Česká televize uvedla v první polovině roku 2014 v rámci volného cyklu Dobrodružství vědy a techniky pořad Cukr, časovaná bomba. Jelikož se na stránkách webu Děti a média často zabýváme problematikou reklamy na nezdravé potraviny, pokud jsou cílené na děti, nelze se nezmínit ani o tomto dokumentu. Ten se ovšem celou věcí zabývá daleko komplexněji, nejen samotnými reklamami, které jsou zmíněny spíše okrajově. Přesto si zaslouží naši pozornost.
Jak již název napovídá, dokument se zaměřuje na úskalí, která plynou z přílišné konzumace cukru v jeho mnoha podobách. V pořadu jsou zobrazeny zejména německé reálie, avšak vzhledem ke kulturní i geografické blízkosti Německa s ČR můžeme řadu jeho postřehů zobecnit.
Každý Němec sní za rok více než 34 kg cukru. Němci patří k nejtlustším Evropanům: 50 % německých žen a téměř 70 % německých mužů má nadváhu, mnozí jsou přímo patologicky obézní. Somatické důsledky: omezená hybnost, srdeční choroby, diabetes.
Poslední desetiletí trpí stále více mladých lidí cukrovkou II. typu, která byla vždy považována za nemoc dospělého věku. Každý rok v Německu přibude 300 000 nových případů. Choroba se netýká pouze lidí bojujících s váhou – asi 15 % nemocných trpících diabetes II. typu je štíhlých.
Jedná se ovšem o celosvětové téma. Dr. Robert Lustig z Kalifornské univerzity říká, že pokud jde o redukci spotřeby cukru, potřebujeme společenskou shodu. Spotřebu cukru je nutno snížit a musí se tak dít na úrovni celé společnosti, protože jedinec v tomto případě mnoho nezmůže. Cukr je návykový a také všude dostupný.
Jednou z cest, jak omezit přísun cukrů, je zákaz reklam na sladkosti. V USA se na toto téma velmi diskutuje. Společnost Disney Channel je podle dokumentu první mezi „velkými firmami“, která se rozhodla od roku 2015 zcela vyřadit reklamu na sladkosti ze svých dětských televizních pořadů a naopak doporučovat konzumaci ovoce. Toto reklamní omezení však bude platit jen v USA, kde Disney prodává pod svou značkou výrobky s nízkým obsahem cukru.
Dokument vznáší otázku, zda i v Německu není načase „podívat se na cukr o něco kritičtěji“ a „zakázat v programech pro děti reklamu na sladkosti nebo uvádět více pravdivých informací o sladkých nápojích, jak se děje v jiných evropských zemích, např. ve Francii či ve Finsku“.
●
V pořadu vystupuje severoněmecká rodina se třemi dětmi, která zároveň slouží jako jakýsi modelový příklad. Všichni v rodině sportují, nejvíce 11letý syn, kterému však zároveň velmi chutná sladké. O něm se dá bez přehánění říci, že je na sladkostech vysloveně závislý. Sladké mají ovšem rádi i ostatní rodinní příslušníci. Sledovaná rodina podstoupila experiment – existovala bez cukru celý týden, což například znamenalo oželet i čokoládu a želé medvídky k televizi.
Experimentu předcházela určitá příprava. Rodina si pro potřeby dokumentu připravila přehled toho, co běžně její členové jedí a pijí a sepsala seznam za tři dny.
Při tvorbě seznamu zaznívaly věty typu „já si dám něco sladkého dost často“ a „když nejím sladkosti, něco mi chybí, bez nich se nemohu pořádně soustředit, pro mě je to součást každodenního života“.
Nutriční institut následně spočítal, kolik činila denní spotřeba cukru každého člena rodiny. Otec rodiny sní každý den 20 kostek, matka 19 kostek, 18letá dcera Luisa 13 kostek, 17letá dcera Isabel 17 kostek (ta hlavně v nápojích). Ovšem nejvíce cukru sní denně 11letý Lucas – 28 kostek. To představuje ročně 35 kg cukru, což je více, než sám váží. Toto množství bylo v pořadu názorně předvedeno; když rodina na stůl vysype Lucasův roční příděl cukru, zazní konsternované konstatování: „Jde z toho strach.“
Pokud by se Lucasův přístup ke stravování nezměnil, než dosáhne věku 30 let, sní 800 kg cukru. Než dosáhne 60 let, bude to 1.500 kg cukru. Dokument zdůrazňuje, že přitom nemusí sníst jedinou kostku.
Některé potraviny obsahují cukr zcela zjevně, v některých je obsažen skrytě. Cukry ve formě uhlovodanů jsou např. v chlebu či těstovinách. Dá se dokonce říct, že cukr je ve většině výrobků, které všichni klademe do košíku v obchodě s potravinami, má pouze jiná jména. Pečlivé zkoumání etiket navíc v tomto případě příliš nepomůže, neboť z obalů mnoha výrobků se zákazník o obsahu cukru nedozví nic. Až od konce roku 2016 bude v Evropské unii nutno uvádět na obale přesné množství cukru ve výrobku.
Cukry poskytují energii, kterou člověk nezbytně potřebuje, ovšem jejich přebytek škodí. Chuť na sladké je vrozená – mateřské mléko je sladké. Skutečnost, že je něco sladké, nám signalizuje, že to není jedovaté. Proto je cukr tak přitažlivý. Pro naše předky byl ovšem vzácností, dnes je běžný.
V Německu se vyrábí a používá řepný cukr – sacharóza, který neobsahuje žádné vitaminy ani minerály, jen kalorie. Třtinový cukr nepředstavuje z nutričního hlediska žádný rozdíl.
Nezbývá než si osvojit znalost základních pojmů. Cukr se často skrývá pod obecným názvem karbohydráty; vše, co je označeno jako karbohydráty, jsou vlastně cukry. Běžný cukr je sacharóza. Mléčný cukr se skrývá pod označením laktóza.
Maltodextrin je směs cukru se škrobem, a proto je méně sladký. Ze škrobu vyráběný glukózový sirup se používá zejména při výrobě bonbonů. Glukózo-fruktózový sirup, jinak též isoglukóza, je průmyslový cukr, který se velmi často přidává do potravin a vyrábí se z kukuřice. Cukru rozpuštěnému ve vodě se říká invertní sirup a často se používá ve zmrzlinách. Med, což je z 80 % cukr, se objevuje např. v ochucených ovesných vločkách.
Největší obsah cukru mají cukrovinky, ale stejné množství je ho i v průmyslově vyráběných nápojích. Většina nápojů určených dětem přitom usiluje o image zdravých ovocných potravin.
Cukr (sacharóza), který používáme v domácnostech, se skládá z glukózy a fruktózy – a každou z nich lidské tělo zpracovává odlišně.
Glukózu pomáhá trávit hormon inzulin. Fruktóza byla dlouho považována za zdravější složku, neboť játra ji zpracovávají bez přispění inzulinu, ukazuje se však, že i ona se podílí na vzniku obezity a diabetes. V játrech se ukládá, což vede k tzv. tučným játrům, a to i u dětí, pokud ji konzumují hodně.
Děti by se měly vyvarovat pití slazených nápojů, sladkých džusů právě proto, že obsahují fruktózu. Naopak ovoce je zdravé, přestože obsahuje mnoho fruktózy, neboť zároveň obsahuje i vitaminy a má v sobě rovněž vlákninu, které podporuje trávicí procesy a brání tomu, aby cukr rychle pronikal do jater.
●
Laboratorní rozbor prokázal následující: Pivo a víno obsahují poměrně málo cukru, neboť ten je fermentací proměněn na alkohol; málo je ho i ve vinných moštech. Ovocné džusy a kofeinové nápoje stojí zhruba někde uprostřed pomyslné škály.
Velké množství cukru naopak obsahuje tzv. perlivý čaj od McDonald's, latté čaj a čokoládové nápoje (Nesquik). Ještě více cukru obsahuje Coca-Cola.
Nejvíce cukru ovšem obsahuje mangový koktejl (Smoothie) – 12,7 %. Tyto módní ovocné mixované koktejly jsou vyrobeny z ovocných koncentrátů, a tedy obsahují velké množství ovocného cukru – ve 100 ml je ekvivalent 4 kostek cukru. Hodně cukru bývá i v džusech – lahvička grepovo-pomerančového džusu Granini obsahuje 7 kostek cukru.
Malá lahev Coca-Coly obsahuje 18 kostek cukru. Údaje o doporučené denní dávce cukru na etiketě se ovšem nevztahují na celé balení, ale jen na polovinu láhve. Výrobce totiž sám doporučuje, že není dobré vypít najednou více než polovinu láhve, ale – jak zazní v dokumentu – nikdo si nenechá půlku láhve na později, nápoj zvětrá, vyšumí.
Dokument proto konstatuje, že výrobci prostřednictvím takovýchto jednoduchých legálních triků utajují před zákazníky údaje o potenciální škodlivosti svého zboží.
●
Téma obezity je vysoce aktuální nejen v Německu, ale i v Americe. V New Yorku zemře každý rok 6.000 lidí na choroby způsobené obezitou. Tamní radnice proto stojí za autorstvím preventivního videa, které obsahuje následující údaje (ze záběrů je zřejmé, že se jedná o nápoje z fast foodů): Ranní limonáda obsahuje 16 kostek cukru, ledový čaj k obědu jich obsahuje 18, odpolední mražená káva 32, dvě sklenice coly k večeři 27 kostek – dohromady to dělá 93 kostek cukru denně jen v nápojích. Vysoká konzumace cukru vede k obezitě, cukrovce II. typu, srdečním chorobám a dokonce k určitým druhům rakoviny.
Vyhraněný (mezi vědci zatím menšinový) názor zastává (již zmiňovaný) lékař Robert Lustig z Kalifornské univerzity v San Francisku. Je přesvědčen, že cukr je nebezpečný způsobem, jakým se v těle metabolizuje. Nejde jen o tzv. prázdné kalorie. Je to toxin sám o sobě podobně jako nikotin či alkohol. Cukr se podílí na 25 % civilizačních chorob.
Že cukr může být skutečný toxin, naznačují i výsledky Harvardovy univerzity v Bostonu, což je špičkové pracoviště se skvělou mezinárodní pověstí. Vědci zde zkoumají vznik nádorů a v této souvislosti se zabývají i cukrem – jak v dokumentu opakovaně zazní, nádory totiž cukr „mají rády“.
Pacienti zde podstupují snímkování pozitronovou emisní tomografií a při této proceduře jim v těle koluje glukózový kontrastní roztok – je to jedna z moderních metod diagnostiky karcinomu. Lékaři kontrolují, které buňky spotřebovávají cukr nejsilněji, a dle toho rozpoznávají, kde nádor sídlí.
Prof. Lewis Cantley se domnívá, že v mnoha případech je příčinou vzniku rakoviny v první řadě extrémní konzumace cukru. Doporučuje, aby každý konzumoval tak málo cukru, jak je to jen možné. Dodává, že pokud by bylo ve společnosti dosaženo radikálního snížení konzumace cukru, v oblastech, jako je Evropa či USA, by došlo ke snížení výskytu rakoviny až o 30 %.
Jedná se o hypotézu. Je však již dokázáno, že 24 různých typů rakoviny postihuje především diabetiky. Hormon inzulin v těchto případech hraje rozhodující roli. Čím je člověk mladší, když se u něj rozvine diabetes, tím větší je riziko, že u něj později dojde i k rozvoji specifického typu rakoviny.
●
Přemíra cukru tedy vede k závažným, leckdy fatálním onemocněním, přesto tyto dnes již široce známé skutečnosti mnozí ignorují. Je snad naše slabost pro sladké skutečnou závislostí?
Pomocí magnetické rezonance bylo zjištěno, že u patologicky obézních lidí vyvolávají obrázky sladkostí jiné mozkové odezvy než obrázky dejme tomu ovoce. Během smyslové stimulace sladkostmi se u těchto lidí aktivuje specifická oblast mozku, tzv. mezolimbický systém. Reakce těchto struktur známe z jiných závislostí – např. alkoholových. Jinými slovy, cukr aktivuje stejná mozková centra jako alkohol. Tato specifická mozková aktivita ovlivňuje potravní chování a velmi silně poznamenává každodenní existenci. Reakce dopaminového systému vedou k tomu, že vše, co je spojeno s cukrem, vnímají obézní lidé jako důležité, významné – a při chůzi ulicemi reagují na výlohy cukráren a fast foodů zcela jinak než jejich neobézní spoluobčané. V pořadu ostatně hovoří žena, která byla závislá na sladkém – každý den jedla několik čokolád a nakonec vážila 300 kg; pomohla jí až operace žaludku.
Vysoká spotřeba cukru tedy ovlivňuje náš mozek a změny na mozku jsou dlouhodobé. Mozek si příjemné vjemy uloží a ty tam zůstanou trvale. Vědci v tomto ohledu provedli přesvědčivé výzkumy na potkanech a předpokládají, že k obdobné restrukturalizaci mozku dochází i u lidí.
●
A výsledek týdenního experimentu německé rodiny? Asi není velkým překvapením, že žádný člen rodiny jej nenesl zrovna lehce. Sladké chybělo. Jediné sladkosti, které si všichni mohli dopřát, bylo ovoce – a toho v tyto dny náhle konzumovali trojnásobek.
Jeden z členů domácnosti dokonce uvedl, že několikrát ani nesnídal, protože nebyla chuť na nic, co bylo povoleno jíst. Rodina konstatovala, že dlouhodobě by se bez sladkého rozhodně neobešla.
Sladké také chybělo víc mimo domov, kde se jednotliví členové domácnosti nemohli vzájemně hlídat, a naopak byli vystavováni všemožnému pokušení ze strany okolí, například na narozeninové oslavě kamarádů.
Bolestným se ukázalo být zjištění, že při vaření je nutno vyřadit téměř všechny polotovary či konzervy, neboť téměř ve všech je cukr.
Přece jen se však po skončení experimentu rodina pokusila spotřebu cukru omezit. Při pečení koláče vyzkoušela cukr nahradit sladidlem – stévií, která je v Německu od roku 2011 oficiálně schválena jako alternativa cukru. Sladký prášek je vyroben z listů stévie sladké a maltodextrinu, směsi lehce stravitelných cukrů (stévie má totiž velkou sladivost i v minimálním množství, a ve směsi jsou jí proto pouhá 3 %). Koláč tedy není zcela bez cukru, ale jeho obsah je v něm významně snížen. Zdá se však, že dětem tato alternativa klasického cukru moc nechutnala – poukázaly na odlišnou chuť a vůni.
Jediný člen rodiny, který se dle vlastních slov nyní vědomě hlídá a jí méně sladkého, je matka. Naopak nejmladší syn s nezdravou zálibou v cukru nic omezovat nehodlá. Dokonce se nyní snaží si vynahradit vše, co během týdenního experimentu zameškal.
●
Na příkladu německé rodiny je tak názorně ukázáno, jak všudypřítomný je cukr v našem životě. Nejedná se již o lahůdku, o pamlsek, který si člověk dopřeje jednou za čas, ale je konzumován pravidelně, každodenně a často i nevědomky. Tento stav ohrožuje zejména děti – dětská obezita se stává palčivým problémem v celé konzumně vyspělé společnosti. Nejde přitom zdaleka jen o estetický problém, ale především o zdravotní – a to zásadní.
Nelze proto než konstatovat, že výrazné omezení či dokonce zákaz reklam na sladké a jinak nezdravé potraviny ve vysílání dětských pořadů a celých programů by představovalo významný a velmi důležitý krok vpřed. Bez systémových změn lze totiž v nápravu doufat jen stěží.
Lenka Burešová
