prostředí vysloveně nezodpovědně, když zveřejní kompromitující fotografie svých dětí (fotografie, na nichž jsou děti nahé v různých „nepříliš šťastných“ pózách – řečeno jemně). A v případech, kdy je na to (např. v diskusi) někdo upozorní, nepochopí svoji chybu a na oprávněnou kritiku reagují nikoliv sebereflexí, nýbrž agresí. Často se totiž rodiče, domnívající se, že na jejich konání přece není nic špatného, vzájemně podporují a utvrzují v názoru, že kritika je neopodstatněná a pramení ze zášti či závisti a není třeba na ni jakkoliv brát zřetel.
Smutným příkladem tohoto jevu jsou některé weby, na nichž se sdružují matky s malými (i odrostlejšími) dětmi. Některé z těchto matek neváhají na internetu zveřejnit fotografii či fotografie svého dítěte ve značně choulostivé situaci – fotografie toho typu, které by nikdy neměly být veřejně vystaveny. Jedná se o pózující nahé děti, děti ve vaně, děti vykonávající malou potřebu, děti umazané od vlastních exkrementů apod. (ale třeba i děti nemocné, krvácející po operaci) – zkráceně, škála a míra kompromitace dětí je skutečně velmi variabilní. Fotografie bývají bez jakékoliv úpravy – např. absentuje rozmazání obličeje či intimních partií (v případě, že jsou viditelné). V těch nejzávažnějších případech se jedná o fotografie hraničící s dětskou pornografií.
Bohužel lze dohledat i případy, kdy nesoudný rodič sám oblékne dítě do šatů imitujících dospělou módu a naaranžuje je do rádobyvtipné „sexy pózy“, načež pořízené fotografie zveřejní na internetu.
Něco takového je samozřejmě nejen maximálně nevhodné, ale i nebezpečné a takové jednání by mělo být setrvale veřejně pranýřováno. Fotografie podobného typu – zejména pak některé motivy – snad nepatří ani do soukromého rodinného fotoalba, natož na veřejnost. Hrozí nejenom zneužití fotografií osobami s pedofilními sklony, ale v budoucnu mohou přispět i k šikaně takového nedobrovolného a nic nechápajícího dětského „fotomodela“. Děti dokážou být kruté, a pokud dané „obnažené“ fotografie budou v budoucnu nalezeny a identifikovány vrstevníky, mohou takto zobrazené dítě čekat v kolektivu krušné chvíle. Avšak i pokud by k ničemu podobnému nedošlo, může takto postižené dítě za pár let vnímat celou situaci jako velmi ponižující. Zejména pak teenageři v pubertě mohou nést existenci svých „nahatých“, veřejně přístupných fotografií velmi těžce.
Ukazuje se tedy, že je nutná nejen osvěta dětí, ale bohužel je často neméně nutná a žádoucí i osvěta rodičů. Jakkoliv se jedná o výsostně zájmové webové stránky, na nichž se scházejí maminky za účelem výměny zkušeností či jednoduše udržování a rozvíjení sociálních kontaktů, stále jde o stránky veřejné, přístupné komukoliv. Takové matky, které beze studu vystavují fotografie svých nahých dětí, by asi nenapadlo podobné snímky vylepovat na veřejných prostranstvích všem na očích – zjevně si však neuvědomují, že vyvěšením těchto snímků na internet dělají něco velmi podobného, jen s mnohem větším dosahem, neboť na internetu může veřejně umístěné fotografie shlédnout skutečně každý. Nejen náhodní kolemjdoucí.
Své dítě tak paradoxně mohou ohrozit sami rodiče svým neuváženým jednáním. Lze důvodně předpokládat, že motivem rodičů není snaha ohrozit a dehonestovat své dítě, ale že se jedná jednoduše o neznalost a nedomýšlení věcí do důsledků. Kromě zveřejňování fotografií může být ostatně problémem i přílišné svěřování se na sociálních sítích, kde někteří rodiče detailně rozebírají (i intimní) detaily ze života svých dětí.
Tento článek zajisté není prvním – a ani posledním – který podobné počínání rodičů kritizuje. Kritika nezodpovědných rodičů se v médiích již opakovaně objevila a na celou problematiku bude nepochybně ještě mnohokrát poukazováno. Vzhledem k závažnosti tématu je však žádoucí na rizika nedodržování soukromí dětí upozorňovat znova a znova. A doufat, že alespoň v některých případech splní osvěta svůj účel.
Lenka Burešová
- ZPĚT -
