Fakt, že mezi 6. a 22. hodinou rozhlasové a televizní programy nesmějí do svého vysílání zařazovat pořady a upoutávky ohrožující fyzický, psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých. je veřejnosti velice dobře známý. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dostává řady diváckých stížností, které upozorňují na odvysílání pořadu v tomto chráněném čase, který, dle názoru stěžovatelů, je v rozporu s touto zákonnou povinností.
Diváci upozorňují na násilné obsahy, na explicitní ztvárnění sexuálního chování, na vulgární vyjadřování, na zobrazování kouření, užívání drog apod. Tito stěžovatelé oprávněně očekávají, že Rada v daném případě zasáhne a provozovatele vysílání, který jednal v rozporu se zákonem, bude adekvátně sankcionovat. To Rada v případech, kdy se podezření diváka potvrdí, vždy činí.
Rada ovšem při své činnosti mnohdy naráží na problémy s nejednoznačným výkladem znění zákona.
Konkrétním příkladem je správní řízení, které Rada vedla v souvislosti s odvysíláním pořadu Sejmi eso na programu CINEMAX. Provozovatel tohoto programu zařadil film do vysílání ve 21.40 hod., tedy jen krátce před 22. hodinou, která je dle zákona hranicí, po níž může již provozovatel legitimně vysílat pořady s rizikovým obsahem.
Analýza filmu jednoznačně prokázala, že jde o snímek nebezpečný pro dětského diváka. Film obsahuje brutální násilné scény, mučení a vraždění. Ve většině států, kde byl promítán a kde funguje systém označování pořadů symboly upozorňujícími na nevhodnost pořadu pro jednotlivé věkové kategorie diváků, je film uváděn s označením 15, 16 či v některých případech dokonce 18 let.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání proto s provozovatelem zahájila správní řízení pro možné porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., které zakazuje, aby provozovatel v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin zařazoval do vysílání pořady ohrožující dětské diváky. Správní řízení bylo ukončeno uložením pokuty ve výši 100 000 Kč.
Provozovatel ovšem správní rozhodnutí Rady napadl žalobou u Městského soudu v Praze. Jedním z argumentů, jimiž chtěl zvrátit uložení pokuty, bylo, že na odvysílání daného filmu nelze povinnost zákazu zařazení mezi 6. a 22. hodinou aplikovat, jelikož pořad sice začal v tomto chráněném čase, ale většina scén, které lze považovat za ohrožující, běžela až po 22. hodině. Provozovatel tedy vyjádřil přesvědčení, že Rada se může při své dozorové činnosti zabývat vždy jen obsahem odvysílaným před 22. hodinou.
Tento názor považuje Rada za zcela chybný, jelikož sankci lze vždy uložit pouze za pořady jako celky, nikoliv za jednotlivé scény či části pořadu. Příslušné zákonné ustanovení zakazuje zařazovat mezi 6. a 22. hodinou ohrožující pořady. Jinými slovy provozovatel až do 22. hodiny nesmí zařadit pořad, který je pro děti ohrožující.
V rámci následného soudního přezkumu rozhodnutí Rady a rovněž rozsudku Městského soudu v Praze dal Nejvyšší správní soud za pravdu výkladu Rady, když konstatoval:
"Při posuzování důvodnosti této námitky vycházel Nejvyšší správní soud zejména ze znění příslušných ustanovení zákona o vysílání. Podle § 32 odst. 1 písm. g) tohoto zákona je provozovatel povinen nezařazovat v době od 06.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Ani v tomto, ani v žádném jiném, ustanovení zákona o vysílání přitom není nikterak stanoveno, že je třeba rozlišovat u pořadů, jejichž vysílání začíná před 22.00 hod. a které končí po 22.00 hod., jaký je obsah vysílání v každém z uvedených časových pásem, a pro účely naplnění uvedené skutkové podstaty správního deliktu zohledňovat výlučně obsah pořadu v jeho části do 22.00 hod. Citovaná dikce právní úpravy naopak jednoznačně zapovídá v uvedené době zařazovat pořady způsobilé ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, tzn., že porušení povinnosti nespočívá primárně ve vysílání ohrožujících scén, ale již v tom, že v uvedené době byl pořad do vysílání zařazen a svým vysíláním byl způsobilý psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých ohrozit. To, že dané zákonné ustanovení ukládá nezařezovat v dané době pořady, které... pohledem jazykového, systematického zřetelně svědčí tomu, že míří na pořady jako celek, čemuž a contrario svědčí i rozdílné dikce v některých jeho jiných částech [písm. d) a f)], kde naopak zákonodárce míří na jmenovité záběry či jejich typy (zapovídají se záběry obsahující podprahová sdělení, či záběry zobrazující osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost). Úvaha, že by měla být v případech pořadů, jejichž vysílání začíná před 22.00 hod. a které končí po 22.00 hod., zohledňována vždy jen ta část pořadu do „úderu“ 22.00 hod. je nesprávná nejen z pohledu právního výkladu, ale stejně tak je nesprávná i z pohledu logiky uvažování diváka. Divák znalý předmětného zákonného omezení si pořad, jehož vysílání začíná před 22.00 hod., vyloží jako pořad, který nemůže ohrozit v uvedeném směru, neb jinak by v této době (byť jen svým začátkem a menším rozsahem ze svého celku) do vysílání zařazen nebyl, a dále pak i kdyby se přesto o takový pořad jednalo, a divák by jej začal sledovat, pak je zřejmé, že pokud by diváka pořad zaujal, bude jej chtít sledovat až do jeho konce. To potom svědčí tomu, že záměr a také logika zákonodárcovy úvahy, že porušení předmětné povinnosti je dáno již zařazením takového pořadu do vysílání v rozhodné době, jsou zcela opodstatněné."
Tento výklad Nejvyššího správního soudu považuje Rada za zcela zásadní pro svoji další dozorovou činnost v případech, kdy jsou posuzovány z hlediska ochrany dětských diváků pořady vysílané krátce před 22. hodinou večerní.
Vilma Hušková
