V poslední době slýcháme více než kdy jindy, že každou krizi lze využít jako příležitost. Jakkoli je to klišé, které rozhodně nelze uplatnit absolutně, v souvislosti s kompetencemi v digitální oblasti to v minulých měsících opravdu zafungovalo.
Fakt, že se ze dne na den uzavřely školy a stejně tak i mnohé kanceláře byly nahrazeny home officem, postavil většinu z nás před úkol naučit se spoustu nových věcí. Některé komunikační technologie, které dosud byly spíše prostředkem zábavy, nabyly na novém významu. Naučili jsme se ovládat aplikace umožňující videokonference, účastníme se webinářů, objevili jsme nové digitální vychytávky, jejichž využití doteď bylo sporadické.
Skutečný vývojový skok ovšem znamenalo zavedení vzdělávání na dálku. Děti, jejich rodiče a zejména pak učitelé museli v podmínkách značně improvizačních nastavovat funkční systémy vzdáleného vyučování. V prvních dnech propadali mnozí zoufalství. Řada učitelů si musela přiznat, že jejich digitální kompetence jsou zcela nedostatečné. Dovednosti, které by za normálních okolností získávali na několikadenních kurzech, jichž by se ale mnozí vůbec neměli zájem účastnit, najednou museli, chtě nechtě, ovládnout samostudiem a metodami pokus omyl, a to velmi rychle. Někteří pedagogové se adaptovali rychleji, jiní pomaleji. Ovšem našli se i tací, kteří si uvědomili, že nejsou schopni nebo se prostě nechtějí přizpůsobit novým technologickým požadavkům. Na některých školách docházelo ke konfliktům a vzájemným nepochopením, pokud se představy o průběhu dálkového vyučování mezi pedagogy významně odlišovaly. Někteří vyučující, takzvaně staré školy, nebyli ochotni akceptovat nové podmínky a styl výuky, zejména ti, kteří dosud razili názor, že nové komunikační technologie a s nimi spojené vymoženosti děti jen ohlupují. Pro takové pedagogy nebylo snadné si přiznat, že technické prostředky, které ve škole byly často zakazovány, se najednou stávají prostředkem výuky i zkoušení, a že dokonce nabízejí mnoho online nástrojů, díky nimž je výuka zábavnější i efektivnější.
To, jakým způsobem se školy vypořádaly s novou situací, se odrazilo nejen na samotných žácích ale často na celých rodinách. Tam, kde škola, nebo jednotlivý učitel, svou roli nezvládli, se toto selhání přenášelo do domácností jejich žáků. Rodiče, kteří měli svých starostí dost, suplovali pedagogy. Děti byly ve stresu, mnohdy nerozuměly protichůdným pokynům různých učitelů. Navíc se ve spoustě rodin děti s rodiči a také děti vzájemně přetahovaly o přístup k počítači. A to nemluvě o tom, že nejsou výjimkou rodiny, které počítačem nebo připojením na internet vůbec nedisponují.
Problémů, jimž bylo nezbytné čelit, bylo opravdu mnoho. Je však nepopiratelné, že společnost jako celek udělala v oblasti digitální gramotnosti obrovský pokrok. Kdyby nebyla koronavirová krize, mnohé z toho, co dnes žáci a jejich učitelé už bravurně zvládají, by se učili dlouhá léta anebo by se k tomu bez tlaku okolností nedonutili vůbec.
Jakkoli všichni věříme, že se děti po prázdninách vrátí normálně do škol, je pravděpodobné, že užitečné online nástroje, výhody edukačních technologií a možnosti účelného distančního vzdělávání už ve školství zdomácní a z nabytých zkušeností budeme profitovat.
