Provozovatel CET 21 spol. s r.o. na programu NOVA odvysílal dne 23. února 2010 od 17.40 hodin epizodu amerického krimiseriálu s názvem Léto ve městě II (1).
V inkriminovaném dílu kriminalisté řeší – jak je ostatně v tomto seriálu obvyklé – paralelně dva spolu nesouvisející případy. Prvním případem, kterým je díl zahajován, je pád lezce z mrakodrapu, druhým smrt návrháře luxusních šperků. Okrajově se objevuje ještě vyšetřování ještě třetího případu, znásilnění, které však zůstává otevřeno.
Lezec, který se pro zábavu věnoval exhibicionistickým nezajištěným výstupům na mrakodrapy, spadl, když se stal náhodou svědkem vraždy v místnosti, kolem jejíhož okna právě šplhal. Vrah se jej chystal zastřelit, lezec se při uhýbání uhodil a neudržel se na úzkých výstupcích fasády. Smrt návrháře šperků byla výsledkem potyčky, před kterou návrhář spolkl diamant ve snaze ho ukrýt, a při úderu pěstí útočníka mu ostrá hrana diamantu způsobila smrtelné vnitřní zranění.
Jak je pro seriál, který se soustřeďuje na exaktní vyšetřovací postupy kriminalistů a nikoliv na akčnost, typické, potenciální problém spočívá ve vizuální složce – v realistických až naturalistických záběrech z práce kriminalistů, a případně z vizualizované exaktní rekonstrukce průběhu zločinu.
Scény s problematickými záběry jsou koncentrovány zejména ve třech místech pořadu, jednak v samotném úvodu pořadu, kdy je divák seznamován s kriminálními případy, dále pak při ohledávání mrtvých těl v pitevně, a před závěrem při rekapitulační vizualizaci průběhu zločinu, jak byl zjištěn vyšetřováním.
V úvodu pořadu je zařazen pád horolezce z mrakodrapu před očima přihlížejícího zástupu, po němž podél stěny mrakodrapu následně letí dolů kus hmoty krvavé barvy. Následuje prostřih na přihlížející diváky v úděsu. Vyšetřovatelka později podává kolegům sklenici s krvavou hmotou s tím, že jde o mozek. Následovala sekvence záběrů na mrtvého horolezce na střeše nižší sekce mrakodrapu.
Ve scéně, týkající se mrtvého návrháře šperků, soudní lékař v pitevně stříhá pákovými nůžkami žebra mrtvoly muže ležící na pitevním stole. Lékař posléze vyjímá z hrudi mrtvoly drahokam.
V další fázi kriminalisté otevírají skříň, ze které vypadává mrtvola staršího muže s prostřelenou hlavou, a kriminalisté ho následně ohledávají.
Dále kriminalisté srovnávají otisk po ráně pěstí na hrudi mrtvého muže, který leží na pitevním stole, s fotografií pěsti bodyguarda. Zařazena je retrospektivní scéna, kterak muž spolkl diamant, což mu přivodilo smrt – dostal od bodyguarda ránu pěstí a ostrý diamant mu při tom způsobil vnitřní zranění, kterému podlehl.
Další retrospektivní záběry ukazují lezce, který šplhá po fasádě mrakodrapu a vidí oknem, jak je v místnosti mrakodrapu zastřelen starší muž, pak si ho všimne vrah a zamíří na něj – lezec se snaží uhnout namířené zbrani a padá.
Záběry mají naturalistický charakter, nehledě na to, že jde o důmyslnou filmařskou fikci. Zejména v expozici pořadu, kdy jsou diváci seznamováni s dále vyšetřovanými případy, jsou tyto záběry zařazeny bez určitého varování předem navozeným kontextem.
Podvečerní vysílací čas znamená, že u obrazovky mohly být přítomny i děti. U dětských diváků je třeba počítat se sníženou schopností vnímat vysílaný obsah pořadu s odstupem jako fikci. Vzhledem k dětským divákům, kteří jistě byli v daném vysílacím čase mezi diváky, je problematická také prezentace tématu s totálním odstupem profesionálů-kriminalistů, který se značně liší od toho, co je běžně považováno za přijatelné – tedy například doslova kontaktní i destruktivní zkoumání mrtvých těl, které je realisticky až naturalisticky prezentováno v obraze včetně detailních záběrů. Detailní ohledávání mrtvých těl na místě činu či v pitevně, tedy explicitní podívaná na takovéto společensky tabuizované obsahy, kterého byli diváci pořadu svědky, je mimo prostředí kriminalistů fakticky na hranici perverzního voyeurismu, a představuje právě to ozvláštnění oproti dřívějším kriminálkám, které je specifikem rodiny seriálů, do které patří druhá řada seriálu Kriminálka New York a její posuzovaný díl. Děti mohou být tímto obsahem pořadu jednak bezprostředně šokovány, a jednak následně traumatizovány. Konfrontace s takovýmto obsahem může zejména v dětských divácích, jejichž osobnost je ve vývoji, přispívat k posunu hranice vnímání přijatelného a ke vzniku otupělosti při vnímání násilí a jeho důsledků.
Lze konstatovat, že výše popsané scény posunují pořad do kategorie, která má své místo ve vysílání po 22. hodině. Pořad obsahuje realistické až naturalistické záběry zkoumání mrtvých těl a jejich částí, jedná se o záběry způsobilé šokovat a děsit dětského diváka a tím ho traumatizovat. Pořad též může vést k citové otupělosti dětského diváka. Takové působení pořadu na dětského diváka může vést k ohrožení jeho psychického ale i mravního vývoje, zejména když pořad byl zařazen do vysílání v podvečerní hodině, tedy v době, kdy je řada dětí sama doma a sleduje televizní vysílání bez korektivu dospělých.
Odvysílání předmětného pořadu v podvečerních hodinách, kdy je možno očekávat u televizních obrazovek zvýšený výskyt dětských a mladistvých diváků včetně věkových skupin od šesti do dvanácti let, tedy osob chráněných zákonem, jejichž psychický vývoj mohl být zhlédnutím pořadu ohrožen, považuje Rada za značně nevhodné. U dětských diváků, zejména mladších 12 let, je třeba počítat se sníženou schopností vnímat vysílaný obsah pořadu. Dětský divák může být například vyděšen pádem lezce z mrakodrapu, který je zvukově doprovázen zděšenými výkřiky přihlížejících a následně dopadem krvavého kulovitého předmětu (mozku), který při nárazu do stěny zanechává krvavou stopu, přičemž bezprostředně po těchto záběrech navazuje první ohledání místa a následně mrtvého těla. Dětský divák tak může být ještě pod vlivem negativních emocí (obavy, strach, děs), avšak v pořadu již kriminalisté vykonávají svou práci, bez emocí, bez jakéhokoli projevu lítosti či soucitu. Dalším příkladem mohou být dialogy kriminalistů, kdy pro dospělého diváka je odstup kriminalistů od oběti, někdy až hraničící s cynismem, zcela pochopitelný, pro vnímání dětského diváka však může být problematickým. Konfrontace s takovýmto obsahem pořadu může v dětských divácích, jejichž osobnost je ve vývoji, přispívat k posunu hranice vnímání přijatelného a ke vzniku otupělosti při vnímání násilí a jeho důsledků.
Na základě těchto zjištění Rada rozhodla zahájit s provozovatelem CET 21 spol. s r.o. správní řízení pro možné ohrožení psychického, fyzického a mravního vývoje dětí a mladistvých. Toto správní řízení skončilo uložením pokuty ve výši 100.000,- Kč. Provozovatel rozhodnutí Rady napadl žalobou, ale soud uloženou pokutu potvrdil.
Městský soud v Praze konstatoval: Městský soud (…) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (…)
(…) Žalovaná v dané věci zhodnotila scény předmětného pořadu především z hlediska ohrožení dětí nízkého věku. Ostatně i soudní judikatura Městského soudu v Praze (např. 9 Ca 26/2006, 9 Ca 184/2009) vychází z úvah, že děti se mohou ocitnout u televizní obrazovky při sledování pořadu v jakékoli jeho fázi, např. i v krátkém časovém úseku, v nichž si mohou zapracovat do vědomí naturalistické scény pořadu právě v jednoduchých vizuálních vjemech. Obtížné uchopení těchto scén v mysli dětského diváka ostatně žalobce podporuje vlastními námitkami, že jde o prezentaci založenou na vědeckých metodách, vědeckými postupy a že kriminalisté jsou vlastně vědci. Žalobce tedy vlastně sám poukazuje na nezbytný myšlenkový proces, který je zapotřebí k pochopení vnímání dílčích sekvencí pořadu. Takových myšlenkových souvislostí však dětský divák nízkého věku není schopen. Dětský divák si po shlédnutí nejen dílčích scén, ale i případně celého pořadu neodnáší vědecké poznatky, ale jistě vnímá naturalisticky zachycené násilí a utrpení. Žalovaná proto dostatečně uvážlivým způsobem zhodnotila charakter odvysílaného předmětného pořadu z hlediska jeho dílčích problematických sekvencí a dle ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona správně vzala v úvahu, že pojímání pořadu z vědeckého hlediska sice nelze popřít, ale je co do skutku právně bezvýznamné. V tom je úvaha žalované naprosto v souladu s uchopením tohoto pořadu právě ve smyslu ochrany, kterou poskytuje ust. § 32 dost. 1 písm. g) zákona.
(…) Ze zvukově obrazového záznamu předmětného pořadu, jenž byl jako důkaz proveden při ústním jednání před soudem, má soud za prokázané, že sekvence vytčené žalovanou jsou jasně zobrazující agresi, násilí a trpící oběti.
(…) Městský soud v Praze přisvědčuje žalované, že pořad obsahuje realistické až naturalistické záběry zkoumání mrtvých těl, které mohou dětského diváka šokovat, děsit a tím ho i traumatizovat, popřípadě citově otupit a tím tak ohrozit jeho psychický a mravní vývoj. Právě uvedená možnost ohrožení vývoje je ve správní úvaze žalované podstatná.
(…) Počet scén označených žalovanou za závadné nelze dle náhledu soudu považovat za malý, neboť u pořadu trvajícího cca 50 minut je poukazováno na 11 problematických scén, tzn. každých cca 5 minut pořadu byla odvysílaná závadná sekvence. Délka trvání jednotlivých sekvencí dle audiovizuálního záznamu zcela postačuje k zasažení dětského diváka při jeho přítomnosti u televizní obrazovky. Audiovizuálním záznamem bylo prokázáno, že jednotlivé záběry jsou v čase stopáže běžným okem rozpoznatelné a emočním vjemem diváka zachytitelné.
(…) Jak již bylo shora uvedeno, dětský divák (zejména pak ve věku do 12 let) (…) není schopen rozpoznat v důsledku dosaženého stupně vzdělání a životních prožitků, že je v krimiseriálu seznamován s nejmodernějšími vědeckými metodami a postupy, a že odstup speciálních kriminalistů (profesionálů), není způsoben nedostatkem empatie, ale tím, že se kriminalisté setkávající ve své práci s oběťmi trestných činů denně. Dítě naopak může nabýt dojmu, že nezúčastněný přístup k obětem trestných činů je obecně obvyklým jevem. Z uvedeného důvodu soud přisvědčil žalované i v té části její úvahy, že odvysílaný pořad může vyvolat v dětech citovou otupělost.
Nejvyšší správní soud následně konstatoval:
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že stěžovatelka odvysíláním daného pořadu naplnila skutkovou podstatu správního deliktu vymezeného v § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání, tedy, že posuzovaný pořad byl způsobilý ohrozit psychický i mravní vývoj dětí a mladistvých.
(…) Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem také v tom, že argumentace stěžovatelky výchovnou a regulační funkci rodiny nemůže být pro shledání její odpovědnosti relevantní. Ochrana fyzického, psychického a mravního vývoje dětských a mladistvých diváků při sledování televizního vysílání je poskytována právě předmětným ustanovením § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání. Již Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 14. 12. 2005, čj. 9 Ca 249/2005 – 27, publ. pod č. 858/2006 Sb. NSS, vyložil, že rodiče by měli mít možnost spolehnout se na to, že jejich děti nebudou vystaveny možným negativním vlivům při sledování 8 As 111/2011 – 96 televize alespoň v zákonem vymezeném časovém úseku od 6:00 do 22:00 hodin. Stejně tak platí, že ne každé dítě či mladistvý vyrůstá v takovém prostředí, v němž by ho jeho rodinní příslušníci uchránili před závadnými sekvencemi pořadu (což při neznalosti obsahu pořadu není zpravidla ani možné), a v němž by mu mohli racionálně vysvětlit stěžovatelkou tvrzenou vlastní podstatu pořadu, tedy odhalování pachatelů trestných činů a ukázku špičkových vědeckých metod.
Kriminalka NY_Leto ve meste_rozsudek NSS
Kriminalka NY_Leto ve meste_rozsudek MS
Kriminlka NY_Leto ve meste_pokuta
- ZPĚT -
