Kriminální seriály se již nastálo zabydlely na televizních obrazovkách. Lze se s nimi setkat od ranních hodin, okupují dopolední, odpolední i večerní vysílací časy včetně prime-time; a samozřejmě se objevují i v pozdních večerních a nočních hodinách, kde by je zejména rodiče malých dětí nejraději viděli všechny. Stávající trend zaplňovat denní vysílací čas rozličnými kriminálkami – a to velmi pestrým výběrem co do kvality i pojetí – započal již před lety a nyní se zdá, že se bez tohoto žánru neobejde už žádný český plnoformátový program.
Odsoudit kriminální seriály šmahem však nelze. Jejich paleta je velmi pestrá, jejich kvalita může být pozoruhodně vysoká, míra jejich explicitnosti široce variuje od pouhých náznaků po syrové detaily. Míra této explicitnosti samozřejmě nevypovídá vůbec nic o případné kvalitě či nekvalitě pořadu – i seriál velmi temný a násilný jistě může mít pozoruhodné umělecké ambice a být přínosný svou osobitou výpovědí. Skutečností však zůstává, že dle zákona o vysílání lze taková díla zařazovat až po 22. hodině. Jinými slovy, takové kriminální pořady jsou jednoznačně určeny dospělému divákovi a „nesnesou denní světlo“ – je jim vyhrazen pozdně večerní/noční vysílací čas.
Pro připomenutí, český zákon o vysílání dělí 24hodinový den do dvou ostře vymezených částí. Časový úsek od 06.00 do 22.00 hodin představuje tzv. „dobou hájení“, v níž je zakázáno vysílat pořady, které mají potenciál ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. V čase od 22.00 hodin do 06.00 hodin druhého dne je naopak možné vysílat i takové pořady, které této definici neodpovídají. Lze totiž vcelku oprávněně předpokládat, že v této pozdní době nebudou děti u obrazovek přítomny.
Kriminálky jako takové mají u mnoha diváků špatnou pověst. Jsou považovány za příliš krvavé, příliš násilné a obecně k dennímu vysílání nezpůsobilé. Celá řada kriminálních seriálů se však svým obsahem pohybuje někde jinde. Pokud jde o zobrazené násilí, jsou mnohem „měkčí“, mnohem neškodnější, než naznačuje výše uvedený popis, a mohou být přes den vysílány. Je nutné si uvědomit, že skutečnost, že jde o kriminální žánr, neřadí pořad automaticky mezi kandidáty na noční vysílání.
Jak lze vysledovat z ohlasu rodičů, měl by být vysílací čas od 06.00 do 22.00 hodin zcela prost veškerého potenciálně rizikového obsahu. Skutečnost je však složitější. I ve dne mohou být vysílány pořady nevhodné pro děti – podstatné je, aby pro ně nebyly ohrožující.
Denní vysílací čas tedy může přinést jak něžné pohádky a rodinné pořady, tak i formáty, které sice svým charakterem nepatří do vysílání po 22. hodině, dětem však určeny nejsou. Může jít o různé naturalisticky pojaté dokumenty, ať již přírodovědné, cestovatelské či válečné, nebo prostě o pořady, které jsou příliš vzdálené dětskému světu, protože jsou komplikované či těžko srozumitelné, a pro dětské vnímání mohou být příliš znepokojující.
Další rovinou problému je pak skutečnost, že pořad skutečně může obsahovat nějaký – například násilný – moment, který může dítě rozrušit. Z hlediska zákona je však rozhodující, zda takový moment může dětského diváka reálně ohrozit v některém z vývojů. Poměrně často totiž může nastat situace, kdy je zařazení nějakého pořadu do vysílání v určitém denním čase shledáno jako necitlivé, a to právě s ohledem na onu inkriminovanou scénu, ale její intenzita přitom nemůže být vyhodnocena jako porušení zákona. Může se také samozřejmě stát, že nějaká scéna pořadu – jakéhokoliv pořadu – bude pro jedno konkrétní dítě chvilkově stresující, ač objektivně nebude obsahovat nic, co by porušovalo zákon o vysílání.
Je proto třeba apelovat na rodiče, aby dětem pořady aktivně vybírali a nespoléhali se na to, že během dne musí být veškeré vysílání vhodné pro děti. Nemusí. Neznamená to však, že by nutně odporovalo dikci zákona. Pokud jde o kriminální seriály, platí něco takového dvojnásob.
Je nutno přijmout jako fakt, že kriminální pořad již ze své podstaty bude obsahovat kriminální čin, přičemž lze s trochou cynismu parafrázovat A. E. Poea, že divácky nejvděčnějším kriminálním činem je vražda. Zákonitě dle pravidel žánru bude nezbytně následovat vyšetřování, ať již se ho bude účastnit zkušený tým kriminalistů postupujících pomocí nejnovějších forenzních metod, některý z „velkých detektivů“ typu Sherlocka Holmese užívajícího „metodu dedukční“, či amatérský detektivní nadšenec, jehož představitelkou je například starosvětská slečna Marplová. Je tedy třeba mít na paměti, že i ten z hlediska výrazových prostředků maximálně krotký a umírněný pořad s kriminální tematikou je z tohoto hlediska zejména pro nejmenší dětské diváky potenciálně problematický. Kriminální pořady se jednoduše točí kolem zločinu a nutně jej obsahují.
Na druhou stranu i takovéto pořady samozřejmě mohou být – a zhusta bývají – zpracovány způsobem, který je poměrně decentní a z hlediska zákona zcela v pořádku. Do žánru kriminálních pořadů spadají i pořady, které mají do explicitnosti daleko. Navíc tradiční kriminálka v podstatě odkazuje na odvěký souboj dobra a zla – policie či detektiv zastupují zájmy společnosti a „znovunastolují rovnováhu vesmíru“. Zločinec je vypátrán a usvědčen; zlo je potrestáno.
Mnoho televizních klasik žánru je právě kriminálkami, a nikoho by asi nenapadlo je vytlačovat z denního či večerního vysílacího času do nočních hodin. V žádném případě tedy neplatí, že se v rámci žánru můžeme setkat pouze s krváky balancujícími na hranici dobrého vkusu či zákona o vysílání. Zůstaneme-li na půdě domácí tvorby, je velký rozdíl mezi dejme tomu již klasickým seriálem Hříšní lidé města pražského či novější populární sérií Četnické humoresky a například hyper realisticky vystavěným seriálem Expozitura, který již Rada ostatně postihovala.
Dále je nutno vzít v úvahu, že se i v televizní tvorbě – stejně jako i v jiných oblastech – posouvají hranice. Tvůrci ve snaze upoutat diváky sahají po stále expresivnějších výrazových prostředcích, zběsilejších střizích a dramatičtější hudbě. Pomalé vyprávěcí tempo a napětí budované pomocí náznaků se zdá být přežité. Jako určité vodítko pro rodiče tak může sloužit i rok výroby toho kterého pořadu. Lze téměř s jistotou předpokládat, že několik desetiletí stará díla se nebudou zaměřovat na takové detaily vyšetřovací práce, které by byly nějak znechucující. Tyto scény jsou naopak typické pro různé řady novějších amerických krimiseriálů, jako jsou například Kriminálka Las Vegas /Miami /New York a podobné, a to zejména pro jejich pozdější řady. Tyto seriály obsahují detailní scény forenzního vyšetřování, jako je zevrubné zkoumání mrtvého těla v různém stadiu rozkladu na místě činu či následně na patologii, či přiblížení vražedného činu divákovi prostřednictvím flashbacků. Samotný akt vraždy je tak zpětně ukázán, leckdy i ve zpomalených záběrech a opakovaně.
Je také dobré mít na paměti, že seriál může být ve své většině složen z dílů z hlediska zákona akceptovatelných, avšak v několika vybraných epizodách „přitvrdit“. Rada takto v minulosti udělila pokutu za odvysílání určitých epizod kriminálních seriálů, přičemž bylo zjištěno, že jiné epizody téže řady téhož seriálu byly z hlediska zákona bezproblémové.
Nelze tedy říci, že by žánr jako takový byl špatný; problém může představovat jeho přílišná kumulace ve vysílání a skutečnost, že některé konkrétní seriály či díly jsou již příliš zaměřeny na „krvavé“ detaily vyšetřování a akci, což je může posouvat na hranu toho, co je z hlediska ochrany dětí ještě ve vysílání před 22. hodinou akceptovatelné.
Nezbývá než doplnit, že zcela ideálním, vysoce žádoucím a obecně doporučovaným přístupem by bylo, pokud by rodič sledoval pořad spolu se svým dítětem a následně si s ním o shlédnutém obsahu povídal. Pokud by snad pořad obsahoval něco, co by dítě vnímalo negativně, neměl by se takový rodič bát se svým dítětem na dané téma hovořit a pokusit se mu – samozřejmě způsobem, který by přihlédl k jeho věku – problematickou scénu vysvětlit a upokojit ho.
Existují ovšem pořady, které sledovat s malými dětmi nedoporučujeme. Realističtěji pojaté kriminálky by tak jistě neměly být malými dětmi sledovány, a to ani v přítomnosti rodičů. Není náhodou, že leckde v zahraničí, kde i v televizním vysílání již mají pořady svou pevně stanovenou hranici přístupnosti, můžou být pořady určené divákům až od 12 let uváděny pouze večer, obvykle po 20. hodině. Pokud tedy rodič dovolí dítěti pod 12 let, aby se s ním dívalo na takovýto typ kriminálek, činí tak na vlastní zodpovědnost.
Lenka Burešová
