Minule jsme se zabývali tématem diváckých stížností na nahotu ve vysílání – nahotu, jíž ovšem zcela chybí sexuální kontext. Rada pro rozhlasové a televizní stížnosti totiž v minulosti obdržela – a pravděpodobně opět znovu obdrží – divácké stížnosti na záběry nahých lidí při činnostech zcela nevinných, nemajících nic společného se sexem, jako jsou krátké výjevy z pláže či koupelny apod. V takových případech nejde o porušení zákona, neboť zákon podobné výjevy nijak nezakazuje.
Co když se však o erotický výjev skutečně jedná? Je taková scéna, uvedená v denním vysílacím čase, porušením zákona o vysílání?
Zákon nedovoluje zařazovat před 22. hodinou pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit psychický, fyzický či mravní vývoj dětí a mladistvých. Pokud je však erotická scéna ztvárněna způsobem, který tyto vývoje neohrožuje, je její výskyt nepostihnutelný.
Opět se dostáváme k tomu, že ne vše, co je uvedeno v denním vysílacím čase, musí být nezbytně po děti vhodné – podstatné je, že je to neohrožuje v některém z výše uvedených vývojů. Je-li milostná scéna ztvárněna decentně, umírněně, porušení zákona se ani v takovém případě nedá předpokládat. Vyznění takové scény pak může oslabovat celá řada faktorů – nejasnost, náznakovost, šero a s ním související malá viditelnost apod. Mnohdy je ve skutečnosti zobrazeno jen velmi málo, ovšem dospělý divák vnímá scénu jako mnohem otevřenější z toho prostého důvodu, že jednoduše ví, oč jde.
Jako příklad takového „znejasnění scény“ lze uvést díl pořadu Škoda lásky, vysílaného od 20.00 hodin Českou televizí. Rada se věcí v minulosti zabývala v návaznosti na diváckou stížnost, která poukázala na milostné scény. Dle charakteristiky umístěné na internetových stránkách ČT se jedná o „povídkový cyklus o lásce ve všech jejích podobách“. Již z tematického vymezení lze předpokládat, že pořad bude s největší pravděpodobností milostné scény obsahovat. V případě monitorovaného dílu se milostná scéna odehrávala ve sprše, zobrazovala jistou vášeň, ovšem souložící těla byla zabírána přes zamlžené sklo, a jakákoliv viditelnost tedy byla silně omezena. Ohrožení dětských či mladistvých diváků bylo možno vyloučit.
Jiná divácká stížnost v minulosti poukázala na „vášnivý sex ve stoje v nějakém archivu“, který se odehrál v rámci epizody seriálu Kravaťáci. Stěžovatel uvedl, že v sobotu ráno očekává ve vysílání pořady, které nebudou ukazovat sex.
Děj seriálu spočívá v zachycení právní bitvy zástupců dvou společností, u níž má dojít k fůzi. Paralelně s tím se prolíná milostný život postav. Příběh je založen zejména na konverzaci a z hlediska zákona nevykazoval monitorovaný díl až do poslední scény žádná problematická místa. Poslední scéna pak zachycovala milostné vzplanutí dvou kolegů. Ač se tvůrci snažili o zachycení maximální vášně, nebyli jakkoliv explicitní co se týče zobrazování intimních partií, postavy zůstaly oblečené a kopulační pohyby ne zcela znatelné. Kromě několika krátkých záběrů kamera ukázala převážně pouze obličeje líbajících se protagonistů. Ani v tomto případě nebylo možné hovořit o porušení zákona.
Jiná stížnost, tentokrát z poměrně nedávné doby, upozornila na pořad Líbánky, vysílaný na programu ČT1, respektive na nevhodné sexuální scény.
Film s názvem Líbánky spadá do tvůrčí dílny Jana Hřebejka. Ač by se dle názvu mohlo zdát, že se jedná o film romantický, žánrově je řazen mezi „drama“. Byla zaznamenána jediná sexuální scéna, v kontextu děje se jednalo o svatební noc novomanželů. Tato scéna začíná ve chvíli, kdy žena (nevěsta) přijde do pokoje za svým mužem (ženich) ležícím v posteli v pokoji s tlumeným osvětlením. Záběry milující se dvojice jsou poměrně dlouhé, ovšem pojaty jsou poměrně decentně – celou dobu je dvojice snímána z takového úhlu, ze kterého lze spatřit pouze ženu ležící na zádech, nahá mužova záda, příp. jeho hýždě. Je velmi nepravděpodobné, aby na základě této scény, byť se sexuálním námětem, mohl být reálně ohrožen vývoj dětského diváka.
Jak je z výše uvedených příkladů zřejmé, denní vysílací čas není milostným scénám na televizních obrazovkách nutně na překážku. Otázka tedy nestojí, zda se vůbec mohou objevit v denním vysílání, ale jak jsou ztvárněny. Projevy milostné náklonnosti dvou osob mohou být jistě zobrazeny způsobem, který není pro děti a mladistvé ohrožující. Námitka, jsou-li pro děti vhodné, pak naráží na skutečnost, že i v denním vysílání se mohou objevit pořady, které nejsou dětem určeny a de facto pro ně vhodné nejsou, nejsou však ani ohrožující. Rodičovský dozor a výběr pořadů žádný zákon a žádný orgán dozoru nemůže suplovat.
Někdy také může ze strany rodičů dojít k nedorozumění, pokud jde o ten který pořad a jeho zaměření. Například se objevily stížnosti na kriminální seriál Komisař Rex, a to jak z důvodu násilných, tak právě erotických scén. Problém je, že vzhledem k přítomnosti nereálně inteligentního policejního psa mohou někteří diváci vnímat děj tohoto seriálu jako svého druhu „pohádku“ a dovolit jeho sledování dětem. Stále však se jedná v první řadě o kriminální seriál, který bude nejspíše obsahovat vedle násilných scén i scény erotické, byť nikoliv toho rázu, aby měly potenciál ohrozit některý z vývojů dětí či mladistvých.
Naši dnešní úvahu zakončíme příkladem nehraného pořadu. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se v minulosti zabývala pořadem Víkend, vysílaným na programu NOVA. Stížnost poukázala na skutečnost, že kolem deváté hodiny dopolední byla odvysílána reportáž týkající se sexuálního chování, která obsahovala popis orálního sexu či erotických pomůcek. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že by se reportáže s danou tématikou neměly vysílat v době, kdy se na televizi dívají děti.
V případě magazínu Víkend se jedná o zábavně naučný pořad. Daná reportáž předložila populárně až bulvárně historický diskurs do proměn sexuálního chování ve dvacátém století. Rada konstatovala, že v jinak z hlediska dětských diváků většinou bezproblémovém pořadu Víkend není dané – poměrně pikantní – téma běžné. Je jistě pochopitelné, že některé rodiče může dané téma krátce po odvysílání dětských pořadů překvapit, ovšem ohrožení mravního vývoje dětí, zejména vzbuzením předčasného zájmu o sexuální život, nebylo v daném případě pravděpodobné. Příspěvek se sice nesl v odlehčeném duchu, ale přesto se poměrně důležitým aspektem lidského života nezabýval v nikterak vulgární rovině. Opět tedy jednoznačně vyplývá, že záleží na kontextu a způsobu ztvárnění.
Závěrem lze uvést, že s diváky lze mnohdy souhlasit v tom ohledu, že jsou v citlivém vysílacím čase uváděny na televizní obrazovce pořady, které nejsou určeny dětem, a že použité záběry mohou řadě diváků připadat příliš erotické a tedy nezpůsobilé k vysílání denní vysílací době. Současná právní úprava nicméně vysílání takového pořadu v úseku 6:00–22:00 hodin nebrání a jeho zařazením do vysílání v odpolední době provozovatel neporuší žádnou zákonnou povinnost.
Pokud rodiče chtějí své dítě před tímto v současnosti všudypřítomným fenoménem uchránit, měli by pečlivě vybírat pořady, které dětem v televizi pustí. Jedná se o typický příklad, kdy je nutné zodpovědnost ponechat na rodičích a kdy je na rodičích, aby na zhlédnutí obsahu zareagovali dialogem s dítětem.
Lenka Burešová
