Ve dnech 30. 5.–5. 6. 2014 se ve Zlíně uskutečnil 54. ročník Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež. Jedná se v současnosti o jednu z největších filmových přehlídek svého druhu na světě, v rámci které se v letošním roce uskutečnila projekce více než 300 snímků z 50 zemí světa.
Mimo filmové projekce byly v rámci programu festivalu pořádány semináře, workshopy, diskuze a jiné akce týkající se nejen filmu, ale i aktuálních problémů dětí a dospívajících.
Z těchto akcí lze zmínit například seminář upozorňující na neuspokojivou situaci v oblasti distribuce zahraničních filmů pro děti a mládež s důrazem na evropskou produkci.
Distribuce je ovládána zejména poptávkou, která upřednostňuje líbivost, dějovou pestrost a reflexi současných trendů, což je mnohdy v kontrastu k obsahu současné evropské tvorby, která z pohledu toho, co bylo na festivalu prezentováno, je značně temnější, obsahově náročnější k pozornosti a není primárně určena k zábavě a odreagování. Evropská studia se často pouštějí do kontroverzních témat, otevírají složité lidské otázky a poukazují na problémy současných dětí a jejich rodin. Tato témata, která jsou jistě velmi přínosná a smysluplná, ovšem nebývají pro distributory, vysílatele a potažmo i samotné dětské diváky příliš atraktivní.
Nelze se divit, že distributoři, motivovaní ekonomickou nutností, raději sahají po divácky přitažlivých titulech. Takřka jedinou pojistkou záchrany evropské tvorby pro děti a rovněž zájemců o tato díla jsou zákonné kvóty, které nutí provozovatele televizního vysílání a rovněž poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání vyhradit část svého programu evropské tvorbě a také evropské tvorbě nezávislých producentů. V případě televizního vysílání musí evropská tvorba tvořit dokonce nadpoloviční podíl ve vysílání, i když se z této povinnosti někteří provozovatelé vymaňují odkazem na její neproveditelnost.
Zlínský festival letos v soutěžní i nesoutěžní sekci představil řadu filmů, které poskytly vhled do života současných dětí a mladistvých, bohužel mnohdy značně neutěšený či alespoň výrazně vzdálený od představy bezstarostného hravého dětství. Přes toto takřka jednotící pojítko ovšem bylo pro diváky skutečným zážitkem seznámit se s pestrou nabídkou kinematografií doslova napříč celým světem. Na přehlídce bylo možné seznámit se i s velmi exotickými kinematografiemi, včetně indické, mongolské či íránské.
O pesimismu a zoufalství v životě dětí dnešního světa vypovídal obsah sekce „Ve stínu války“, kde byly prezentovány krátké filmy a dokumenty zaměřené na strasti a také velké malé radosti dětí stižených válečnými konflikty v Iráku či Afghánistánu.
V rámci sekce „Vzdálené dětství“, ve snímku Cesta do školy, tvůrci z Francie, Číny, JAR, Brazílie a Kolumbie barvitě popsali problémy dětí pramenící z nenaplnitelé touhy po vzdělání, které je jediným prostředkem a nadějí k lepší budoucnosti. Íránský film Tatínkovo kolo ztvárňuje zodpovědnost dospívajícího chlapce za chod a čest rodiny po úmrtí otce. Pohled do života íránského chlapce musí být pro běžné zhýčkané evropské dítě zcela novou a nečekanou zkušeností.
Kromě zmíněných témat byla v rámci letošního ročníku blíže představena polská kinematografie v rámci „Dnů polské kinematografie“. Přehlídka nabídla nejen současnou polskou tvorbu o dětech a pro děti, ale i retrospektivu této kinematografie, a to včetně tvorby takových gigantů, jakými jsou Andrzej Wajda (představen mj. snímky Katyň, Korczak a Člověk z mramoru) či Krzysztof Kieślowski (snímek Amatér). Z nové tvorby pak lze zmínit snímek Vrány (režie D. Kedziarzawska) o deprivaci a frustraci desetileté holčičky z nedostatku citu matky, kterou si kompenzuje únosem malé holčičky.
Letošní zlínská přehlídka jistě uspokojila každého milovníka filmové tvorby, leč bohužel o životě současné nejmladší generace vypovídala spíše neradostně.
Jiří Hadaš
