Pravidelní čtenáři webu Děti a média vědí, že v České republice zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zakazuje, aby mezi 6. a 22. hodinou byly do programů zařazovány pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky. Na plnění této zákonné povinnosti dohlíží Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Při výkladu toho, co je vulgarismem, vychází Rada nejen z definice tohoto termínu, ale vždy vulgárnost a urážlivost konkrétního obsahu vyhodnocuje i kontextově.
Zajímavou komparaci nyní může poskytnout přístup britského mediálního regulátora, Ofcom, který v roce 2016 zveřejnil studii, v níž se zaměřil na stanovení a výklad nejen verbálních vulgarismů, ale rovněž urážlivých gest.
Ofcom do značné míry navázal na své dřívější výzkumy a metodologie, které již v minulosti stanovily okruh výrazů, které jsou v britském prostředí považovány za urážlivé. Aktuální výzkum probíhal prostřednictvím dotazníků a rozhovorů se zástupci veřejnosti všech věkových kategorií, a také s reprezentanty různě charakterizovaných minorit. Zastoupeny tak byly osoby se zdravotním postižením, etnické minority, LGBT komunita a další.
Cílem studie bylo porozumět současnému přístupu divácké veřejnosti k vulgarismům v rámci televizního a rozhlasového vysílání, vytvořit vodítka pro posuzování vulgarit ve vysílání a nalézt metodologie, jejímž prostřednictvím by bylo možné vyhodnotit vulgaritu v konkrétních kontextech a souvislostech.
Ofcom již v samotném začátku studie zdůraznil svůj poznatek z ostatních jím prováděných výzkumů, že diváci za zcela zásadní považují, aby se i nadále mohli spoléhat, že až do 21. hodiny večerní bude vysílání oproštěno od hrubého jazyka. Účastníci výzkumu si nicméně plně uvědomovali, že vysílání musí ztvárňovat život reálně, tudíž tam, kde je to dramaturgicky nebytné, lze určitou míru hrubého jazyka tolerovat. Vždy však musí být brána v úvahu cílová divácká skupina konkrétního pořadu.
Ze studie vyplynulo, že respondenti citlivě vnímali hranici mezi obecnými vulgarismy a vulgarismy diskriminujícími a rasistickými, které se jevily jako nejméně akceptovatelné v jakémkoliv kontextu a podání.
Studie se vyjadřovala rovněž k efektivitě vypípávání vulgarismů. Respondenti se domnívali, že pořady s příliš velkým množstvím vypípaných výrazů jen zbytečně podněcují divácký zájem. Jako jednoznačně kontraproduktivní bylo vyhodnoceno nedostatečné vypípnutí, nebo takové vypípnutí, které umožňuje domyslet si pronesený výraz. Objevily se názory, že by bylo v takový moment vhodnější rozpixelovat nebo začernit přímo ústa, ze kterých vulgarita vychází.
Zajímavé je, že vulgarismy v rámci rozhlasového vysílání byly vnímány mnohem citlivěji než v televizním vysílání. Účastníci výzkumu chápou rozhlasové vysílání jako intimnější médium ve srovnání s televizí, a také jako médium, které je častěji pouštěno „na pozadí“, ve vozidlech, ve veřejných prostorách, kde se mohou kdykoliv vyskytnout děti bez jakékoliv rodičovské kontroly.
Studie se také zabývala vulgarismy pronesenými v přímém přenosu. Respondenti se v zásadě shodli, že médium nikdy nemůže mít nad živým vysíláním stoprocentní kontrolu. Dojde-li v takovém případě k vyřčení nevhodného výrazu, je na místě rychlá omluva, buď od moderátora, nebo od osoby, která se prohřešku dopustila.
Účastníci si rovněž uvědomovali, že význam slov se v průběhu času mění a některá slova byla adoptována samotnými komunitami, které měla původně urážet.
Závěry studie konstatovaly, že ochrana před vulgárním vyjadřováním je velice důležitá z hlediska dětského diváka, který by mohl mít sklony k přejímání nevhodného jazyka do svého slovníku. Jako neméně důležitá byla shledána ohleduplnost vůči minoritám a vystříhání se slovníku, který by se příslušníků menšin mohl dotýkat. Obezřetnost je pak vyžadována v souvislosti s výrazy, které nemusejí být urážlivé, ale jejichž užití je v určité situaci společensky nevhodné a příjemce může uvést do rozpaků. Jako zcela nepřijatelné studie ohodnotila vulgarismy vztahující se k rase, sexualitě, pohlavní identitě a zdravotnímu znevýhodnění.¨
