Radě pro rozhlasové a televizní vysílání byla v květnu 2019 doručena stížnost divačky, kterou pobouřilo vydání dětské zpravodajské relace Zprávičky, v níž byl zařazen záběr zachycující, jak dospělá osoba přejíždí opakovaně velkým nožem po předloktí malého chlapce, přičemž na ruce chlapce zůstávají červené čáry, které představují řezné rány.
Rada se věcí zabývala na svém zasedání a rozhodla požádat provozovatele, Českou televizi, která pořad Zprávičky vysílá na dětském programu ČT:D, o vysvětlení.
Česká televize v podaném vysvětlení konstatovala, že pořad Zprávičky jsou z hlediska žánru zpravodajstvím, které z principu ukazuje skutečné události. Takovou událostí byl i Den Země v Opavě, kde se odehrála zachycená situace. To bylo také primárním důvodem použití záběru, neboť šlo o součást dětské akce, kterou reportáž zprostředkovala divákům. Školní metodička Slezského gymnázia Opava, kde vznikla školní reportáž, sdělila, že studenti natáčeli své kolegy a vyučující při provádění chemického pokusu na stanovišti, kde bylo vysvětlováno dětem, jak se vyrábí umělá krev, jak vznikají filmové triky, děti byly v rámci stanoviště informovány i o tom, že když se nacvičuje první pomoc, tak při simulaci úrazu se používá tato umělá krev, aby se studenti naučili reagovat na podobné podmínky, které mohou zažít v životě. Právě z názorné ukázky využití umělé krve byl pořízen daný záběr.
Provozovatel zdůraznil, že Zprávičky jsou určeny pro starší děti v cílové skupině 8-12 let, o čemž jsou rodiče informováni na webu pořadu. Provozovatel vychází z toho, že děti od osmi let věku už chodí ve škole obvykle do druhé třídy. Podle vyjádření pedagogů by zdravé školní dítě mělo chápat, že nožem se může říznout. Na předmětném záběru je dítě pod dohledem dospělého, takže obraz vyjadřuje, že šlo o pokus, nikoli skutečné říznutí (navíc maketa nože je otočena „ostřím“ nahoru). Z výrazu dítěte je zřejmé, že se mu nic neděje, není to skutečná krev. Dnešní školní děti jsou na podobné pokusy zvyklé jak ze škol, tak z řady podobných akcí například ve Science centrech, jejichž cílem je zábavné vzdělávání dětí.
Dále provozovatel doplnil, že v předmětném případě šlo o jediný záběr, který je třeba posuzovat v kontextu. Z uvedeného vyplývá, že šlo o veřejnou akci, které se zúčastnily děti pod dohledem dospělých. A také že součástí akce byly různé vzdělávací aktivity, například pokusy, jak po zobrazení dotyčného záběru v reportáži doslova zaznělo. Dětský divák proto nemá důvod se obávat, že chlapci v záběru něco hrozí. Hlavní ale je přímá reakce dětí v záběru, které se smějí.
Za podstatné provozovatel považuje, že reportáž vytvořily děti. To je důležitá součást sdělení divákům Zpráviček, které na dětské autory vždy upozorní jingle, moderátorka a také výřez s odkazem na web školy. Dětští diváci tak dostávají informaci, že informace i video tvořili jejich vrstevníci. Materiály jsou zpracované dětským pohledem. A diváci mohou lépe pochopit, že pokud děti natočily, co se na místě dělo, tak to nepovažovaly za nebezpečné a ani to tak na ně nepůsobilo, tudíž na tom neviděly nic špatného. Provozovatel v daném kontextu vyzdvihuje roli školních televizí zejména jako formu praktické mediální výchovy.
Rada se s vysvětlením provozovatele seznámila na svém zasedání, ale neztotožnila se s jeho závěry.
Rada rozhodně nezpochybňuje smysluplnost mediální výchovy v podobě osobní zkušenosti s tvorbou mediálního obsahu. Odvedená práce studentů Slezského gymnázia Opava, kteří zachytili oslavy Dnů Země, je chvályhodná. Ovšem nemohou to být studenti gymnázia, kdo posoudí, zda materiál, tak jak byl natočen a zpracován, je skutečně způsobilý k odvysílání v pořadu určeném dětem. Tuto odpovědnost nese provozovatel.
Je pravděpodobné, že účastníci akce na místě konání chápali, že situace, kterou reportáž ztvárňuje, tedy pokus s nožem a umělou krví, je zcela bezpečná. Ovšem způsob, kterým byl záběr začleněn do reportáže, nebyl šťastný. Dětskému divákovi snadno mohl uniknout kontext. V tu chvíli byl divák konzumentem scény, v níž dospělý člověk s velkým kuchyňským nožem drží malého chlapce za zápěstí a po vnitřní straně předloktí mu přejíždí nožem. Nůž za sebou zanechává rudé čáry. Dětský divák v tento moment rozhodně nemusí být schopen dovodit, že červené čáry nejsou řezné rány a že se nejedná o krev ale o barvu. Stejně tak si divák patrně nepovšimne, že nůž je otočen ostřím nahoru.
Dospělý divák na základě poskytnutých informací s největší pravděpodobností dovodí, že scéna zachycuje nějaký neškodný pokus, ale dítě by mohlo situaci interpretovat reálně. Reagovat může obavami ale i psychickým otřesem. Za velmi rizikové lze použití záběrů hodnotit i v souvislosti s problematikou sebepoškozování, které je značně rozšířené mezi dětmi a dospívajícími s různými psychickými problémy. Podobné záběry mohou děti motivovat k napodobování.
Rada projednání věci uzavřela tím, že konstatovala, že ze strany České televize došlo k ohrožení psychického a fyzického vývoje dětí a mladistvých a rozhodla provozovatele na porušení zákona upozornit.
- ZPĚT -
