Provozovatel CET 21 spol. s r.o. odvysílal dne 28. září 2011 od 20.00 hodin na programu NOVA čtvrtou epizodu ze seriálu Expozitura.
Popis pořadu:
Čtvrtý díl seriálu Expozitura s podtitulem Sedmý den byl věnován případu, jehož zápletka je provozovatelem prezentována takto: „Na internetu se objevilo podezřelé video. Je slibované zabití on-line jen zvrácená hra za peníze nebo při ní mladé ženy opravdu umírají?“ Kriminalisté na internetu objeví video ukazující mučení mladé ženy. Internetová stránka uvádí, že po sedmi dnech má být oběť zavražděna. Nejdřív není jasné, jestli jde o kamufláž nebo reálný záznam, ale pak je objevena mrtvola ženy z videa, a brzy se na internetu objeví video s novou mučenou obětí. Kriminalisté s ostatními návštěvníky téže internetové stránky mohou s denním zpožděním, se kterým je záznam vystavován na internetu, sledovat vězněnou mladou ženu občas i s jejím maskovaným mučitelem, ale pro nedostatek použitelných informací je vyšetřování komplikované. Hlavním pachatelem je psychicky nemocný narkoman, ale případ má i zištnou stránku – platící zákazník se může účastnit mučení a smrti oběti, a video na internetu slouží jako upoutávka pro zájemce o takovýto osobní zážitek. Vyšetřování je nakonec úspěšné, oběť je zachráněna a pachatelé jsou dopadeni.
Při popisu obsahu se Rada zaměřila hlavně na problematické scény, které ve svém celku mohou mít negativní dopad na dětského a dospívajícího diváka:
(1) Poprvé jsou tyto záběry zařazeny v expozici příběhu (04:51-05:48 od začátku záznamu). Jde o prostřihy záběrů na monitor počítače, který policisté sledují. Na záběrech z neurčitého zdevastovaného industriálního interiéru stojí žena s rukama vytaženýma vzhůru a přivázanýma k jakési konstrukci. V ústech má roubík. Na sobě má zbytky šatů, na kůži viditelné šrámy. V záběru je její postava nanejvýš přibližně od břicha vzhůru. Ženu mučí maskovaný muž – je vidět, jak ji šlehá jakýmsi bičem přes záda. Prostor je uzpůsoben jako improvizované studio – na straně stojí stativ s reflektorem, který scénu osvětluje, a úhel záběru dává tušit, že scénu snímá kamera. Poslední záběr internetového videa je doplněn titulkem: „Real death in 7 days – sedmý den přijde smrt“.
(2) V průběhu první z těchto scén (8:52-9:49) sledujeme hlavního pachatele bez masky v jeho úkrytu, jak si na stole chystá bílý prášek, který pak brčkem nasává do nosu. Záběr kamery je veden z úrovně pod deskou stolu, takže aplikace drogy není explicitně zobrazena. Divák nicméně dostává informaci, že hlavní pachatel je narkoman. Dva komplicové násilím přivádějí mladou ženu. Narkoman se na ni vrhá, poráží ji na zem a ocelovými pouty ji připoutává za ruku k jakési pevné konstrukci. Žena je oblečená, vitální a hlasově vyjadřuje nesouhlas. Věznitel svým komplicům říká: „Takhle s nima musíte. Dobytek taky na porážku nepřemlouváte. To je prostě jeho osud. Od toho na světě je.“ Obrací se do prázdna a směrem, kde nikdo nestojí, pronáší: „No, Sárú, s touhle si užiješ.“ Jeden komplic pak druhému vyplácí peníze za dodanou oběť.
(3) Po chvíli v příběhu následuje scéna, která zachycuje nález mrtvé ženy z videa (cca 10:34-11:50). V uzavřeném policejním prostoru leží na panely vydlážděné částečně zarostlé ploše patrně nahá žena na břiše. Kolem jsou policisté. Záběry z dálky neumožňují tělo přesně vidět. Jediný detailní záběr ukazuje záda ležící ženy s krvavými šrámy. V celé scéně oběť zůstává ve stejné pozici na stejném místě. Scénu je možné hodnotit stejně jako první.
(4) Na internetu se objeví záběry nové vězněné ženy (12:36-13:15). Prostředí a typ záběrů jsou stejné jako v předchozím případě. Tentokrát záběry, které policisté sledují na monitoru, doprovází i původní zvuk – věznitel své oběti vyhrožuje. Žena na záběrech je přivázaná vstoje jako její předchůdkyně, má roubík v ústech a pláče. Pozornější divák, který si logicky poskládá předchozí informace, může pochopit, že předtím do prázdného vězení byla přivedena nová oběť, protože dřívější už byla umučena a odvezena pryč.
(5) Znovu se záběry vězněné ženy objevují (15:58-17:00) na dokreslení pokračujícího vyšetřování, ale s obměnou. Dosud byly záběry snímány z monitoru počítače, ale tentokrát se střihem (16:14) vprostřed scény přenášíme z policejní služebny přímo do místa věznění oběti. Vězněná žena leží se zavřenýma očima bezvládně na zemi s roubíkem v ústech, detailní záběr zabírá ramena s hlavou. Věznitel jí vyndává roubík a lije jí z lahvičky do úst nějakou tekutinu. Pak jí nohou přistrčí k hlavě misku se slovy: „Tak se nažer. Ať jsi silná na zejtra. To si spolu užijeme víc.“ Žena má utrápený výraz. Záběry přímo z místa věznění obětí jsou lépe zřetelné než záběry snímané z monitoru počítače a působí realističtěji, až naturalisticky. Vyšetřování a další děj pokračuje v noci – na záběrech občas vidíme monitor počítače, na kterém vězněná žena leží na zemi skrčená na boku ve špinavých šatech a spí.
(6) (46:04-46:35) Záběr dění na monitoru počítače na policejní služebně je střihem (46:18) změněn na záběr z místa věznění, takže záběr je pak zřetelnější a detailnější. Záběr přejíždí postavu ženy ležící na boku od nohou. Na těle má krvavé šrámy. Oblečena je do krátkých šatů bez rukávů, které jsou ušpiněné. Kovovými pouty je připoutaná za ruku. Zdrceným hlasem se snaží zpívat písničku Holka modrooká.
(7) Nový moment do příběhu přináší scéna, kde záběry vězněné ženy najde na internetu skupina dětí (1:04:19-1:04:42). Sledují záběry velmi podobné první popisované scéně. Poté, co jsou děti vyrušeny pozváním na svačinu, pokračuje situace prostřihem do místa věznění oběti (pokračování 1:04:42-1:05:55). Mučitel se přiblíží k ležící ženě a snaží se ji posadit. Střídají se záběry přímo z místa věznění a záběry z monitoru počítače. Na jednom záběru vidíme na stole poblíž oběti připravené jakési lékařské nástroje. Mučitel gestem i slovy naznačuje, že se chystá nástroje použít. Žena ho zdrceně žádá, aby ji zabil (1:05:11): „To už nevydržim, zabijte mě. Prosim vás, zabijte mě.“ Mučitel ale říká, že ji zabije až po sedmi dnech a dodává (1:05:42): „Na zejtra mám pro tebe předplacenýho klienta. A to musíš bejt eště vcelku, aby ses líbila.“
(8) Po úseku děje věnovaném vyšetřování pokračuje scéna s vězněnou ženou (1:16:36-1:18:56). Mučitel se k ní přiblíží s hadicí se slovy: „Musim si tě trochu umejt. Ne abys byla hezká. Hezká už nikdy nebudeš, až tady skončíš. Ale trochu smrdíš, víš? Smrdíš jak stará děvka.“ Vězenkyně se pak vzchopí, odstrčí svého věznitele a vyšplhá po železných stupních zapuštěných do zdi vzhůru k zamřížovanému sklepnímu okénku pod stropem. Volá ven o pomoc, dokud není stažena zpátky. Nechápajícího kolemjdoucího mučitel, který vyjde ven, uchlácholí svým vysvětlením, a pokračuje scéna v improvizovaném vězení. Trapič sděluje vězenkyni, že ji bude muset zabít o den dřív, a dává jí facku. Ruka dopadá na tvář mimo záběr kamery.
(9) Dalším vyšetřováním je mezitím zjištěna identita věznitele, který dříve pracoval v pitevně, ale při razii není ve svém bydlišti zastižen – není to místo věznění obětí. Jsou tam však objeveny válcovité skleněné nádoby s částmi lidského těla ve žluté kapalině – rozeznat jde například ruka či noha (kolem 1:21:25).
(10) V další scéně v improvizovaném vězení (1:31:05-1:32:18) maskovaný věznitel říká své bezvládně sedící, tentokrát upravené vězenkyni: „Víš, co mi vadilo nejvíc, když jsem ještě makal? Že ty mrtvoly nebyly hezký. Já tvrdim, že člověk by měl jít do rakve hezkej. Ať už prožil cokoliv. I Sálú si to myslí. Taky mi řikal, abych ti to tvoje umírání trošku protáh. Aby to byla taková pomalá, hezká smrt.“ Při své řeči rovná ženě vlasy. Pak bezvládné ženě maluje obličej šminkami a pokračuje ve svém monologu: „Ale neboj, smrt tě bude bolet ze všeho nejmíň. Žíly máš sice úzký, takže to poteče dlouho, ale brzy ztratíš vědomí.“ Přitom bere do rukou její bezvládnou ruku a přejíždí jí po žíle od loketní jamky k zápěstí. – Úspěšný policejní zásah pak proběhne jakoby mimo děj příběhu, a scéna, která ho připomíná, se ve skutečnosti ukáže být zásahem policie připravené na již zajištěném místě činu proti zákazníkovi, který se příští den dostavil na toto místo, aby se podílel na násilí na oběti. Již zajištěný muž dostane od policisty facku a reaguje ruskou nadávkou „suka“ (doslova „čubo“). Protože záběry na internetu jsou vysílány s denním zpožděním a nedají se odstranit, je náznakově vidět vlastní úspěšný policejní zákrok jakoby v reminiscenci (od 1:34:42), kdy záběry opět sleduje na monitoru počítače skupina dětí. Do sklepení vlétne dělbuch a překvapený věznitel je vmžiku zpacifikován vtrhnuvšími policejními ozbrojenci. Přitom se na moment ocitá v detailu úpějící před kamerou. Policista pak přichází před stále ještě zapnutou kameru a než ji vypne, pronáší do ní, že policie si přijde i pro ty, kdo sledovali přenos. Chlapci u monitoru v policistovi poznávají otce jednoho z nich. Chlapec pronáší: „Průser.“ Zbytek děje není pro posouzení případu podstatný.
Rozbor:
Z hlediska možných negativních dopadů na dětského diváka je nutno posoudit scény pořadu, v nichž je zobrazován vězněný a mučený člověk, a to velmi syrovým naturalistickým způsobem.
Účastník řízení opatřil seriál Expozitura vlastním neoficiálním labellingem – před vysíláním každého dílu je uvedeno varování na kontroverzní obsah a doporučení, aby pořad nesledovaly děti bez dohledu rodičů.
Použité varování před vysíláním dílů seriálu Expozitura je možné považovat za určitý marketingový tah, ale zároveň jde o krok u večerních pořadů na programu NOVA dosti neobvyklý, což svědčí o tom, že sám účastník si byl vědom hraničního charakteru pořadu. Rozhodně je však nutno konstatovat, že umístění podobného varování provozovatele nikterak nevyviňuje. Dle dikce zákona provozovatel v čase mezi 6. a 22. hodinou nesmí zařazovat pořady, které jsou způsobilé ohrozit vývoj dětí a mladistvých. Na tomto faktu nic nezmění ani skutečnost, pokud by pořad děti sledovaly pod dohledem rodičů, jak provozovatel doporučuje.
Podstatou negativního účinku popisovaných problematických scén je situace, kterou zachycují, a realistické až naturalistické obrazové zpracování. Tyto scény realisticky zachycují věznění nevinných a bezbranných obětí a jejich trýznění fyzické a zejména psychické. Motivace tohoto jednání vyplývá z psychické abnormality, ze ztráty morálních hodnot a ze zištnosti. Způsob a motivaci trýznění je možné označit za zvlášť zavrženíhodné. K působení scén přispívají také informace, které se objevují v průběhu vyšetřování – je nalezena mrtvá žena, která byla předtím na internetových záběrech mučena, což dodá záběrům další vězněné ženy na naléhavosti, vychází najevo narkomanie a patologičnost osobnosti pachatele a jeho dřívější zaměstnání v pitevně, atd.
Zatímco jiné díly seriálu Expozitura usilují spíše o líčení příběhů z akčního žánru, díl Sedmý den pracuje s téměř hororovými prvky. Zlo nikam neuniká, jen se kdesi skrývá. Zlo se svojí abnormalitou vymyká zdravému rozumu.
V příběhu roste stres tím, jak se krátí čas, který zbývá do konce života oběti. Scény věznění a týrání obětí se v průběhu celého příběhu stále vracejí a věznitel v nich postupně víc a víc odkrývá své hrozby. Účinek scén se stupňuje také tím, že nejdřív divák sleduje hlavně záběry dění na monitoru počítače, ale postupně je takováto nepřímá prezentace více nahrazována záběry přímo z improvizovaného vězení obětí, a divák se tak jakoby stává přítomným na místě činu. Záběry z místa činu jsou vizuálně velmi realistické a psychické týrání oběti působí velmi věrohodně. Věrohodně je evokována patopsychologie hlavního pachatele – jeho schizofrenie, sadismus a nekrofilie. Scéna, kdy v bydlišti hlavního pachatele policisté objeví skleněné nádoby s částmi lidského těla, má jednoznačně hororový charakter. Scéna, kde zdeptaná oběť po hrozbě budoucím mučením prosí věznitele, aby ukončil její utrpení a zabil jí, působí naturalisticky a drasticky. Ani pro citlivější dospělé nemusí být sledování takovéhoto obsahu nic příjemného, u dětských diváků pak lze předpokládat jejich traumatizaci a vytvoření obranných psychických mechanismů, které nejsou pro zdravý vývoj dítěte vhodné (zejména snížení citlivosti vůči páchanému násilí a ztráty empatie k cizí bolesti).
Na základě těchto zjištění Rada rozhodla o zahájení správního řízení pro možné porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
V rámci vedeného správního řízení si Rada nechala zpracovat odborný posudek dětského psychologa PhDr. Adama Suchého. Ten konstatoval:
„Ačkoli samotné násilí nedosahuje ve svém zobrazení největší možné intenzity, inkriminované scény přesto považuji za nevhodné pro dětského diváka a jejich dopad na psychiku za poškozující. Posuzovaný díl seriálu totiž neobsahuje jen násilí jako takové, ale jeho deviantní a abnormální podobu - mučení, fyzické a psychické týrání, deviantní sexuální praktiky. Deviantní sexualita není zobrazena přímo, ale použité kostýmy (kukla, oděv, roubík) a další BDSM pomůcky) na ni přímo odkazují, mluví se o znásilnění atd. Samotné reálie a kulisy vzbuzují strach a napětí. Místy dokumentární styl, sledování na monitoru policie atd. zvyšují autentičnost viděného. Snímek navíc z hlediska televizní produkce pracuje velmi dobře s napětím, čímž ale zvyšuje negativní dopad na psychiku dětského diváka. Z hlediska žánru odpovídá posuzovaný díl spíše thrilleru než standardní detektivce, nebo alespoň prvky thrilleru obsahuje.
Seriál je prezentován jako natočený na motivy skutečných kriminálních trestných činů. Posuzovaný díl navíc obsahuje záběry odpovídající tzv. snuff filmu, tedy filmu, který má ukazovat to nejhorší možné násilí - mučení, znásilnění, vraždy, přičemž záběry snuff žánru nejsou inscenované, ale reálné. Vzhledem k celkovému obsahu televizního násilí, ve kterém nejvíce dominují rvačky a přestřelky, překračuje obsah uvedeného dílu Expozitury rámec běžné lidské zkušenosti a u oběti by takový zážitek způsobil přinejmenším PTSD - posttraumatickou stresovou poruchu, případně i patologické změny osobnosti po katastrofické události a další duševní nemoci odpovídající psychiatrickým diagnózám. Je-li navíc příběh prezentovaný jako skutečný, nebo alespoň skutečností inspirovaný, motiv strachu se ještě zvyšuje a především pro děti do 12 let věku bude bez rodičovské korekce těžké (případně nemožné) odlišit fikci od reality.
Jako rizikovou hranici volím v tomto případě věk 15 let, a to z toho důvodu, že zobrazené násilí je deviantní a sadistické s prvky abnormální sexuality s odkazem na reálnost zobrazeného. Rizikoví televizní diváci dětského věku budou uvedenou expozicí ohroženi více. Jako nejpravděpodobnější reakci zdravé dětské psychiky na zhlédnutí posuzovaného dílu potom považuji přechodné zvýšení anxiety (úzkosti), zvýšení napětí, podrážděnost, poruchy spánku, neadekvátní emoční reakce, mírnější odchylky od běžného chování. V rámci nedokončeného psychosexuálního vývoje se může také přechodně objevit předčasný zájem o dlišné či deviantní formy sexuality, případně naopak negativní pohled na sexualitu jako takovou. Jako hyperkompenzace se sice může objevit bagatelizování zobrazeného násilí, ale v tomto případě se pravděpodobně nebude jednat o skutečné znecitlivění ve vnímání násilí či potencování agresivního přístupu k ženám, protože zobrazení utrpení oběti je zde velmi realistické. Realističnost a přesvědčivost utrpení sice může přispět k psychickému otřesu, ale jelikož zde není utrpení zlehčováno či ignorováno, u psychicky zdravého respondenta bude vnímáno spíše jako senzitizující a odrazující prvek. V neposlední řadě se může objevit negativní vnímání duševně nemocných vzhledem k tomu, že pachatel je popisován jako schizofrenik. Profil pachatele tak, jak byl uveden v posuzovaném dílu, je ovšem z psychiatricko-psychologického hlediska velmi nepravděpodobný. Agrese u schizofrenie, pokud je přítomna, sice vyplývá z halucinací a bludů, ale nemívá podobu systematického a navíc technicky velmi náročného zločinu, navíc v kombinaci se zcela odlišnou duševní nemocí, kterou je sadismus.
Vzhledem k výše uvedenému považuji posuzovaný díl za nevhodný pro děti mladší patnácti let.“
Na základě shromážděných podkladů Rada rozhodla uložit provozovateli pokutu za porušení zákona, a to ve výši 300 000 Kč. Tato pokuta byla soudy potvrzena.
