Dne 1. června 2016 se v rámci 56. Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně – Zlín Film Festival – uskutečnila konference Média dětem, média s dětmi, která byla organizována Radou pro rozhlasové a televizní vysílání.
Konference nabídla několik tematických bloků, které se týkaly problematiky rozhlasového a televizního vysílání pro děti, ochrany dětí před rizikovými mediálními obsahy a rovněž audiovizuální tvorby vytvářené samotnými dětmi. Zvláštní pozornost byla věnována otázkám mediální gramotnosti.
Hned v prvním příspěvku představil prof. Jan Jirák výsledky výzkumu mediální gramotnosti populace ČR nad 15 let. Tato studie byla zpracována v zadání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Centrem pro mediální studia při Fakultě sociálních věd Karlovy Univerzity v Praze.
Příspěvek si kladl za cíl podat základní přehled o úrovni mediální gramotnosti dospívajících a dospělých v České republice a posoudit, k jakému posunu v oblasti mediální gramotnosti došlo za posledních pět let, tedy od doby, kdy si Rada zadala zpracování první studie tohoto typu (ta je k dispozici zde: http://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/medialni-gramotnost/vysledky-studie-15-plus.htm).
J. Jirák uvedl základní údaje o výzkumu: výzkum zahrnul 1063 respondentů, šlo o kódovaný výběr, výzkum probíhal metodou osobního rozhovoru.
Výzkum zjistil, že u populace starší 15 let jsou nejčastěji používanými médii mobil, televize a počítač. Na 4. místě je rozhlas, který užívá 61 % respondentů. Rozhlas je zároveň považován za nejdůvěryhodnější médium. Zajímavé ovšem je, že pouhá 4 % uživatelů rozhlasu by toto médium postrádala.
Na prvním místě mezi používanými médii se stále drží televize. Společné, rodinné, sledování televize je ale fenoménem, který postupně ustupuje. Televize je i nadále nástrojem zábavy, odpočinku a informací, a v případě starší populace slouží rovněž k vytváření kvazisociálních vztahů (řešení samoty). Sledování televizních obsahů v televizi je, bez ohledu na věk, stále dominantní, přestože diváci mají mnohem více možností k výběru a způsobu sledování tohoto obsahu.
Pokud jde o nespokojenost s televizním vysíláním, respondentům nejvíce vadilo zařazování reklam a opakované reprízování pořadů.
Internet je využíván ke komunikaci s druhými, tj. slouží především jako komunikační prostředek. Dále slouží k hledání informací, vč. zpravodajských, to však v mnohem menší míře. Pro uživatele je typická minimální kreativita, tedy nízké zastoupení vlastní aktivní tvorby internetového obsahu.
Výzkum zároveň konstatoval, v ČR není příliš rozšířeno povědomí o rizicích užívání internetu; jen polovina respondentů si uvědomuje možnost narušení soukromí.
J. Jirák závěrem konstatoval, že mediální gramotnost jako taková je zjišťovatelná, ale těžko měřitelná. Pokud jde o eventuální posun v oblasti mediální gramotnosti k lepšímu, ten příliš nenastal. Co se zcela jistě zlepšilo, je technologická zdatnost respondentů, ochota a schopnost pracovat s novými technologiemi (a to napříč generacemi). Ovšem pokud jde o kritičnost k obsahům, zde k žádnému pozitivnímu vývoji nedošlo.
Předmětné studii byl na webu Děti a média věnován samostatný článek, jenž je k dispozici zde: /art/2616/nova-studie-medialni-gramotnosti-osob-starsich-15-let.htm.
Další blok konference se zaměřil na praktickou mediální výchovu, zejména pak na vlastní audiovizuální tvorbu dětí. K tomuto tématu hovořili pánové Josef Fryš a Slávek Hrzal.
Josef Fryš představil aktivity školní televize GymTV z Příbrami. Uvedl, že v ČR existuje zhruba 12–15 školních televizí, které pracují systematicky a nějak se profilují. GymTV vznikla v roce 2005, má status kroužku a její redakce čítá 15–20 členů.
Televize vytváří pravidelné školní zpravodajství, reportáže z regionálních akcí, záznamy školních akcí apod. Dětská televize také spolupracuje s Českou televizí. Mimo jiné přispívá do pořadu Zprávičky.
Slávek Hrzal seznámil účastníky s činností Klubu Domino, Dětské tiskové agentury – O dětech, pro děti, ale především s dětmi! a rovněž s dětským rádiem Domino.
S. Hrzal je zakladatelem Dětské tiskové agentury. Vznik projektu spadá do roku 1992, tedy do doby, kdy neexistoval internet a neexistovaly ani mobilní telefony. Aktivity agentury tedy spočívaly ve vydávání tištěného zpravodaje. I dnes se zaměřuje zejména na uplatnění dětí se zájmem o psané a mluvené slovo. S. Hrzal uvedl, že pro děti je velmi složité rozlišovat novinářské žánry. Zprávy v podání dětí bývají silně šablonovité, těžko se vymaňují z jakýchsi prezentačních stereotypů.
Tvorba dětí je zveřejňována v Malých (ale našich) novinách na webových stránkách nebo ve vysílání internetového Rádia Domino. Jak Slávek Hrzal zdůraznil, počet posluchačů rádia není důležitý, jde o to, si to vyzkoušet. Dle probíraných témat může být 20–30 přístupů denně, jindy 300 z celého světa.
Klub Domino pak má řadu velice pestrých aktivit, od pořádání ankety Zlatý Ámos o nejoblíbenějšího učitele, přes konkurz na dětskou vesmírnou posádku Expedice Mars (ve spolupráci s Českou kosmickou kanceláří a Slovenskou organizáciou pre vesmírne aktivity; jde o mezinárodní česko-slovenskou soutěž pro zájemce o kosmonautiku, astronomii a další vědecké obory ve věku 13 až 18 let), až například po spolupráci s Folklorním sdružením.
Další tematický blok konference, „Média dětem“, zahrnoval příspěvky Petra Kolihy, výkonného ředitele ČT:D, Zory Jandové, šéfredaktory dětského vysílání Českého rozhlasu, Leoše Ryšky, zástupce televize Noe, a Jana Jurky z televizního programu CSmini.
Petr Koliha zhodnotil takřka tříleté působení programu ČT :D na mediálním trhu. Vyjádřil potěšení nad faktem, že ČT:D dosahuje u cílové skupiny, dětí ve věku 4–12 let, vysoké sledovanosti.
Zvláštní pozornost P. Koliha zaměřil na aktuální otázku, jakým způsobem tato televize v posledním roce reflektovala a dětskému divákovi zprostředkovávala události spojené s migrační krizí. Zmínil několik pořadů, v nichž se téma objevilo. Šlo zejména o pořad Planeta Yó (díl č. 108 ze dne 7.9.2015 a díl č. 17 ze dne 1.2.2016), Pohádky pana Donutila: Pravdivý příběh o Sněhurce (díl ze dne 25.11.2015; Sněhurka se vdá za muže černé pleti), Cestohrátky (cestopis o Saudské Arábii) a Zprávičky (55 příspěvků na téma migrace; ukázka z vydání ze dne 6. 2. 2016, téma Schengenský prostor).
Ve všech těchto pořadech pro děti bylo téma migrační krize nějakým způsobem reflektováno. První dva pořady byly diváckou obcí následně kritizovány a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání na ně obdržela divácké stížnosti a projednávala je. Nicméně z hlediska zákona neshledala žádný problém.
Zora Jandová představila specifika veřejnoprávního rozhlasového vysílání pro děti. Upozornila, že Rádio Junior je digitální a internetovou rozhlasovou stanicí a je jediným rádiem pro děti (nejen v ČR, ale i na východ od Německa), které vysílá 24 hodin denně, ve všední dny od rána do večera živě.
Rádio Junior je primárně zaměřeno na děti ve věku 3–12 let, tj. na mladší děti ve věku 3–5 let a starší předškoláky a mladší školáky ve věku 6–12 let. Sekundárně pak oslovuje i mládež ve věku 12+, ale i dospělé – rodiče, prarodiče či vychovatele. Obsah vytváří devět kmenových zaměstnanců a několik externistů. Náplň představují pohádky, rozhlasové hry, četby, zábavné formáty, populárně-naučné pořady a poradny. V provozu je Linka důvěry, kdy děti mluví do éteru (!) např. o sexuálním zneužívání apod. Dalšími formáty jsou: pohádková publicistika (Letopisy Želvíry), zvukové hádanky (Cvičíme uši) nebo zvířecí hosté ve studiu.
Rádio Junior se nesnaží děti udržet u přístrojů, ale snaží se je naopak dostat ven tím, že organizuje různé hry. Snaží se také vyvolat představivost nezávislou na vizuálních stereotypech – tím, že jsou omezeny vizuální vjemy, je rozvíjena fantazie a kreativita.
Leoš Ryška seznámil hosty konference s dětským vysíláním nekomerční (neziskové) Televize Noe se sídlem v Ostravě, jejíž vysílání vychází z tradičních křesťanských hodnot. Vysílá od roku 2006, v současnosti 19 hodin denně.
Program je vysílán bez reklam, je sponzorován z příspěvků diváků. Vysílání nabízí pozitivní pohled na svět a etický rozměr, klade důraz na vzdělávání, je určeno celé rodině. I L. Ryška zdůraznil, že se snaží děti „od televize spíše tahat“, nikoliv k ní lákat.
Jan Jurka, jednatel Československé filmové společnosti, prezentoval dětský program CSmini, který se orientuje na českou a slovenskou audiovizuální tvorbu.
Nejprve existoval program CS film, který zahájil vysílání v roce 2005, a který se specializoval výhradně na české a slovenské filmy. V roce 2007 byl do jeho vysílání zařazen každodenní dopolední blok pro děti nazvaný „CS film dětem". Vzrůstající obliba tohoto bloku nakonec umožnila vznik nového satelitního a kabelového programu CSmini, určeného přímo dětem. O vysílání pečují tři stálí zaměstnanci.
Program je zaměřen na děti ve věku 3–12 let. Cílem je děti bavit, ale hlavně je učit a nenásilnou formou vychovávat. J. Jurka konstatoval, že o české a slovenské filmy a dětské pořady je stále velký zájem, a to i přes širokou nabídku zahraničních filmových a dětských programů.
CS mini uvádí např.: Pane, pojďme si hrát, Povídání o pejskovi a kočičce, O kocourovi Mikešovi, Mach a Šebestová apod. Součástí programu jsou i vlastní seriály pořadů vyráběných ve spolupráci s ostravským studiem Polar.
J. Jurka zmínil pořady Malá vařečka (pořad o vaření pro děti) či Pověsti české dle Jiráska. Uvedl také, že reprízy na programu CSmini nejsou vnímány negativně, naopak, jsou vítané.
První odpolední blok konference se zaměřil na problematiku dětského diváka jako příjemce komerční komunikace. K tématu se vyjadřovali Blandína Šramová, Alice Junková a Pavel Brabec.
Dr. Blandína Šramová, která přednáší na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, se specializuje na vývojovou psychologii a psychologii médií a rovněž na psychologii spotřebitelského chování.
Blandína Šramová ve svém příspěvku vysvětlila, jakým způsobem marketing cílí na děti. Jaké psychologické metody jsou využívány, aby dítě bylo zlákáno jako konzument, ideálně pak jako trvalý konzument.
Alice Junková navázala rozborem konzumního chování u dětí, přičemž zvláštní pozornost věnovala problematice konzumních apelů.
Pavel Brabec, prezident Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace, představil studii nazvanou Děti, mládež a reklama, která byla zpracována na základě zadání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Studie se zaměřila na iniciativy, jejichž smyslem je chránit dětského spotřebitele před vlivem obchodních sdělení, a to jak obecně před persvazivními technikami reklamy jako takové, tak zejména před dopady reklamy na konkrétní, problematické produkty.
Poslední blok konference patřil Martinu Bezouškovi, místopředsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ten přítomné podrobně seznámil s aktivitami Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, které směřují k ochraně dětských diváků a posluchačů. Prostřednictvím ukázek poukázal na konkrétní rozhlasové a televizní pořady, které byly Radou vyhodnoceny jako ohrožující děti a mladistvé, přičemž vysvětlil, jaké konkrétní dopady na děti mohou mít jednotlivé typy rizikových audiovizuálních obsahů.
Lenka Burešová
