V nedávné době jsme se na webu Děti a média zamýšleli nad novými riziky, která média přinášejí pro dnešní generaci dětí a dospívajících. Zaměřili jsme se na problematiku návodnosti mediálně zprostředkovaného rizikového chování. Dnes se chceme věnovat nebezpečím, která jsou rovněž novým fenoménem posledních let a na která čím dál častěji upozorňují experti u nás i v zahraničí.
Tím rizikem je podléhání propagandě, fake news a mediální manipulaci.
Někteří mediální experti, ale také politologové a sociologové, se dokonce domnívají, že dezinformační ovlivňování dětí a dospívajících, kteří si ještě neosvojili kritické myšlení a nedisponují dostatečnými životními zkušenostmi a znalostmi, je největším mediálním rizikem současnosti. Možná je v tomto kontextu zbytečné i uvádět termín „mediální riziko“, protože žijeme v době, kdy již takřka není možné oddělit svět „mediální“ a svět „reálný“. Zejména pro nejmladší generaci je takové rozdělování absurdní. Dnešní děti školního věku si již nepamatují, kdy držely v ruce poprvé mobil nebo tablet, jelikož se tak stalo v době, kdy jim byl rok nebo dva. Takové děti jsou zcela přirozeně zvyklé přijímat kontinuálně informace, aniž by měly potřebu vážit jejich relevantnost, nerozlišují mezi informacemi od rodičů, učitelů, ze sociálních sítí, z televizního vysílání. Neuvědomují si rozdíl mezi sdělením uvedeným na blogu a na webových stránkách renomovaného zpravodajského deníku.
Schopnost dětí rozpoznávat mezi subjektivním obsahem a objektivními informacemi a tím spíš pak mezi ověřenými a podloženými sděleními a účelovými dezinformacemi je nízká. V mladším školním věku to samozřejmě souvisí s úrovní čtenářské gramotnosti, ve vyšším věku je to ovšem již důsledek u nás dosud značně zanedbávané mediální výchovy a potažmo nízké mediální gramotnosti.
Přitom schopnost čelit propagandě a mediální manipulaci je nejen předpokladem základní osobní ochrany, ale čím dál více také celospolečenským zájmem. Hovoříme-li o osobní rovině, pak máme zejména na mysli schopnost odolávat tlakům, které mohou jednotlivce nějakou formou poškodit. Například v podobě podlehnutí marketingovému nátlaku a nákupu zboží, které ve skutečnosti nechceme nebo nepotřebujeme, nebo podlehnutí sektě, která si nás zotročí.
Celospolečenský zájem pak spočívá v nutnosti toho, aby stát tvořili emancipovaní, informovaní a obezřetní občané, kteří se nenechají obalamutit a strhnout nátlakovými skupinami, sledujícími politické, ekonomické či jiné cíle. Není dokonce přehnané tvrdit, že mediální výchova tak má i bezpečnostně-politický rozměr. Dosáhnout svých politických a vojenských cílů je totiž pro případného agresora mnohem snazší v zemi, kde je veřejné mínění zpracováno efektivní propagandou.
Naštěstí se v posledních několika letech začaly objevovat projekty, které usilují o to snížit deficit v mediální výchově a které nabízejí školám a veřejnosti programy zvyšující mediální gramotnost.
Například studenti Masarykovy univerzity spustili v loňském roce projekt „zvol si info“, jehož cílem je postavit se vlivu propagandy v České republice. Tým studentů učí středoškoláky kritickému myšlení a osvojení si schopnosti rozpoznat fejk či dezinformaci.
Pro všechny zájemce pak studenti vydali příručku mediální gramotnosti Surfařův průvodce po internetu, která obsahuje základní pravidla, jak rozpoznat dezinformace. Průvodce a mnoho dalších zajímavých informací je k nalezení zde: http://zvolsi.info/
Vilma Hušková
