Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uspořádala dne 1. června 2022 v Malém sále Kongresového centra ve Zlíně již šestý ročník konference Média dětem, média s dětmi.
Konference se uskutečnila v rámci 62. ročníku mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ZLÍN FILM FESTIVAL 2022. Téma znělo DIGITALIZACE – NEVYHNUTELNÁ BUDOUCNOST? Dodejme, že v rámci festivalu proběhl celý konferenční blok DĚTI BEZ HRANIC¿, a to ve dnech 30. května až 1. června 2022. Konference Média dětem, média s dětmi byla jeho součástí.
Moderovali ji členové Rady Marta Smolíková (1. blok) a Vadim Petrov (2. blok).
V úvodním slově M. Smolíková přiblížila, jakým způsobem Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v rámci svých kompetencí sleduje mediální gramotnost a rovněž připomněla desetileté výročí existence webu Děti a média, jímž Rada aktivně přispívá k mediálnímu vzdělávání.
První blok konference zahájil příspěvek sociologa a pedagoga médií z Univerzity Palackého v Olomouci, Zdeňka Slobody.
Z. Sloboda představil výsledky Studie mediální gramotnosti populace ČR do 15 let. Studii pro RRTV v roce 2021 zpracovala Univerzita Palackého v Olomouci a Z. Sloboda byl jedním z hlavních řešitelů. Studie byla realizována v období 1. března až 12. srpna 2021, sběr dat proběhl metodou ohniskových skupin v červnu a srpnu 2021. Výzkumu se účastnilo celkem 83 dětí.
Z. Sloboda zdůraznil, že všechny děti účastnící se výzkumu mají přístup k médiím. Rodiče sice používají nástroje zamezení přístupu, ale nikoli důsledně, a to buď z nedostatku času, kompetencí nebo proto, že nemají nastavena přesná pravidla. Dětmi jsou preferovány tablet a mobil; absence televizoru v dětském pokoji tak již není vnímána jako handicap. Rodiče dětem mobil pořizují mezi 1. a 3. třídou; pro děti je velmi důležitý počet fotoaparátů na mobilu, protože častou mediální aktivitou je focení a pořizování videí. Překvapením bylo, že některé malé děti měly v rámci výzkumu vůbec poprvé v ruce tištěný časopis.
Pokud jde o používání médií, u předškoláků, tj. nejmladších dětí (5–7 let) se jedná o receptivní (pasivní) užívání, typické je sledování pohádek. Nejmladší skupina dětí umí odlišit fantazii od reality (kouzla neexistují). Děti mají dílčí funkční dovednosti, umějí si např. odemknout telefon rodiče, zato však neumějí rozpoznat formát pořadu a jen zřídka poznají reklamu. Nejmladší děti reklamě rozumějí tak, že jejím smyslem je, abychom si produkt koupili a měli z něj užitek, přičemž užitek z reklamy pro firmu ani médium nerozpoznávají.
Rozlišení reklamy je vypozorovatelné až u některých děti mladšího školního věku (7–10 let), které také jednoznačněji odlišují fiktivní obsahy. Pro tyto děti již také platí selektivní užívání médií – např. hraní her, v některých případech už i využívání sociálních sítí.
Děti staršího školního věku (11–15 let) již vykazují silně selektivní užívání médií. Mezi sledované pořady patří Simpsonovi, série Harry Potter nebo Jurský park. Děti naopak příliš nezajímá zpravodajství, které považují za nudné. Děti staršího školního věku již dokáží hodnotit vlastní míru užívání (např. sociálních sítí), a dokáží poznat některé podezřelé prvky a rozpoznat tak pravost / nepravost profilů. Tyto děti již také mají představu, že z reklamy mají prospěch média samotná (např. youtubeři) i zadavatelé.
Děti mladšího školního věku se staršími sourozenci a/nebo ze sociálně slabých rodin mají „dospělácké“ zájmy – sledují např. Ordinaci v růžové zahradě nebo turecké telenovely. V případě dětí ze sociálně slabých rodin zároveň platí, že jim sledování médií poskytuje témata k diskusi se svými vrstevníky.
Dalším přednášejícím v rámci prvního bloku konference byl Michal Kaderka, expert na mediální výchovu a pedagog Gymnázia Na Zatlance v Praze.
M. Kaderka zdůraznil, že ve škole by měla být za výuku mediální gramotnosti odpovědná konkrétní osoba, jinak všichni vycházejí z předpokladu, že se mediální výchově věnují kolegové a ve výsledku se jí na určité škole nemusí věnovat nikdo. Učitel by měl vyhledávat aktuální a průniková témata.
Přínosnou metodou, která se osvědčila, je srovnání obsahu v různě starých učebnicích. Ta samá kapitola/téma v učebnici vydané před rokem 1989 a po roce 1989 ukazuje úplně jiný obrázek reality a z daného srovnání zřetelně vyvstane předlistopadová propaganda.
M. Kaderka vnímá jako velký problém, že v současné době panuje velmi zdlouhavý proces zavádění výuky mediální gramotnosti do praxe. Podle jeho názoru existuje až jakási „díra“ v odborném vzdělávání.
Třetí přednášející byla Alžběta Plívová, zakladatelka a vedoucí projektu ČT edu.
A. Plívová přítomným představila, jaké pokroky v oblasti vzdělávání udělala ČESKÁ TELEVIZE. Zdůraznila, že v roce 2021 vzniklo třikrát více vzdělávacích pořadů než v roce 2011.
Vznikají i seriály se vzdělávacím obsahem (např. České století o pozadí významných dějinných událostí od zahájení první světové války až po vznik samostatné České republiky; pořad Hyde Park civilizace dlouhodobě se věnující popularizaci vědy) nebo celé platformy (OCHRÁNCE: konference pro učitele – platforma zaměřená na další vzdělávání pedagogů; nebo hravě vzdělávací digitální platforma ČT:D).
V dubnu 2020 vznikl portál ČT edu, který je oproti např. YouTube roztříděný, organizovaný, prověřený učiteli, obsah zde má vhodnou stopáž a je navázaný na rámcový vzdělávací program (RVP). Pořad UčíTelka během pandemie covid-19 velmi intenzivně pomáhal s výukou („když děti učí telka“). Mediální gramotnosti se pak věnuje celá samostatná obsahová sekce portálu.
První blok konference zakončila Michaela Trnková, vedoucí týmu mediálního vzdělávání z organizace Jeden svět na školách (JSNS.CZ).
M. Trnková akcentovala, že je třeba vzdělávat nejen děti, ale i rodiče a širší veřejnost. Anketa mezi přítomnými hosty prokázala, že jeden z projektů JSNS.CZ, dokumentární festival o lidských právech Jeden svět, je již v povědomí diváků silně zakořeněn.
Jeden svět však není jen filmový festival. Rozvíjí rovněž mediální gramotnost žáků i vyučujících, například tím, že vytváří kompletní balíčky do výuky. Jeden svět na školách učí děti přemýšlet o tom, co vidí a čtou a pracovat s emocemi. Využívá funkční metodiky, jak s žáky diskutovat o citlivých věcech. K dispozici jsou filmy, dokumenty, spoty a metodické materiály Ve skutečném životě. Mezi vzdělávací aktivity patří i semináře, kurzy a konference, a také on-line kurzy mediálního vzdělávání.
M. Trnková zmínila např. výukovou hru o kyberšikaně Nela – v řízených podmínkách se děti s tématem seznámí a mj. se naučí, jak se kyberšikaně bránit.
Druhý blok konference byl pojat jako kulatý stůl a prostor pro dialog a výměnu názorů mezi odborníky.
K diskusi byli pozváni: Petr Koubský, analytik informačních a komunikačních médií a redaktor Deníku N, Petr Chára, pedagog a poradce ministra školství, Michal Kaderka, pedagog a specialista na mediální vzdělávání, Roman Jašek, profesor v oboru Systémového inženýrství a informatiky na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a Martin Prokop, marketingový ředitel LEGO Group pro Českou a Slovenskou republiku. Moderace se ujal člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Vadim Petrov.
Petr Koubský v rámci debaty zdůraznil, že úkolem školy je zachovat kontinuitu, tradici a kulturu. Digitalizace by měla sloužit všem, ovšem ve skutečnosti se prohlubují propasti mezi úzkou společenskou elitou a většinou. Dle Koubského je třeba se zaměřit více na humanitní vzdělávání.
Petr Chára se domnívá, že školy pokulhávají za realitou. Faktem je, že mobil dnes představuje spojení se světem už i u nejmenších dětí, ale školy by ho stále rády zakazovaly. Děti ale nesmějí mít ve škole pocit, že se propadají zpátky v čase. Chára vyjádřil přesvědčení, že digitální gramotnost pedagogů je velmi špatná. Hlavní dovedností učitele budoucnosti by měla být schopnost umět pracovat s dětmi a zajišťovat management třídy.
Roztříštěnost názorů diskutujících se projevila u tématu on-line vzdělávání. Zatímco M. Kaderka kvitoval, že v období pandemie covid-19 se učitelé dokázali přizpůsobit distančnímu vzdělávání, P. Chára takový optimismus nesdílel. Poukázal na skutečnost, že příliš mnoho škol online výuku nezvládlo a více než polovina škol „skončila u e-mailů“. Vůči tomu se vymezila M. Trnková, která upozornila, že je třeba vzít v potaz kontext. Problémy v distančním vzdělávání se projevily zejména u škol z vyloučených lokalit, u nichž možnost působení na žáky byla velmi omezená.
Roman Jašek uvedl, že úkolem školy je naučit žáky a studenty, aby zůstali sami sebou. On i M. Kaderka sdíleli přesvědčení, že je nutné lidi připravit na to, že jsme manipulovatelní technologiemi – algoritmy.
Martin Prokop prezentoval názor, že technologie by měly být nástrojem, zatímco učitel průvodcem. Dle jeho názoru je v souvislosti s obrovskou vlnou automatizace nezbytné se zaměřit jak na humanitní, tak i na technické vzdělávání.
P. Chára uvedl, že škola dnes předává především měkké dovednosti, protože věci se příliš rychle mění. Fakta zapomeneme, ale kompetence „jak“ zůstanou. Cílem školství je vychovat svobodně myslícího slušného člověka. M. Kaderka v tomto kontextu podotkl, že české školy učí a předávají vědomosti, ale nevychovávají, tahle role je zatím plně ponechávána rodině.
Pro zájemce, kteří by se rádi seznámili s obsahem celé konference, je její záznam dostupný zde:
