Čtenářům webu Děti a média jsme před několika týdny představili aktuální projekt mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden svět – Jeden svět ON-LINE. Jde o novou on-line platformu (https://www.jedensvet.cz/2022/jeden-svet-online), kde jsou během celého roku k dispozici vybrané dokumenty z posledních jedenácti ročníků festivalu. Filmy lze zakoupit většinou za 80 Kč (někdy i méně, má-li film kratší stopáž), poté jej lze přehrát po dobu 72 hodin.
Již jsme zde jeden z filmů z této speciální nabídky nedávno představili (jednalo se o film Sakawa), nyní se budeme věnovat dalšímu filmu, který si dle našeho mínění zaslouží diváckou pozornost, a který nějakým způsobem reflektuje situaci kolem médií. A nejen to, daný film má co do činění s velmi třaskavou tématikou, neboť se zabývá obtížným fungováním a neradostným osudem jedné nezávislé televizní stanice v současném Rusku.
Ačkoliv pojem současnost je velmi relativní – film je z roku 2021, a po ruské invazi na Ukrajinu rozpoutané dne 24. února 2022 již vlastně notně zastaral, přesto zůstává pro laického diváka zajímavou sondou do „ruského světa“. Jde o film Zatracená práce uvedený v rámci sekce Cesty svobody.
Film Zatracená práce (F@ck This Job)
Režie: Vera Kričevskaja (Vera Krichevskaya)
Velká Británie, Německo
2021
Film skrze příběh zakladatelky TV Dožď Natalie Sindějevové mapuje turbulentní vývoj této stanice a odkrývá, co obnáší poskytování nezávislého zpravodajství v Putinově Rusku.
Nataša protančí každou party, vozí se v růžovém Porsche a má bláznivý nápad – založit v Rusku svou vlastní televizní stanici pojmenovanou TV Dožď (Déšť). V roce 2008 začíná od nuly, hlavního investora získává díky pohádkové svatbě s bohatým bankéřem. „Déšť je pro mě dobrodružství!“ volá, zatímco tančí bosa v dešti na střeše budovy své stanice, šťastná, že se její sen plní. Jako generální ředitelka dává dohromady dobře fungující tým a přes veškeré počáteční zádrhele vybuduje během několika let z původně oddechového kanálu zásadního hráče v nezávislé žurnalistice. Kvůli reportážím, v nichž dává prostor protivládním hlasům, však stanice čím dál víc naráží na odpor režimu; nyní bylo vysílání TV Dožď zcela zablokováno v souvislosti s informováním o válce na Ukrajině. (Jeden svět)
Anotace z webu Jeden svět uvedená výše shrnuje východisko filmu Zatracená práce (F@ck This Job) s podtitulem Dobrodružství v ruské žurnalistice (Adventures in Russian Journalism) – Natalie Sindějevová rozjíždí v roce 2008 nový televizní program Dožď, který plánuje koncipovat jako kulturní a life-stylovou záležitost. N. Sindějevová se vůbec nezajímala o politiku a ani nechodila k volbám, zato hojně chodila na večírky; prostě „[c]htěla mít spoustu hezkých rozhovorů o příjemných věcech“. Rozhodně nebylo jejím cílem postavit se proti režimu.
Film začíná shrnutím, že v roce 2008, na konci 2. funkčního období Vladimíra Putina coby ruského prezidenta, již byly všechny ruské televize pod kontrolou státu. Rusko se ovšem stále zdálo být zemí obchodních příležitostí, což si myslela právě i N. Sindějevová, majitelka honosného bílého sídla a růžového Porsche, i její manžel, bankéř. TV Dožď měla být optimistická televizní stanice definovaná právě růžovou barvou. Již samotný rozjezd projektu však těžce poznamenala nastupující ekonomická krize a zázemí vznikajícího týmu se přesunulo z luxusu do „nejlevnějších prostor ve staré továrně na čokoládu Rudý říjen“. Program však i tak zahájil vysílání, a to v dubnu 2010.
Je třeba podotknout, že režisérka tohoto dokumentu, V. Kričevskaja, stála přímo u zrodu programu TV Dožď. Začátky celého projektu i rozporuplnou osobnost N. Sindějevové tak moha popisovat velmi intenzivně „zevnitř“, přímo od zdroje. Později se cesty obou žen na čas rozešly, avšak poté, co médium začalo být perzekvováno, začala V. Kričevskaja opět s TV Dožď spolupracovat, byť ne již tak úzce.
Program TV Dožď se od začátku snažil působit opravdu velmi odlehčeným (ve výsledku až neprofesionálním) dojmem, a ač se věnoval mj. též politické satiře, byl přístupen i určité autocenzuře. A když do studia zavítal na návštěvu tehdejší dosluhující ruský prezident Dimitrij Medveděv (na druhé funkční období již nekandidoval), N. Sindějevová k němu přistupovala ne jako k politikovi, ale jako k celebritě.
Opozičním médiem se TV Dožď stala zcela neplánovaně a velmi jednoduše – program prostě přinášel aktuální dění, a to i takové, které státní média neukazovala. Ovšem již to stačilo, protože „realita“ popisovaná státními médii byla zcela odlišná.
Ve filmu je jako určitý předěl prezentována událost „letiště Domodědovo“. Příletovou halou mezinárodního letiště Moskva–Domodědovo dne 24. ledna 2011 otřásl silný výbuch. Zahynulo 35 lidí, pravděpodobně se jednalo o teroristický útok. TV Dožď byla jediná, kdo o události informoval.
Zcela zásadní moment přišel roku 2014, kdy TV Dožď uspořádala anketu, zda by bylo bývalo humánnější vzdát se za 2. světové války Leningradu namísto boje. Během obléhání města nacisty totiž zemřelo 900 000 lidí. Petrohradská prokuratura následně zahájila vyšetřování pro podezření z urážky válečných veteránů. Televize dle Kremlu „překročila hranice všeho, co je přijatelné“ a zákonodárci anketu odsoudili jako nevlasteneckou. Největší ruští poskytovatelé televizního vysílání kanál odpojili.
TV Dožď začala mít velké finanční problémy, dostala výpověď z nájmu a nové prostory hledala velmi těžce, nějakou dobu vysílání vznikalo de facto „na koleně“ v malém soukromém bytě, v němž N. Sindějevové s manželem bydleli (své rozměrné sídlo byli nuceni prodat). Tlak se stával neúnosným; poté, co v roce 2014 TV Dožď informovala o anexi Krymu, bylo rozhodnuto kabelové vysílání raději zrušit a proběhla transformace na placenou internetovou televizi (s nevelkým dosahem).
Aby se televize udržela, zaměstnanci souhlasili se snížením platu. Mimochodem, velké části zaměstnanců se negativně dotkl federální zákon z roku 2013 zakazující „propagandu netradičních způsobů života mezi nezletilci“, který byl schválen Státní dumou jako „zákon na ochranu dětí“. Podle tohoto zákona lze pokutovat každý čin, který úřady uznají za propagaci homosexuality.
Televize se přesto dál snažila fungovat. Byla to právě TV Dožď, kdo informoval o vraždě Borise Němcova, zatímco jiné – oficiální – programy o této události mlčely. B. Němcov, liberální opoziční politik (v 90. letech byl za prezidentského mandátu Borise Jelcina prvním vicepremiérem Ruské federace) a kritik administrativy současného prezidenta V. Putina, byl 27. února 2015 zastřelen v centru Moskvy.
Problémy se nicméně nepřestávaly kupit – film hovoří o vyčerpání, existenčních i partnerských problémech N. Sindějevové a jejího manžela, o onkologické nemoci N. Sindějevové a léčbě podstupované v Německu, ale i o určité naději, restartu, odhodlání a víře v lepší zítřky.
Lepší zítřky nepřišly. Pár se rozešel.
A pak přišel rok 2022 a 24. únor – den ruského vpádu na Ukrajinu.
Co (už) ve filmu nebylo:
V Rusku nyní jakákoliv zmínka o válce jako takové může být potrestána 15 lety vězení (dle ruské propagandy válka neprobíhá, jen „speciální operace“).
TV Dožď byla v březnu 2022 zablokována poskytovateli a musela ukončit vysílání na YouTube.
Většina účinkujících vystupujících v dokumentu Zatracená práce byla nucena opustit Rusko, včetně samotné režisérky.
Vysílání bylo nakonec obnoveno ze zahraničí na internetu.
Poznámka: fotografie jsou z traileru na webových stránkách Jednoho světa.
Lenka Burešová
- ZPĚT -
