V červnu letošního roku byli čtenáři webu Děti a media seznámeni se závěry Studie mediální gramotnosti osob starších 15 let. Nyní byla dokončena druhá fáze studie, zaměřená na děti mladší 15 let. Studii pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání zpracovalo Centrum pro mediální studia při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
Studie s odstupem pěti let navázala na předcházející, obdobný výzkum. Závěry studie tak přinášejí nejen aktuální data, ale nabízejí i zajímavé srovnání se stavem před několika lety.
Cílem studie bylo zjistit, jak různé věkové kategorie dětí a mládeže do 15 let věku rozumějí médiím, jaká média a jakým způsobem používají a vytvářejí, jak vnímají rizika a příležitosti, které jsou s nimi spojené, a jaká je role druhých v jejich mediálním životě a gramotnosti. K dosažení daného výzkumného cíle byla na žádost Rady využita metoda ohniskových skupin. Ohniskové skupiny pak byly moderovány výzkumníky podle předem schváleného scénáře. Scénář ohniskových skupin pokrýval tři tematické oblasti: 1) vzorce užívání a tvorby médií, 2) reflexe dobrovolného a regulovaného užívání a tvorby médií a u školních dětí i vnímání role médií ve společnosti, 3) vnímání, výklad a tvorba vybraných mediálních obsahů a u školních dětí i znalost mediálního průmyslu. Zjišťovalo se tedy, 1) jak účastníci výzkumu rozumějí médiím, 2) jaká média a jakým způsobem používají a vytvářejí, 3) jak vnímají rizika a příležitosti, které jsou s nimi spojené, a 4) jaká je role druhých v jejich mediálním životě a gramotnosti.
Stejně jako u studie z roku 2011 byli participanti rozdělení do třech kategorií – předškoláci (5 až 7 let), školáci na I. stupni ZŠ (7 až 10 let) a školáci na II. stupni ZŠ (12 až 15 let). Cílem primárního výzkumu bylo prozkoumat mediální gramotnost dětí a mládeže, kteří žijí a vyrůstají v rozdílných kontextech a v kontrastním prostředí. Hlavním kritériem pro výběr jak vzdělávacích institucí, tak jednotlivých účastníků, kteří se na výzkumu podíleli, byla různorodost a pestrost. Celkově se výzkumu zúčastnilo 63 dětí a mladistvých, z toho 37 chlapců a 26 dívek, 20 žáků druhého stupně základní školy či nižšího gymnázia ve věku 12–15 let, 18 žáků prvního stupně základní školy ve věku 7–10 let a 25 předškoláků ve věku 5–7 let.
Studie vypracovaná v roce 2011 konstatovala, že dominantním médiem v rodině zůstává televize, ale pomalu se ztrácí spojení televizního programu a televizního přijímače, neboť jeho funkce přebírá počítač. Aktuální studie však naznačuje možnou změnu daného trendu. Konzumace audiovizuálních médií se totiž dle jejích závěrů stále odehrává spíše prostřednictvím tradičního televizního přijímače. Přítomno je nové pojetí televizoru jako multifunkčního zařízení (televizor nejen jako zařízení k příjmu klasického televizního vysílání, ale také jako přehrávač pořadů, připojení na internet či platforma pro hraní her).
Rodiči dětí předškolního a mladšího školního věku se stávají zástupci generace, která má užívání digitálních médií plně zažité. Mohou tedy dětem radit a zřejmě je do světa těchto médií uvádějí a dál je jím provázejí. Efekt „děti jsou dál než rodiče“, příznačný pro předcházející dvě dekády, se u mladších dětí již prakticky neobjevuje, zatímco u starších školáků jel stále patrný.
Ovlivňování způsobu a míry užívání médií dětmi ze strany rodičů (tak jak jej však vnímají děti) se nijak významně nemění. Týká se především přímé restrikce času stráveného s médii, ovlivňování kontextu užívání médií (např. společné sledování televizních programů) a ovlivňování dostupnosti mediální produkce dané vybaveností domácnosti. Deklarované důvody, pomocí nichž rodiče dětem „regulační opatření“ vysvětlují, jsou např. zdravotní rizika (péče o zrak, prevence vzniku závislostí ad.), nebezpečí ztráty dat či poškození zařízení, jen ojediněle obava z narušení procesu socializace (nedostatek reálného kontaktu s vrstevníky). Tomu odpovídají i představy dětí o rizicích, která užívání médií přináší. Oblastí aktivního střetu dětských tužeb a rodičovských obav je užívání Facebooku v mladším školním věku (pod hranicí 13 let) a hraní akčních her (tzv. „stříleček“). Tento poznatek je zajímavý ze dvou důvodů. Jednak tím, že rodiče mají aktivní zájem regulovat činnost dětí na počítači (což v minulosti nebylo zcela běžné a může svědčit o zvyšující se informační gramotnosti rodičů), jednak nezájmem dětí o televizní vysílání, případně nezájmem rodičů jeho sledování regulovat.
Z výsledků aktuální studie zcela jasně nevyplývá, do jaké míry se doporučující opatření rodičů týkají zpravodajství. Studie z roku 2011 konstatovala, že se opatření zpravodajství netýkala, ač většina dětí vyjádřila obavy ze sledování zpravodajství z důvodu možnosti zhlédnutí násilných obsahů, jež v nich vyvolávají obavy. Zároveň však byl, zejména u mladších žáků, zaznamenán zřetelně vlažný zájem o zpravodajství. Aktuální studie oproti tomu poznamenává, že sledování hlavních zpravodajských relací celoplošných televizních stanic je mezi dětmi poměrně rozšířené (děti uváděly společné sledování s rodiči). Pokud pomineme poznatek, že minimálně zásluhou zpravodajství stále v nějaké formě přetrvává funkce televize jako jakéhosi integračního prvku, důležité je zejména to, že děti z agendy zpravodajství reflektovaly především zprávy formulované jako rizika. Zejména děti mladšího a staršího školního věku hovořily emotivně o „teroristech“, „islamistech“ nebo „uprchlících“, přičemž mladší děti popisovaly s tím spojené zlé sny a obavy. Překvapivě tedy zpravodajství vystupuje jako zjevný rizikový obsah vysílání, přičemž rodiče si pravděpodobně jeho ohrožující potenciál ne vždy uvědomují. Za zmínku jistě stojí i poznatek, že s věkem roste schopnost kritického odstupu od obsahu zpravodajství (starší žáci již měli tendenci uvažovat o zprávě na ose „je podstatná – je zbytečná“).
Schopnost vyložit funkci reklamy se zřetelněji projevila až u dětí staršího školního věku. Mladší děti měly o existenci reklamních sdělení povědomí, zvláště v televizním vysílání dokázaly rozlišit, že se jedná o jiný obsah, který třeba do pohádky „nepatří“, leč persvazivní funkci reklamy vnímaly s obtížemi. Starší školáci reklamní sdělení bez obtíží rozeznávali, uvědomovali si vazby mezi reklamou a redakčním obsahem a často vnímali reklamu spíše jako rušivý prvek. Dokázali také identifikovat reklamní obsah ve tvorbě youtuberů. Velký problém však představovalo rozlišení product placementu – u předškoláků je prakticky vyloučené, stupeň rozvoje kognitivních schopností jim nedovoluje oddělit propagovaný předmět od příběhu, do něhož je vložen. Mladší a starší žáci jej rozliší, jsou-li k tomu vedeni.
Kompletní znění studie je umístěno zde:
Studie mediální gramotnosti osob mladších 15 let
- ZPĚT -
