V září 2022 byla do českého právního řádu implementována Směrnice o audiovizuálních mediálních službách přijetím zákona č. 242/2022, o službách platforem pro sdílení videonahrávek, a souvisejícími novelami zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.
Novelizovaný zákon o vysílání klade výrazně vyšší důraz na tzv. samoregulaci v oblasti audiovizuálních mediálních služeb, než tomu bylo doposud. Samoregulace je typem dobrovolné iniciativy umožňující subjektům regulace přijímat společná pravidla a postupy jejich vynucení pro sebe samé. Institut samoregulace získává novelou jasnější a zejména pevnějších kontur.
Samoregulační orgán zákon definuje jako právnickou osobu založenou v souladu s právním řádem České republiky, jejímž prostřednictvím provozovatelé vysílání, poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nebo poskytovatelé služeb platforem pro sdílení videonahrávek sobě a ve svém zájmu samoregulací kultivují služby, které poskytují, do podoby příznivé pro jejich další rozvoj a za tím účelem se písemně zavazují dodržovat pravidla stanovená v etickém kodexu, přičemž etickým kodexem se rozumí soubor pravidel pro provádění samoregulace přijatý jejími hlavními zúčastněnými subjekty, který stanoví zejména cíle samoregulace, postupy pravidelného, transparentního a nezávislého sledování a vyhodnocování plnění těchto cílů a mechanismus řešení stížností, včetně mechanismu prosazování přiměřených sankcí za porušení stanovených pravidel.
Samoregulace se může uplatňovat v celé řadě oblastí. Jednou z těch nejvýznamnějších, na něž výslovně pamatuje Směrnice o audiovizuálních mediálních službách a stejně tak i zákon o vysílání, je ochrana dětského spotřebitele před reklamou na alkohol a reklamou na nezdravé potraviny.
Zákon o vysílání ukládá následující:
§ 52 odst. 2: Etické kodexy samoregulačních orgánů stanoví podrobnější požadavky na obchodní sdělení týkající se alkoholických nápojů. Jejich cílem musí být dosažení účinného omezení vystavování nezletilých osob obchodním sdělením týkajícím se alkoholických nápojů.
§ 52 odst. 3: Etické kodexy samoregulačních orgánů stanoví podrobnější požadavky na obchodní sdělení, která provázejí pořady pro děti nebo jsou v těchto pořadech obsažena a která se týkají potravin a nápojů obsahujících živiny a látky s výživovým a fyziologickým účinkem, zejména tuk, nasycené tuky, transmastné kyseliny, sůl nebo sodík a cukry, jejichž nadměrný příjem ve stravě se nedoporučuje. Jejich cílem musí být dosažení toho, aby obchodní sdělení nezdůrazňovala kladné vlastnosti nutričních aspektů těchto potravin a nápojů, a rovněž účinně omezit vystavování nezletilých osob obchodním sdělením týkajícím se těchto potravin a nápojů.
Jak je zřejmé, zákon předpokládá, že provozovatelé prostřednictvím samoregulace, resp. prostřednictvím etických kodexů, které se zaváží dodržovat, přistoupí k uplatňování pravidel, která mají za cíl chránit děti před vlivem reklamy propagující alkohol a nezdravé potraviny a nápoje.
Jelikož problematika propagace nezdravých potravin dosud nebyla v České republice nijak blíže zkoumána a nově nastolená regulace nemá žádnou přesnou oporu, z níž by mohli provozovatelé vysílání, zadavatelé a zpracovatelé reklam a rovněž tak dozorový orgán, zejména Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, vycházet, rozhodla Rada zadat zpracování studie, která by zmapovala formy regulace týkající se reklamy na potraviny s vysokým obsahem tuků, soli a cukru v kodexech samoregulačních organizací sdružených v uskupení European Advertising Standards Alliance.
Studii zpracovala Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace, přičemž se zaměřila na zkoumání toho, jaký je v dané oblasti v jednotlivých evropských zemích legislativní vývoj, nakolik je daná problematika obsahem veřejného diskurzu, zda propagaci nezdravých potravin omezuje zákon, či zda k takovému omezení dochází na bázi samoregulace, a pokud ano, jakými konkrétními opatřeními. Zvláště se pak studie zabývala otázkou, jakým způsobem je ve sledovaných zemích stanoven model výživového profilu klasifikující potraviny. Jinými slovy, jak ten který stát vyhodnocuje, zda je konkrétní potravina nebo nápoj z kategorie nezdravých.
Vypracovaná studie poskytuje komplexní přehled o dané oblasti a může tak sloužit nejen jako zdroj informací, ale také jako opora pro vlastní samoregulační iniciativy subjektů, které se v oblasti propagace potravin a nápojů pohybují.
Studie zdůrazňuje: Expozice vůči reklamě na potraviny a nápoje s vysokým obsahem cukru, tuku a soli (HFSS) souvisí s preferencemi dětí a v konečném důsledku i s dětskou nadváhou a obezitou. V květnu 2010 Světové zdravotnické shromáždění jednomyslně přijalo soubor doporučení Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) o marketingu potravin a nealkoholických nápojů pro děti. Tato doporučení nabádají členské státy, aby snížily dopad marketingové komunikace na energeticky bohaté potraviny a nápoje na děti. Tato doporučení byla dále v letech 2013–2020 posílena Komisí WHO pro ukončení dětské obezity a Globálním akčním plánem pro prevenci a kontrolu nepřenosných nemocí. Nezdravý marketing porušuje četná práva podle Úmluvy OSN o právech dítěte, včetně práv na zdraví, a lze jej považovat za formu ekonomického vykořisťování.
Obsah celé studie je pro zájemce dostupný zde.
