V dubnu letošního roku jsme čtenářům webu Děti a média přinesli článek Špunti, Duhozemě a celý herní spektákl Déčka věnovaný on-line hrám, volně přístupným na webu České televize, konkrétně v sekci HRY na Déčku – https://decko.ceskatelevize.cz/hry.
Web Déčko sám sebe představuje takto: „Jsme webové hřiště a zároveň program České televize pro děti i dospělé (…) Vy všichni si u nás můžete HRÁT, sledovat VIDEA, zjistit víc o nových POŘADECH, vyzkoušet štěstí v SOUTĚŽÍCH, objevovat a poznávat nové věci. A to všechno bez starostí a bez reklamy.“ Nelze očekávat, že by se zde vykytovaly hry, které by byly nějakým způsobem potenciálně závadné.
Uvedli jsme, že zdejší sekce HRY obsahuje poměrně širokou škálu her pro děti různých věkových kategorií a zájmů. Řada z nich je tematicky propojena s konceptem celé déčkovské „Duhozemě“ nejen grafikou, ale i postavičkami – např. se opakovaně objevují špunti (malé figurky připomínající skřítky v kapuckách) či duhové ovečky, postavy z pohádek České televize atd.
Na této platformě lze hrát hry vyloženě edukativní i různé zábavné adventures, tj. hry s prvkem dobrodružství. Náš dubnový článek byl zakončen apelem směrem k rodičům, aby raději i zde hlídali délku on-line hraní svých dětí, přestože se jedná o bezpečné prostředí.
Platformu spojuje jednotná grafika i záměr – zde odkaz na novou soutěž
Na tento závěr bychom chtěli nyní navázat a podělit se s našimi čtenáři o podrobnější zjištění.
Je třeba předeslat, že web Déčko umožňuje svým uživatelům registraci. To znamená, že po přihlášení hráče může být většina her, u nichž se předpokládá delší doba hraní, v rozehrané fázi uložena a lze se k ní vrátit později, třeba další den, týden, dle libosti. Není tedy nutné u počítače vysedávat hodiny a snažit se dohrát hru za každou cenu.
Po našich zkušenostech se domníváme, že pokud by si dítě opravdu přálo takovou delší hru odehrát, může to být rozumná varianta.
Např. nedávno nově zveřejněná hra Dejme tomu šťávu takovou možnost nabízí – a zcela pochopitelně. Hra je to dlouhá. (Co se hraje: „Pomocí Mikrona, nejmenšího, nejlepšího a nejspolehlivějšího dálkově ovládaného asistenta na světě, pomoz vysát všechny kapky šťávy a doprav je zpět do televizního vysílání.“)
Většina her umožňuje rozehranou hru uložit a fázovat do kratších časových úseků
Výše zmíněná hra má ovšem, navzdory své eventuálně problematické délce – z hlediska rodiče či jiného o dítě pečujícího dospělého – významný a důležitý (a ne zcela samozřejmý) mezník: lze ji jednoznačně ukončit. Ne o všech hrách se to dá říci.
Další hra, kterou chceme zmínit, nová není; k dispozici byla dětem již na jaře. Jedná se o hru s výmluvným názvem V galerii. (Co se hraje: „Staň se alespoň na chvíli ředitelem galerie a v logické hře vyzkoušej, jaká kombinace obrazů se bude návštěvníkům nejvíc líbit. Bude to výstava barokních portrétů, nebo spíš moderních krajin?“) Jedná se o příklad hry, která se jeví jako nekonečná.
Hráč vždy vybírá z několika možností obrazy, z nichž vytvoří ucelenou kolekci čtyř děl tak, aby se k sobě co nejvíce hodila, v čemž mu pomáhají „ikonky na kartách obrazů“, které „ukazují kde a v jakém stylu obrazy vznikly a co na nich je“.
Hru v každém případě považujeme za opravdu zajímavou, a rovněž i edukačně přínosnou, nicméně se jeví být oním případem/příkladem „nekonečné“ hry. Po sestavení kolekce čtyř obrazů je tato vyhodnocena, okomentována, hráč získá nějaké body, a „jede se dál“. Není zde stanoven jednoznačný cíl, po jehož dosažení by byla hra přirozeným způsobem ukončena. Snad tvůrci hry počítali s tím, že dítě u takto koncipované hry nevydrží příliš dlouho.
Jiným případem hry „s nekonečným potenciálem“ – ovšem v tomto případě skutečně jen zdánlivým – je Rybaření s Jakubem (Co se hraje: „Vyprav se na ryby s Jakubem Vágnerem a ukaž, kolik jich dokážeš vytáhnout z vody, než zlomíš prut. Jakub ti o každé ulovené rybě něco poví.“) Ovšem v reálu tomu tak nejspíše nebude. Ryby lze sice chytat na udici téměř donekonečna, ovšem hráč patrně nakonec zlomí všechny pruty, které má k dispozici, nebo již nestihne obnovovat ubíhající časomíru. Nejspíš proto zde ani není nabízena možnost uložení rozehrané hry.
Jedná se tedy o jiný případ, než je hra V galerii.
Zvláštním případem je pak hra Kutej, špunte, která se také může pořádně protáhnout, přesto možnost uložení rozehrané fáze neumožňuje. Hra má jasně daný cíl – nalezení pětiklíče v hlubinách (Duho)Země – ovšem lze v ní pokračovat i po splnění této mise. Hráč získá nalezením kouzelného pětiklíče pořádný balík bodů, splní úkol, ale může dále v kutání pokračovat – může získávat cenné barevné krystaly a získávat za ně další body. Pokud by si snad hráč vytyčil za cíl vykutat úplně všechny krystaly (a vykopávky), patrně by se hra neúměrně protáhla opravdu na mnoho a mnoho hodin.
Jakkoli je tedy prostředí webu Déčka citlivě přizpůsobeno malým uživatelům, i zde je reálné riziko ztráty kontroly nad časem stráveným u počítačových her. A i zde je proto nezbytné pamatovat, že všeho moc škodí.
Ne nadarmo odborníci apelují na rodiče, aby čas, který jejich ratolesti tráví hraním on-line her, byl přísně limitovaný. Případná rizika se samozřejmě týkají nejen fyzického zdraví, ale zejména toho duševního.
Lenka Burešová
