Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jako regulátor obsahu televizního a rozhlasového vysílání vyřizuje každoročně stovky diváckých stížností. Obsahová škála toho, na co si diváci stěžují, je opravdu pestrá. Patrně největší podíl podnětů se vztahuje ke zpravodajským a publicistickým obsahům, kterým bývá vytýkána neobjektivita, nepravdivost či zaujatost. Druhou největší skupinou stížností jsou podání, která poukazují na možné ohrožení dětských diváků. Pisateli jsou většinou přímo rodiče, kteří se domnívají, že jejich dítě bylo konfrontováno s obsahem, jenž byl nevhodný nebo dokonce nebezpečný.
Nejčastěji rodičům vadí ztvárňování násilí. Poukazují ovšem také na vulgární, děsivé nebo sexuálně explicitní obsahy.
Je pozoruhodné, že stále častěji míří stížnosti na reklamy. Překvapivě ovšem nikoli na fakt, že tato obchodní sdělení využívají persvazivní techniky a útočí na děti jako na potenciální konzumenty. Stěžovatelům vadí spíše typ produktu, který je nabízen, nebo jeho účel.
V poslední době čeští rodiče velmi nelibě reagují na reklamy nabízející přípravky, které léčí vaginální mykózy. Jakkoli mohou být tyto reklamy zcela decentně zpracované, již fakt, že obsahují slovo vagína, je pro některé rodiče pobuřující. Píší Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, požadují stažení reklamy a rozčilují se, jak něco tak nemravného vůbec může být v televizi.
Takovým rodičům musí Rada vysvětlovat, že produkty, které léčí podobné zdravotní problémy, jsou v televizi propagovány zcela legitimně. Termín vagína je neutrální pojmenování části ženského těla a rozhodně jej nelze považovat za vulgární. Neexistuje důvod, proč by na televizní obrazovce měly být vaginální masti vnímány problematičtěji než například přípravky na artrózu.
Podobně některé rodiče popouzejí obchodní sdělení nabízející doplňky stravy na podporu erekce, menstruační vložky či dokonce pleny pro dospělé trpící močovou inkontinencí. Rovněž jim Rada musí odpovídat, že takové produkty a reklamy na ně jsou ve vysílání z hlediska zákona plně akceptovatelné a neexistuje důvod pro jejich postih.
V tomto kontextu by jistě bylo zajímavým experimentem zjistit, jak by česká divácká veřejnost reagovala na pořady, které se běžně vyskytují v dětském vysílání zejména ve skandinávských zemích, a které s absolutní samozřejmostí hovoří v rámci edukace dětí o vagíně, penisu, masturbaci apod.
Například v nedávné době odvysílala švédská veřejnoprávní televize v rámci osvětového zdravotnického pořadu písničku, v níž zpívají animovaný penis s animovanou vagínou. Norská televize zase na plastových modelech učila děti souložit a masturbovat.
Je zřejmé, že podobné obsahy by česká veřejnost považovala za neakceptovatelné.
