Dětská nadváha a obezita je bezesporu závažným problémem naší doby a prostřednictvím televizního či rozhlasového vysílání se dotýká i Rady pro rozhlasové vysílání. Stravovací návyky dětí totiž mohou být nepříznivě ovlivněny i televizními reklamami. Konkrétně reklamami na nezdravé potraviny s vysokým obsahem cukrů, tuků a soli, zejména pokud se primárně zaměřují přímo na dětského diváka.
Jelikož dětský divák nemá dosud realistickou představu o fungování a cílech reklamy a považuje ji za informaci, nikoliv za nadsázku s komerčními cíli, mohou jej takové reklamy skutečně snadno ovlivnit a „vychovávají“ z něj do budoucna pravidelného konzumenta chuťově lákavých, nicméně energeticky vydatných a složením nevhodných jídel a pochutin.
Že taková strava není zdravá a organismu prospěšná, je zřejmé – a tomu, nakolik je nezdravá, a jaké může mít dopady na lidské zdraví, pokud je konzumována v nadměrné míře, se věnuje právě film Super Size Me amerického dokumentaristy Morgana Spurlocka, a to i s přihlédnutím k problematice dětské nadváhy a obezity.
Tento snímek pochází z doby autorových začátků (rok 2004) a on zde sám na sobě zkouší poměrně drastický stravovací experiment – hodlá zjistit, jaké následky bude mít, když se bude měsíc stravovat výhradně u společnosti nabízející rychlé občerstvení McDonald's. Film získal nominaci na Oscara v kategorii dokument.
Při sledování snímku je samozřejmě nutno přihlédnout ke specifičnosti amerických reálií, které se s evropskými a tedy i s českými zcela neshodují. Nicméně je politováníhodnou skutečností, že i v České republice je dětská obezita na vzestupu. Mnohé informace, které v dokumentu zazní, lze tak proto brát jako důrazné varování.
Kromě samotného experimentu, jenž bude podrobněji popsán dále, zazní ve filmu i několik zajímavých informací, pokud jde o výživu dětí na (amerických) školách a dopadu stravovacích návyků na jejich schopnost soustředění a učení.
V dokumentu je uvedeno, že od roku 1980 se počet dětí s nadváhou v USA zdvojnásobil, v případě adolescentů dokonce ztrojnásobil. Snímek ostatně začíná pohledem na cca 30 dětí různé barvy pleti, které sedí v několika řadách za sebou a skandují: „McDonald’s, McDonald’s! Kentucky Fried Chicken a Pizza Hut (…) Mám rád jídlo!“
John F. Banzhaf, profesor práv z George Washington University, který je poradcem ve věci žaloby proti McDonald's, uvádí, že je třeba se zaměřit zejména právě na společnost rychlého občerstvení McDonald's, neboť právě ona nejvíce cílí na malé děti.
Ve svém vyjádření uvádí, že tento řetězec při svých pobočkách provozuje rozsáhlé dětské koutky („playplace“), zakládá si na oslavách dětských narozenin, a snaží se přilákat dvouleté, tříleté a čtyřleté děti. Řetězec jako první začal s programem „happy meals“ (jídlo je balené ve veselých barevných krabičkách s „dětskými“ potisky) a v současnosti dává k dětským jídlům hračky, které „musíte mít“.
V prostorách restaurace také vystupuje klaun, oděný do červených a žlutých barev a v televizi s tímto klaunem běží kreslený seriál. Děti si proto snadno zapamatují, že tu byly s rodiči, hrály si tady, dostaly zde i hračku.
Vědec Margo Wootan (Center for Science in the Public Interest) uvádí, že většina (amerických) dětí umí říct slovo McDonald's, ještě než pořádně mluví.
V návaznosti na toto tvrzení byla ve filmu prezentována situace, kdy byly malým dětem ukazovány obrázky význačných osobností. O identitě Ronalda McDonalda, postavičce, která propaguje McDonald’s, nebylo pochyb – všechny děti věděly, že je to postava z televize a reklam.
V dokumentu je dále uvedeno, že americké dítě vidí ročně v televizi 10.000 reklam na jídlo. Z toho jich 95 % propaguje sladkosti, sladké nápoje a fast food.
McDonald’s investoval v roce 2001 do reklam v médiích – tj. v rozhlase, televizi a tisku – 1.4 miliardy dolarů. Společnost Pepsi investovala přes 1 miliardu, Hershey utratil za reklamu na své cukroviny 200 milionů. Naopak kampaň „ovoce a zeleninu 5x denně“ měla na svém vrcholu celkový rozpočet pro všechna média cca 2 miliony dolarů.
Marion Nestle (Chair of Nutrition and Food Studies, NYU) zdůrazňuje, že všechna ta trička, kupóny, hračky a dárky v podnicích rychlého občerstvení jsou všudypřítomné marketingové nástroje. Nejagresivněji propagované jídlo se konzumuje nejvíc.
Problém dětské nadváhy a obezity je v průběhu dokumentu rozvíjen hned několikrát. Dalším tématem, kterým se pořad zabývá, je zjevně mizivé povědomí o zdravějším životném stylu u značné části populace.
Jako odstrašující případ může sloužit čtrnáctiletá dívka, která navštěvuje 8. třídu základní školy, a hovoří o tom, jak se nedokáže přimět zdravěji jíst. Její rovněž obézní matka uvádí, že dřív byla dcera drobounká, ale že mají tloušťku v rodině, a že pradědečka této matky museli pohřbít v bedně od klavíru.
William Klish (Head of Dept. of Medicine - Texas Children's Hospital) uvádí, že onemocní-li člověk cukrovkou před 15. rokem života, zkrátí mu tato choroba život o 17 až 27 let.
Zhruba 20 % obézních dětí má zvýšené jaterní testy. Těmto dětem je následně prováděna biopsie, která ukazuje, že polovina z nich má na játrech jizvy způsobené fibrózou, což je rané stadium cirhózy. V dospělém věku jim – pokud nezmění své stravovací a pohybové návyky – selžou játra a čeká je buď transplantace, nebo smrt. Bude-li současný trend pokračovat, každé 3. dítě narozené v roce 2000 onemocní cukrovkou.
Kelly Brownell, profesor z Yale, hovoří o „jedovatém prostředí“ a fyzické pasivitě a uvádí, že epidemie obezity, kterou trpí 60 % populace – a rekordní počet dětí – je podle všech norem krize. Laciné tučné jídlo je všudypřítomné a tak snadno dostupné – například na benzinkách, kde prodávají víc sladkostí a limonád než benzinu. Vše se dnes prodává ve větším balení a prodejci jsou vycvičení, aby zákazníkovi prodali větší porci.
V amerických školách mívají děti k obědu sušenky či různé sladkosti a hranolky s kečupem a různé sladké nápoje s vysokým obsahem cukru.
V dokumentu byla představena škola, která se účastní federálního programu školních obědů, které hradí ministerstvo zemědělství. Většinou jsou to ohřívané balené, vysoce kalorické pokrmy. Jídlo je předpřipravené, jen se ohřeje. Pouze šest jídel z 36 za měsíc je čerstvých.
Odlišný přístup naopak mají ve škole pro studenty, kteří mají problémy s chováním. Mají zde program zdravé výživy.
Studentům je zde servírován velmi pestrý výběr čerstvých zeleninových salátů a ovoce a jídla s nízkým obsahem tuků a cukrů, chemicky neupravená, bez barviv a konzervantů, bohatá na celozrnnou mouku. Neužívají zde hovězí a pokrmy nesmaží. Vše je čerstvé, nic není z konzerv nebo polotovarů či ohřívaných pokrmů. Odstranili zde také nápojové automaty a začali nabízet vodu.
Dle vyjádření zaměstnanců školy se chování studentů obecně zlepšilo a stali se mnohem soustředěnější, lépe se nyní učí. Strava zde nabízená je přitom cenově srovnatelná s ostatními stravovacími programy.
Důvod, proč tento program není rozšířen, je dle dokumentu ten, že firmy, nabízející nezdravé potraviny se brání, nechtějí se nechat vyšachovat, nechtějí přijít o zisky, naopak chtějí děti navyknout na své produkty. Jejich lobby proto účinně brání změnám, neboť potravinářský průmysl je v USA obrovský byznys.
Pokud jde o samotný jídelní experiment, jehož se autor sám na sobě dopustil, je v průběhu dokumentu popsán podrobně a s mnoha subjektivními komentáři aktéra. Na závěr nicméně zazní tvrdá lékařská data.
Úvodní pasáže snímku obsahují obecné údaje o „obézní Americe“ – nadváhou nebo obezitou trpí téměř 100 miliónů Američanů, což představuje více než 60 % dospělé populace.
Je řečeno, že USA ovládá firma McDonald’s s 43 % trhu s rychlým občerstvením, a je dostupný i pacientům v nemocnicích (toto sdělení doprovází záběr z areálu nemocnice na šipky s nápisy „McDonald's“ a „Emergency“, tj. „pohotovost“, umístěné vedle sebe a ukazující stejným směrem). Obezita je přitom po kouření nejčastější příčinou předčasného úmrtí – ročně v USA na problémy spojené s obezitou zemře přes 400.000 lidí.
Autor zmiňuje žalobu z roku 2002, kdy několik obézních Američanů zažalovalo „ty parchanty z fast foodů“ za to, že jim prodávají nezdravá jídla. První proces se konal v New Yorku a týkal se dvou dívek: 14leté (147 cm, 77 kg) a 19leté (167 cm, 122 kg).
Dle právníků McDonald's jsou ovšem rizika konzumace jejich jídel dostatečně známa (!) a nelze prokázat, že za zdravotní problémy dívek mohou výhradně produkty McDonald's. Při soudním líčení McDonald’s uvedl na svou obhajobu „všeobecně známou skutečnost“, že jakékoli jím upravené jídlo je škodlivější než před zpracováním.
Soud nicméně rozhodl, že pokud bude shledáno prokazatelným, že se McDonald's snaží cíleně ovlivnit lidi, aby jedli každý den výhradně jejich jídlo, mohou se dívky domáhat odškodnění. (Žaloba dívek byla později zamítnuta, nelze prý prokázat, že za jejich potíže může jídlo u McDonald's.)
Autor se následně zabývá logickou otázkou, zda za epidemii obezity mohou pouze řetězce rychlého občerstvení a kde končí osobní zodpovědnost a začíná zodpovědnost korporací. Rozhoduje se pro výše nastíněný experiment – bude u McDonald's po dobu jednoho měsíce snídat, obědvat i večeřet. Pravidla stanovuje následující:
1) Pokud mu obsluha nabídne porci „super size“ (tj. extra velkou porci), je povinen ji přijmout.
2) Smí jíst pouze potraviny z McDonald's, včetně nápojů.
3) Musí alespoň jednou ochutnat vše, co je na jídelníčku.
Součástí režimu je i omezení pohybu tak, aby kalorický výdej odpovídal výdeji průměrného Američana.
Autor se před započetím experimentu rozhodne pro trojitý lékařský dozor a navštíví kardiologa, gastroenteroložku a praktického lékaře.
Je změřen a zvážen: při výšce 187 cm váží 84 kg a má pouhých 11 % tělesného tuku. BMI (index tělesné hmotnosti) je u něj tedy v normě.
Je shledán zcela zdravým, bez výraznější rodinné zátěže. Lékaři konstatují, že hladina cholesterolu i cukru je u něj nízká, krevní obraz i hladina železa v normě, funkce jater a ledvin rovněž, triglyceridy na nízké hodnotě.
Kardiolog předpokládá, že se Spurlockovi během experimentu zvýší hladina triglyceridů, ovšem jinak vše zůstane při starém, neboť tělo je velmi adaptibilní. Praktický lékař varuje před nárůstem cholesterolu a váhy.
Autor se tedy pouští do svého experimentu. Je zřejmé, že jídlo mu od začátku chutná, nicméně když si dá druhý den „extra size“ porci, ukazuje se, že jeho žaludek, do té doby zvyklý na veganskou kuchyni, takovou prudkou změnu snáší obtížně. Třetího dne si autor stěžuje na bolest žaludku. Jak experiment pokračuje, objevují se stále nové obtíže.
7. den se autor začíná cítit celkově hůře, přičemž popisuje tlak na prsou. 9. den cítí depresi. Svoje pocity popisuje v tom smyslu, že jídlo je chuťově skvělé, ale člověk má rychle zase hlad a chce jíst víc a víc.
Při lékařské kontrole je zjištěno, že za 12 dní přibral skoro 8 kg. Dle vyjádření nutriční specialistky jedl v těchto dnech 2 x více, než potřebuje. Autor zjišťuje, že na jídelníčku McDonald's je jen 7 položek bez cukru; cukr zde obsahují i saláty.
18. den autor popisuje únavu a bolest hlavy. Lékařská kontrola ukazuje, že hladina cholesterolu se mu znatelně zvýšila. Největším šokem jsou však výsledky jaterních testů. Jsou konstatována zanícená, nemocná játra. Autor je vyčerpaný, letargický a cítí se mizerně. Lékař radí ukončení pokusu.
Spurlock se nicméně i přes varování rozhodne v experimentu pokračovat. 21. den se vzbudí ve 2 hodiny ráno, špatně se mu dýchá, cítí horkost a buší mu srdce. Lékař následně říká, že krevní testy jsou alarmující, a radí okamžité ukončení experimentu.
Jaterní testy jsou shledány jako velmi špatné. Lékař se vyslovuje v tom smyslu, že kdyby byl jeho pacient alkoholik, řekl by mu, že pokud bude takto pít dál, zemře. Vyjadřuje svůj údiv nad tím, že je možné si takto zničit játra vysokoenergetickou dietou.
25. den autor konstatuje, že začíná být namáhavé jenom vyjít schody. Na první pohled je zřejmé, že od počátku experimentu výrazně přibral. Nakonec svůj pokus dotahuje až do konce.
Závěrečné vážení ukáže váhu 94.5 kg. Autor za 30 dnů přibral 11 kg.
Má nemocná játra (zánět a tvrdnutí jater) a zvýšila se mu hladina cholesterolu.
Tělesný tuk se zvýšil z 11 % na 18 %, riziko onemocnění srdce a cév se téměř zdvojnásobilo, stejně jako pravděpodobnost srdečního selhání.
U autora je dále konstatována depresivita, vyčerpanost, náladovost a poruchy v sexuálním životě. Dostavilo se bažení po jídle, v případě snahy jídlo omezit naopak bolest hlavy.
Detoxikační dieta srazila hladinu cholesterolu a jaterní testy zpět na normál za 8 týdnů. Shodit 9 kg trvalo 5 měsíců, zbývající 2 kg dalších 9 měsíců.
●
Nutno zmínit, že dokument se kromě ocenění dočkal i kritiky včetně označení „protifastfoodová agitka“. Lze také souhlasit, že pořad v podstatě neodhaluje nic nového pod sluncem – podle všeho však je třeba na rizika nezdravých potravin upozorňovat znovu a znovu.
V každém případě pořad nabízí zajímavé informace a může poskytnout představu, jakým způsobem cílí propagace společností provozujících rychlé občerstvení na své zákazníky, a to včetně dětí.
Lenka Burešová
