O sociálních sítích a jejich neblahých dopadech na dospívající, a nejen na ně, už bylo napsáno skutečně hodně. Dnes je již podrobně popsán a empiricky ověřen vliv sociálních sítí na psychické i fyzické zdraví jejich uživatelů.
Nadbytek času strávený se sociálními sítěmi zapříčiňuje stres, depresi, úzkosti. Sociální platformy jsou nastaveny tak, že vyvolávají až nutkavou potřebu trávit na nich co nejvíce času. A tento čas je časem v podstatě promarněným, jelikož reálný užitek z něj je mizivý.
Stresujeme se, že nemůžeme být online a že nám tak cosi „utíká“, a když jsme online na síti, tak se zase stresujeme, že nestíháme ostatní aktivity a činnosti.
Sociální sítě nám život „těch druhých“ zpravidla zobrazují zcela nereálný, vyumělkovaný, jen na odiv a my máme tendenci se trápit tím, že náš život je proti tomu fádní a nezajímavý, z čehož zejména dospívající často propadají do depresí.
A to nemluvíme o množství negativity, se kterou se na sítích setkáváme a která může způsobovat úzkosti, ať již jde o zneklidňující informace, útočné komentáře, obtěžování či dokonce kyberšikanu.
Na psychické problémy pak většinou navazují problémy s fyzickým zdravím – nespavost, nechutenství, nebo naopak emoční přejídání. A od obezity už je jen krůček k vážným onemocněním, k cukrovce, nemocím srdce, rakovině. Důsledky obliby sociálních sítí tak mohou být dalekosáhlé.
Sociální sítě ale ničí nejen zdraví ale i náš sociální život. Naše mezilidské vztahy se dominantně přenášejí do online prostoru, což pro člověka jako společenského tvora není přirozené. Ztrácíme pak schopnost orientovat se v běžných situacích, které vyžadují osobní kontakt. Máme například problém rozeznávat nonverbální komunikaci, která je nedílnou součástí mezilidského dorozumívání.
Tohle všechno dnes už víme, a proto není divu, že rostou tlaky na to, aby sociální platformy byly nějakou formou regulovány, aby k nim zejména mladí lidí měli v jejich vlastním zájmu omezený přístup.
Na tyto tendence reagují jak samotní poskytovatelé služeb sociálních sítí, kteří přistupují k různým samoregulačním aktivitám, tak vlády, které hledají řešení na úrovni legislativní.
Patrně nejpřísnější právní úpravou, která limituje přístup dětí k sociálním platformám, je v nedávné době přijatý zákon v americkém Utahu. Ten v zájmu snížení nebezpečných dopadů sociálních sítí na nezletilé zavádí povinnost rodičovské kontroly či ověřování věku uživatelů.
Podle nového zákona by děti neměly používat sociální platformy v čase od 22.30 do 6.30 hodin. Kromě toho zákon umožňuje, aby bylo snadné žalovat poskytovatele služby sociálních sítí v případech, kdy by dítě v souvislosti s užíváním sociální sítě utrpělo újmu.
Ne všichni ale tuto právní úpravu hodnotí jako užitečnou. Vedle kritiků, kteří poukazují na to, že zákon povede k tomu, že sociální média získají o uživatelích ještě mnohem více osobních údajů než dosud, upozorňují experti také na to, že by uvedená legislativa mohla být ve výsledku kontraproduktivní. Někteří mladí lidé podporu sociálních platforem skutečně potřebují a odříznutí od nich jim ublíží. Týká se to například dospívajících s odlišnou sexuální orientací, kteří mnohdy hledají oporu a sounáležitost jen prostřednictvím sociálních sítí, protože své rodině a okolí se nemohou svěřit. Pokud takovým lidem bude znemožněno pohybovat se svobodně, bez dozoru rodičů a jiných omezení, ve své online komunitě, pak to na jejich duševní zdraví může mít vážné dopady.
- ZPĚT -
