V rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět 2014 byl v kategorii Moc médií pod českým festivalovým názvem Skutečnější než realita uveden britský film InRealLife z roku 2013.
Anotace, uváděná festivalem, shrnuje film takto:
Ještě donedávna bylo možné vnímat virtuální realitu jako svět v nekonečném moři internetu, kam si sice člověk chodí zaplavat, ale pak se vždy vrátí na pevninu běžné každodennosti. Co se ale stane, když se náš život více než ve skutečnosti začne odehrávat v on-line světě sociálních sítí, videí a počítačových her?
Britská režisérka Beeban Kidron předkládá zpovědi těch, kteří se stali oběťmi internetové závislosti – sledují porno, propadli hraní her nebo se nedokáží odtrhnout od chatu s přáteli.
Dokument nabízí vhled do mysli mladé generace lapené ve virtuální pasti a prostřednictvím komentářů odborníků z různých oblastí analyzuje dopady používání internetu na naše sociální životy.
Kromě osobních příběhů (které blíže představíme dále) zazněly i komentáře dalších osob, jako jsou americký akademik Clay Shirky, profesorka Massachusettského technologického institutu Sherry Turkle, spoluzakladatel Wikipedie Jimmy Wales a spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange, pro něhož je internet tím největším špionážním vynálezem.
Mj. bylo zdůrazněno, že internet byl ve svých počátcích původně vojenský projekt, který měl umožnit komunikaci mezi omezeným počtem lidí. Na začátku se všichni uživatelé znali – tak malé to celé bylo. Nikdo neměl nejmenší tušení, v co se internet nakonec vyvine. Dospělí vložili do rukou dětí něco, nad čím sami ztratili kontrolu.
Pokud jde o osobní výpovědi, vystupují zde osoby mladší 18 let, které na kameru otevřeně vyprávějí o své závislosti na světě on-line. S jedinou výjimkou se jedná o teenagery ve věku zhruba 14–15 let. V jednom případě se pak jedná o výpověď rodiče.
Jejich osudy lze vnímat jako sice leckdy extrémní, ale o to více varující. Facebook, Google, Blackberry, Twitter, Yahoo či Apple jsou jejich přirozeným prostředím – a víc než to.
Na kameru hovořili:
1) Dva chlapci – závislost na internetovém pornu
Chlapci představili divákům pornostránky, kde jsou ke zhlédnutí různé typy lidí při různých druzích sexu. Chlapci se dívají snad na vše, s výjimkou úplných extrémů. Otevřeně hovoří o tom, že tato videa používají při masturbaci.
Dle současných představ chlapců musí i reálná dívka vypadat stejně „dokonale“, jako jsou účinkující na výše zmíněných pornostránkách.
Volný čas tráví např. tak, že spolu s dalšími kamarády podnikají tah po městě a oslovují neznámé dívky – pokud dívka projeví zájem si povídat, spatřují v tom její „nadrženost“. K jejich zábavě také patří přesvědčování neznámých dívek přes chat, aby před kamerou odložily nějaký kus oděvu či se vyfotily nahé. Chlapci si úspěšnost takového přesvědčování vzájemně bodují.
Doopravdy navázat kontakt a blízkost úměrnou jejich věku ale neumějí – výpověď jednoho z chlapců, který je evidentně schopen sebereflexe, naznačuje, že se vlastně cítí docela osaměle.
2) Dívka – závislost na mobilním telefonu a on-line komunikaci, kterou jeho prostřednictvím vede
Dívka uvádí, že den pro ni začíná s mobilem – po probuzení aktualizuje svůj statut na sociálních sítích (jsem vzhůru), pak si pročítá „novinky“ ostatních, pak si opět aktualizuje status (vstávám) a i nadále v tom v průběhu rána pokračuje (jdu do koupelny / sprchuji se / chystám se / vyrážím / jsem na cestě / jsem na místě)…
Zákaz užívání mobilního telefonu v průběhu vyučování umí obejít. Odevzdá jiný, starý mobil, než jaký běžně používá. V průběhu výuky pak on-line komunikuje s několika lidmi najednou. Nemá pocit, že by ji to jakkoliv rušilo či brzdilo v učení, je to přece normální, co dělá.
Když ztratila svůj první mobil, šla za kamarádem a poskytla mu sexuální služby a on jí dal peníze na nový.
Když ji skupinka pěti mladíků o mobilní telefon okradla, sledovala je až do tmavého parku, jen aby získala mobil zpět. Nakonec je následovala až do bytu a nechala se od nich sexuálně zneužít. Z její výpovědi není jasné, zda jí to vyneslo navrácení telefonu.
3) Chlapec, 19 let – závislost na počítačových hrách
Pro závislost na počítačových hrách byl vyhozen ze studia na prestižní Oxfordské univerzitě, neboť nebyl schopen plnit studijní povinnosti. Inteligence zde tedy nechybí, přesto dotyčný v podstatě rezignoval na normální život, jeho hlavní životní náplní je hraní počítačové hry. Mohl by přestat, ale co by pak dělal jiného?
4) Chlapec – kyberšikanou dohnán k sebevraždě
Před kamerou vystoupili oba rodiče, hovořil otec. Syn se oběsil v kůlně, protože mu jeho vrstevníci prostřednictvím internetu nevybíravě vyhrožovali a šikanovali jej. Posílali mu výhrůžné zprávy, že si pro něj přijdou až domů.
Jeho otec mj. uvedl, že dnešní rodiče sice stáhli děti z ulic a uzavřeli je v jejich domovech v domnění, že tak budou v bezpečí, ale pak si pustili přes práh svých domů něco tak nebezpečného, jako je internet.
5) Chlapec – mladý gay, který se seznámil přes internet a se svým přítelem komunikuje prostřednictvím internetu a jeho aplikací
Se svým kamarádem tráví velmi mnoho času, ale pouze prostřednictvím internetu v PC či mobilním telefonu (chat, videa, sms apod.). Chlapci na sobě evidentně velmi lpí a mají si toho mnoho co říci, při finálním setkání tváří v tvář však komunikace rozpačitě vázne. Jejich další interakce se točí výhradně kolem moderních technologií, nebo jejich prostřednictvím dokonce i nadále komunikují, ačkoli v ten moment sedí vedle sebe.
6) Dívka – fanynka
Dívka je fanynkou mladého amerického herce a hudebníka Tobyho "Tobuscus" Turnera, aktuálně fenoménu z YouTube. Spolu s dalším tisícem fanoušků se vydala na osobní setkání s ním do londýnského Hyde Parku. Svůj idol nekriticky zbožňuje.
●
Jak je zřejmé, ne všechny osudy prezentované v dokumentu jsou stejně mrazivé. Poslední dva jmenované jsou v některých ohledech spíše úsměvné a lze věřit, že jejich protagonisty žádná drásavá budoucnost nečeká (některé podobné jevy lze ostatně zaznamenat i v minulosti – vzpomenout lze např. na mánii kolem Beatles, kdy dívky na jejich koncertech hystericky omdlévaly). Přesto však všechny příběhy bez výjimky varují před nekritickým užíváním nových technologií, jejichž časté používání se může snadno vymknout i dospělým. Od užívání ke zneužívání a závislosti je často jen krok. Hranice je někdy velmi tenká.
V tomto kontextu pak zcela přízračně vyznělo nadšené vyjádření jakéhosi vývojáře on-line rugbyové hry, který se rozplýval nad tím, jak je skvělé naučit dítě používat tablet už ve dvou letech.
Tvůrci pak poukázali i na další úskalí internetu, které zejména děti či mládež často zcela opomíjí, a sice na uchovávanou historii toho, co bylo prohlíženo. Tyto údaje o konkrétním uživateli lze využít k přesnějšímu zacílení reklam na produkty, které by jej mohly zajímat. Jsou tak shromažďována data, která jsou později využita ke komerčním účelům.
Film lze vnímat jaké další důrazné připomenutí toho, jak je důležité s dětmi o možných rizicích světa on-line hovořit a vysvětlovat jim jeho možná úskalí.
●
Jak již bylo řečeno v úvodu, film byl v ČR uveden v rámci festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Po promítání filmu v Městské knihovně dne 12. března 2014 následovala diskuse s Lenkou Eckertovou z Národního centra bezpečnějšího internetu, která je mj. spoluautorkou knihy Hustej internet (o této knize již web Děti a média informoval).
V této diskusi pak v návaznosti na jeden z filmařsky zpracovaných osudů zazněla myšlenka, jak se mění – myšleno zmenšují – hranice dnešního dětského světa, aniž by to ovšem přispívalo k jeho větší bezpečnosti. Je to zřejmé ze srovnání generací: zatímco dědeček mohl za svého dětství vyrazit v podstatě kamkoliv, jeho syn se již pohyboval hlavně po přilehlých ulicích, přičemž jeho syn se již pohybuje po naplánovaných trasách a čas tráví hlavně ve škole, v kroužcích a doma. „Akční rádius“ dětí byl tak výrazně omezen, riziko se však neztratilo, pouze se přeneslo jinam – do on-line světa.
Někdy ovšem tyto křehké hranice bezpečí naruší i sami rodiče. L. Eckertová mj. varovala před sdílením určitých typů fotografií ve veřejném internetovém prostředí.
Jedná se o záběry, které na web umístí sami rodiče, na nichž jsou děti nahé, případně ještě navíc v různých kompromitujících situacích (nahé + nemocné, špinavé apod.). Někteří rodiče bohužel mají tendence rizika zveřejňování takovýchto fotografií bagatelizovat či úplně přehlížet. Fotografie vlastních nahých dětí např. z koupaliště či bazénu jistě nejsou nic špatného, patří však do soukromých rodinných alb, nikoliv na internet.
Záznamy nahých dětí na internetu mohou být snadno zneužity deviantními jedinci. Zmíněn byl případ rodičů, kteří zveřejnili zcela nevinnou fotografii nahého dítěte na pláži. Fotografii nakonec sami stáhli, když zjistili, že konkrétně tato jediná fotografie měla oproti všem jejich ostatním fotografiím mnohonásobně vyšší návštěvnost.
Dodáváme, že v této souvislosti pak jistě není zanedbatelná ani skutečnost, že internet si vše „pamatuje“. Cokoliv je jednou zveřejněno, už on-line zůstane navždy. Kdokoliv si zveřejněný obsah mohl zkopírovat či přeposlat někomu dalšímu.
Dítě tak jednou může vnímat jako velkou křivdu skutečnost, že rodič zveřejnil jeho fotografii takto choulostivé povahy. V nejhorším z možných scénářů pak mohou být takové fotografie v budoucnu zneužity i k šikaně. Jak tragické mohou být konce takové šikany, ilustruje i výše zmíněný film.
Lenka Burešová
