Dne 10. prosince 2015 se v Bratislavě konala pod záštitou Rady pre vysielanie a retransmisiu, Ústavu divadelní a Filmové vědy SAV a Creative Industry Forum konference Média a ochrana maloletých. Hlavním cílem konference bylo obnovit propojení komunikace mezi regulačním orgánem a odborníky z oblasti psychologie, psychiatrie i mediálních studií se zřetelem k ochraně dětského, resp. nezletilého diváka a posluchače před potenciálně ohrožujícími mediálními obsahy.
Konference sestávala ze tří na sebe navazujících částí – regulace, psychologie a vzdělávání.
Předmětem prvního oddílu, regulace, byl stav ochrany dětí v mediální oblasti na Slovensku a srovnání slovenských regulačních mechanismů s modely zemí sdružených v Středoevropském fóru regulátorů (CERF).
Prvním řečníkem byl ředitel Kanceláře Rady pre vysielanie a retransmisiu, JUDr. Ľuboš Kukliš, PhD., který ve svém příspěvku shrnul hlavní závěry komparativní studie slovenské Rady, jež porovnávala systémy ochrany dětí v zemích sdružených v CERF-u. Z porovnání např. vyplynulo, že z osmi srovnávaných zemí uplatňuje regulaci nad rámec Směrnice o audiovizuálních službách sedm zemí, a to konkrétně prostřednictvím labellingu, tedy systému klasifikace a označování audiovizuálních produktů, jehož cílem je poskytovat uživatelům základní informace o obsahu vysílaného audiovizuálního díla. Kukliš podotkl, že právě labelling může sehrávat při ochraně dětí a mladistvých podstatnou roli, jelikož pomáhá rodičům posoudit, zda jsou děti v určitém věku schopny vysílanému obsahu správně porozumět. Jedinou zemí, která dle zmíněné studie labelling nepoužívá, je Česká republika (ačkoli Česká televize již využívá vlastní pilotní systém označování pořadů). Kukliš však dále připomněl, že ve všech porovnávaných zemích má ochrana dětí před mediálními vlivy charakter výlučně státní regulace. Výjimkou je Slovinsko, jenž jako jediná země zavádí v současnosti ko-regulační mechanismus, který by měl vycházet z holandského modelu označování věkové vhodnosti pořadů Kijkwijzer.
Slovinskou regulační a koregulační praxi popsal konkrétně další řečník, Tomaž Gorjanc ze slovinské Agency for Communication Networks and Services. Zahraniční pohled doplnila i zástupkyně České republiky JUDr. Kateřina Kalistová, bývalá předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, současná náměstkyně ministra kultury, která objasnila, jakým způsobem jsou chráněny děti před nebezpečnými mediálními obsahy v českém prostředí. V příspěvku hovořila zejména o novele českého vysílacího zákona, přičemž představila paragrafy (stávající i nově navrhované) vztahující se k ochraně dětského diváka. K labellingu uvedla, že připravovaná novela zákona o vysílání s labellingem počítá, resp. určuje věkové hranice a obsahové kategorie. Vlastní metodika označování by ale měla být v rukou samotných provozovatelů, kteří si budou moci v rámci samoregulace vytvořit svou „kuchařku“.
Poslední příspěvek této části nakonec pronesla Mgr. Slavomíra Salajová (Creative Industry Forum), která hovořila o aplikaci systému ochrany dětí na Slovensku z hlediska tvůrců programů. Saláková ve své prezentaci ukázala na pozitiva koregulace ve formě systému podobnému Kijkwijzeru, která by dle ní měla být výhodná jak pro regulátora, tak provozovatele i diváka. Koregulace dle ní např. eliminuje administrativní náklady spojené s regulací, představuje nástroj politické dohody a zlepšuje podmínky v samotném hospodářském prostředí. Současnou slovenskou regulační praxi zkritizovala za její nepředvídatelnost. Zákon dle ní pracuje mnohdy s neurčitými pojmy a současně neexistuje kontinuální praxe výkladových pravidel jednotlivých rozhodnutí, kterými by se mohli provozovatelé řídit.
Druhá část konference – Psychologie – se zaměřila na otázky reálného vlivu médií na děti a reflexe, do jaké míry má současný model ochrany dětí stále potenciál naplňovat svůj účel. Zazněly zde příspěvky čtyř psychologů, resp. psychiatrů (pátou ohlášenou řečnici zastoupil doc. Bianchi), které pokrývaly celé spektrum pohledů na možné působení médií na děti a nezletilé.
Řečníci předložili jak obecné úvahy na toto téma (Doc. MUDr. Igor Škodáček, PhD.), tak poznatky z praxe, resp. psychologických poraden (Mgr. Mária Tóthová Šimčáková) a závěry aktuálních výzkumů relevantního zaměření (Doc. PhDr. Gabriel Bianchi, CSc.). Doc. Bianchim představené výzkumy se týkaly obou stran problému – jak samotné sexuality (a sociálních norem coby ztělesnění hodnot a kolektivních tužeb společnosti), tak jejího mediálního obrazu. Příspěvek PhDr. Barbory Mesárošové, PhD. potom osciloval mezi přehledem teoretických přístupů k tématu a náčrtem vlastního výzkumu.
Odpolední část konference se věnovala vzdělávání v oblasti médií, tedy mediální výchově a možnému usměrňování mediální gramotnosti. Oba zástupci akademické obce byli z trnavské Univerzity sv. Cyrila a Metoda. Doc. Mgr. Norbert Vrabec, PhD. představil výzkum zaměřený na mediální gramotnost populace, načrtnuta však byla převážně věková skupina 16–24 let. Doc. PhDr. Dana Petranová, PhD. potom nastínila teoretickou i praktickou stránku zavádění mediální výchovy do škol na Slovensku a pozvala zúčastněné na konferenci, kterou v příštím roce pořádá trnavská univerzita, a která se bude věnovat témuž tématu. Konečně poslední příspěvek, přednesený předsedou RVR, se tématem ochrany dětí a nezletilých před nežádoucími mediální obsahy zabýval v širším pohledu a odlehčenou formou. Prof. PhDr. Miloš Mistrík, DrSc. v příspěvku zdůraznil především nutnost mezioborové spolupráce, která by dokázala v dětech a mladistvých vybudovat přirozenou „autoimunitu“ vůči médiím.
